DOBRA VODA + ŠUŠANJ
K vodě daleko a cesta vede zpátky dolinou Grbaje, vesničkou Gusinje, městečkem Plav do hlavního města Černé Hory Podgorice. Odtud berem další busík-jezdí každou chvíli, výběr oblasti padl na pobřežní městečko Dobra Voda, které nám bylo doporučeno jako klidný a hezký. Cestou k moři nás uchvacuje Skadarské jezero, škoda, že nemáme o den víc, vůbec by mi nevadilo tady trošku povýletničit!
Bivak na pláži
I bez výletničení přijíždíme do Dobre Vody docela pozdě – tak na západ slunce. Děláme pár foteček a dem hledat místečko na bivak. Městečko nakonec není zase až klidný, jak sme si představovaly po pojmem „klidný“. Všude lidi a možnost sehnat místo na bivak 0. Nakonec ťapem po silnici ven z města, přecházíme most a hned za ním odbočujem doprava kolem nějakýho oplocenýho objektu a už za tmy docházíme na pláž. Ta je sice kamenitá a docela úzká, ale koukáme, že někdo tam má hozený 2 starý pohovky – moc nad tim nedumáme, berem pohovky, vyndáváme spacáky a dem spát 🙂
Psí miláčci
Ráno je vtipný- jen otevřu oči vidím nastoupenou řadu malých hafanů, co nás hypnotizují pohledem a vrtí ocásky. Nejdřív mi probleskne „jak se ubráníme když na nás zaútočej??“, ale naštěstí…. vrtěj ocásky…..a stíhám jen syknout „Baru“ než se všichni najednou rozeběhnou a nasáčkujou se nám do postelí, aby po nás skákali a snažili se nám olíznout obličej. Chvilku s nima bojujem o postel- dobrá posilka-jednoho vyhodíte, další 3 skočí zpátky, naštěstí je to docela brzo přestává bavit, necháváme si jednoho klidnýho a zbytek bandy běží dovádět jinam.
Snídaně už probíhá docela v klidu, i když pláž žádná velká sláva- naštěstí sme ještě ve stínu, ale už nám pomalu začíná být horko,….. pláž nás stále moc nebere – voda sice vypadá hezky, ale není to moc hluboký a samý šutr. Jasně, že se koupeme, ale úplně nadšený z toho nejsme – začínáme přemýšlet o změně místa a když kol 11. přicházejí právoplatní majitelé pohovek, tak máme jasno – pakujem věci a vracíme se do města na autobus. Volba/doporučení tentokrát padá na Šusanj.
Šusanj
Je tam dlouhá písčitá městská pláž, která je teda podle toho i narvaná, ale přislo mi to tam mnohem hezčí. Na začátku byl i sosnový háj, pak u promenády je spoustu stánků a restaurací. My se zašily až úplně na konci města – ze začátku sme dokonce našly i místo ve stínu, ale s postupujícím dnem sme naše místečko rychle ztratily. Nakonec sme se chladily ve stínu terásky místního hotelu a popíjely kafe a dlabali zmrzlinu. Navečer sme zahájily průzkum terénu, kde bysme mohly složit hlavu. V podstatě sme jen šli po silnici a okukovaly malý plážicky a zákoutí. Cca po 20 min ťapání sme narazily na hezkou rovinku kousek od moře. A dokonce s velkým stromem poskytujícím stín. Moře bylo sice fakt kousek, ale přístup byl trochu komplikovaný – po velkých šutrech. O trochu dál byla plážička, kde bylo stále dost místňáků. Já si šla dát ještě poslední dnešní koupačku, Barče už se nechtělo, tak nám mezitim našla super místo u velkýho fíkovníku, kde sme po západu slunce schovaly batohy. A západ stál zato, to byla romantika, když se obloha zbarvila do červena a my pozorvaly (já spíš fotila) velkou, rudou kouli pomalu klesající za mráčky a obzor. Pak sme na sebe hodily to nejlepší co sme vyhrabaly v batozích, schovaly zbytek našich majetků mezi větve fíkovníku a vrátily se do města na promenádu na véču. Povedlo se nám najít stůl hned nad pláží s výhledem na moře-škoda, že byla tma jak v pytli a nic sme neviděly, každopádně monotonní zvuk šplouchajících vlnek nám tento detail naprosto vynahradil. Obsluha bohužel nepatřila k nejrychlejším, na rybu sme čekaly neskutečně dlouho (nebo nám to tak přislo, pač sme měly hrozný hlad), ať už tak nebo tak nakonec sme se dočkaly a jídlo bylo výborný. Žádný 2 šviháky se nám „luxusně voháklejm fešandám“ sbalit nepovedlo, tak sme se vrátily do našeho „hotelu tisíce hvězd, rozestlali naše postele“ a šly do hajan.
Nemáme křišťálovou kouli
Noc žádná pecka – buď sme se pekly ve spacácích nebo nás žrali komáři… Byli sme docela rády když začalo svítat. Skočila sem do města pro snídani a ice coffeečko a pak sme zahájily strategický ranní přesun na jednu malou hezkou plážičku (i s restaurací), kterou sme si vyhlídly včera cestou. Přesun byl strategický protože, že sme tam potřebovaly být mezi prvními, aby sme ještě stihly zabrat místa ve stínu, což se nám naštěstí i povedlo. Dopoledne bylo ve znamení dospávání a koupání se. Po obědě pak přišli místňáci z apartmánů hned vedle pláže a začali nás buzerovat, že to, kde sme, sou jejich soukromá místa a že tam nemáme co dělat. My se samozřejmě nedaly, že to tam není nijak označený, minimálně to tam maj mít napsaný, a že nemáme křištálovou kouli abysme to mohly vědět. Nevim, co z toho pochopili, protože jejich angličtina byla dost mizerná, každopádně nás pěkně naštvali a znepříjemnili nám pobyt na pláži. Ještě chvilku sme dělaly jakože nás nějaký konflikt jen tak nerozhodí, šly se vykoupat a najedly se, ale jasně bylo to nepříjemný a už se nám tam nelíbilo a spíš sme přemýšlely jak elegantně zmizet, tak sme daly kafíčko, pobalily věci a šly zkusit chytit nějakej bus směr Kotor.
Přes Budvu do Kotoru
Zjištujem, že přímej autobus samozřejmě není, každopádně není problém dojet do Budvy a přestoupit na bus do Kotoru. Autobusy jezdí kažkou chvilku, zejména pokud se přesouváte mezi městy na pobřeží a Podgoricí. Bus, který nám staví jede do Podgorice, takže s nim jedem jenom na křižovatku Podgorica/Petrovac. Tam zkoušime variantu stopo – bus = krátit si čekání na bus stopováním, ale 1. ani 2. auto nestaví a 3.je bus. Jede do Budvy, platíme každá 3 Eura za cestu a Euro za batoh. Jak tady přesně fungujou ceny autobusů si můžem jen domýšlet – jasně, že na autobusáku vás nikdo nenatáhne, ale takhle v autobuse vám vypíšou jízdenku ručně a jednoduše musíte spolíhat na poctivost místňáků. Ale upřímně moc bych se tim netrápila, protože když pominem dědka na pláži, tak k nám byli všichni hrozně milí a podle mě se nás nikdo ošidit nesnažil. Kratší vzdálenosti sou dražší než delší a taky, stejně jako u nás, záleží na společnosti.
Z Budvy je to do Kotoru kousek a bus nám jede za chviličku. Myslim, že cesta nám zabrala dohromady tak 2-2.5 hod, ale aspoň sme se po náročném dnu na pláži trochu vyspaly.
cestopis následující
Přidat komentář