Pláže u Trinidadu
Dnes jsme se bohužel musely přestěhovat do jiného domu. Halabala jsme si zabalily věci a přešly o pár bloků dál. Trochu jsme s Jankou doufaly, že ubytování bude podobné, když platíme stejnou částku. Ale opak byl pravdou a z krásného udržovaného koloniálního domu jsme se ocitly na staveništi. Pokoj byl sice obrovský s vysokým dřevěným stropem, ale žádné okno a mimo postelí, nočního stolku s téměř nesvítící lampičkou, zde nebylo žádné vybavení. Naštěstí tu měli aspoň maličkou koupelnu a klimatizaci. Přivítaly jsme se s paní domácí, daly jí poslední čokoládu, slovenský sýr a pro její vnučku velikého růžového pantera. Měla obrovskou radost a za chvilku přišla její dcera, jestli nemáme ještě další hračky. Z báglu jsem vylovila plyšového losa. Zřejmě pro Kubánce exotické zvíře, protože hned běžela za dalšími rodinnými příslušníky a hračku si všichni prohlíželi. Janka rychle vyběhla koupit místenky do města do Santa Clara, ale vrátila se s nepořízenou, vše bylo vyprodáno.
Playa Ancón
Moc jsme v novém domě nezdržely a raději si šly sehnat odvoz na Playa Ancón, která má být nejdelší a nejkrásnější pláží na jižním pobřeží Kuby. Rozkládá se podél úzkého poloostrova Ancón, který je vzdálen jen 12 km jižně od města Trinidad. Na náměstí nám zastavil frajírek se zářivě modrýma očima a bělostnými zuby. Janka si naskočila na přední sedadlo a šátrala po pásech, aby se připoutala. Žádné ovšem nenašla. Řidič nás chtěl ohromit a ladil v přední desce zabudovaný přehrávač s malou obrazovkou. Podařilo se mu pustit jednu písničku a přístroj v polovině songu přestal fungovat. Ve staré káře jsme ujely 12 kilometrů po občas velice poničené silnici. Zastavily jsme na malém parkovišti a za odvoz zaplatily 8 CUC. Domluvily jsme si s řidičem odvoz zpět do Trinidadu, ale vykašlal se na nás a večer už nepřijel.
Bílý písek i potápění
Čtyři kilometry dlouhou pláž bohužel trochu hyzdily tři nově postavené hotely. Vybraly jsme si místo, co nejdále od all-inclusive hotelových turistů a zalehly lehátka se slunečníkem. Hned k nám přiběhl výběrčí poplatku a zaplatily jsme mu 2 CUC za lehátko. Nebylo tu moc lidí, pláž je krásná, čistá s bělostným pískem a moře fantastické. Jediný problém byly malé bodláčky plazících se rostlin, které jsou tak ostré, že propíchnou i žabky. Nedá se tudíž po pláži chodit naboso. Suchá semínka nejsou téměř vidět, a když se na ně šlápne, pěkně to bolí. Kousek od místa, kde jsme se rozvalily na lehátkách, byl malý bar s drinky. Odpočíváme, koupeme se a popíjíme Cuba Libre. Od procházejícího prodejce jsme si koupily malou pizzu se sýrem a rajčaty. Nabízel i pivo v láhvi, ale neměl otvírák. Kousek od nás se pod velikou palmou rozložila skupinka českých potápěčů. Naskákali do pronajatého katamaránu a vypluli pozorovat tropické ryby.
Restaurace v Trinidadu
Šly jsme se trochu projít na druhou stranu co nejdále od hotelu a narazily jsme na příjemnou venkovní restauraci, kde jsme si pochutnaly na čerstvé rybě. Už byl podvečer a marně jsme čekaly na náš odvoz. Na parkovišti stál Ital a měl stejný problém. Nakonec se nám podařilo si společně auto zajistit a odjet zpět do Trinidadu, kde jsme zašly na kávu do příjemně zařízené kavárny. Zřejmě zde byla dříve tiskárna a prostředí se neslo v tomto duchu. Prostírání bylo z novin vlisovaných do folie, na stole tužky s notýskem a chyběl ani starožitný psací stroj a tiskařský lis. Janka měla na batohu přidělanou malou plyšovou opičku a servírka ji uprosila a Janka jí opičku věnovala. Večer jsme seděly na dvoře našeho domu. Na zdi měli zavěšené dřevěné kukačky bez hodinového strojku, jen takovou maketu a hned naproti další hodiny, opět nefunkční. Přišlo nám to symbolické, že jsme v zemi, kde se zastavil čas. Poseděly jsme tu snad dvě hodiny, a přestože jsme majitelům ubytování daly plno dárků, nenabídli nám ani skleničku vody. Jsme šťastné, že tu spíme jen jednu noc.
Přidat komentář