Výlety kolem Maastrichtu
Letos jsme poprvé letěly s nízkonákladovou maďarskou leteckou společností Wizzair. Bohužel má tato společnost v ceně jen zavazadlo o mini rozměrech 42 x 32 x 25 cm. Přikoupily jsme proto k letence ještě jeden velký kufr do 23 kg. Také se nám vyplatilo pořídit si roční hromadné členství v jejich klubu za cca 50 EUR – když jsme náklady na členství rozpočítaly, vyšla letenka při tolika lidech levněji.
Začátek června mohl přinést jakékoli počasí. Naštěstí nás má ten nahoře asi hodně rád, protože bylo celou dobu moc hezky – vystačily jsme si s kraťasy a šaty. Je pravda, že občas sprchlo, ale to jsme vždycky byly někde v kavárně, případně v autobuse.
Na kolik to vyšlo?
Letenka Wroclaw – Maastricht a zpět 1350,-Kč
Ubytování v pokoji pro 7 2.350,-Kč
Doprava z/na letiště ve Wroclawi + parkování 200,-Kč
Doprava v Holandsku 1.000,-Kč
Jídlo + pití 800,-Kč
Vstupy 80,-Kč
Ostatní (suvenýry, pohledy …) 820,-Kč
NÁKLADY CELKEM: 6.600,-Kč
Opět jsme odlétaly z polské Vratislavy neboli Wroclawi, která je z Trutnova zhruba stejně daleko jako Praha. Vyrazily jsme dvěma auty v 7,30 hod. a na parkoviště Stachowice jsme dorazily bez jakýchkoli komplikací po dvou hodinách. Už jsme tady parkovaly potřetí, takže jsme věděly co a jak – mikrobus nás za 3 minuty přepravil k letištní hale.
Na letišti jsme si daly kávu a přebalily věci tak, aby velký kufr vážil max. 23 kg, protože víc by nám neprošlo, resp. musely bychom doplácet. Let byl sice cca o půl hodiny zpožděný, ale pilot se s tím nemazal a do Maastrichtu jsme přiletěly s jen dvacetiminutovým zpožděním po cca 1 hodině a 20 minutách ve 13.30 hod.
Letiště Maastricht – Aachen je opravdu mini, takže jsme ani nemusely dlouho čekat na kufr a mohly se vydat vstříc dobrodružstvím. Protože byla neděle, jezdil autobus č. 59 směřující z letiště k vlakovému nádraží v centru města jen jednou za hodinu (ve všední den je frekvence 2x za hodinu). Pro nás to znamenalo cca čtyřicetiminutové čekání u silnice. Cesta autobusem (4,5 EUR) trvala zhruba dvacet minut a dalších 15 minut nám zabralo dojít pěšky do našeho hostelu Stayokay, který je postavený přímo na nábřeží u řeky Mázy.
Hostelu Stayokay
Hostel se nám moc líbil, obývaly jsme společně jeden pokoj se záchodem a koupelnou. V ceně byly na naše poměry velkolepé snídaně, takže jsme si každý den udělaly i svačinu na cestu a za jídlo vlastně moc neutrácely. O to víc jsme si dopřávaly kávu, vínečko nebo pivo.
Sv. Sevaace, Bonnenfantenmuseum
Poté, co jsme se vybalily a připily si na prima výlet naším oblíbeným Jamesonem, jsme došly na nábřeží a nasedly na poslední loď toho dne, která nás vzala na 50-ti minutovou plavbu po řece Máze. Lístek vyšel na 9,5 EUR/osoba a skoro nikdo jiný s námi na lodi nebyl. Z paluby jsme si tak prohlédly nejstarší most v Maastrichtu Sv. Sevaace, Bonnenfantenmuseum, náš hostel i místní kemp plný obytných vozů. Kousek před belgickou hranicí se loď otočila a vrátila do centra.
Maastricht
Po krátké zastávce v Subway jsme prošly i historické centrum Maastrichtu. Maastricht je hlavním městem provincie Limburk a jeho historie začíná 50 let př.n.l., kdy zde Římané vybudovali sídliště „Mosae Traiectum“. Prohlédly jsme si radnici na náměstí Markt, náměstí Vrijthof s kostelem Sv. Servaace, baziliku Onze-Lieve-Vrouwebasiliken ….. Po návratu na pokoj jsme nabraly trochu sil a zbytek večera strávily na terase hostelu.
Kolo – oblíbený dopravní prostředek
Druhý den jsme si po snídani na hostelu vypůjčily kola (9,5 EUR/osoba/den). Nejdříve jsme s nimi trochu bojovaly, protože byla strašně těžká a měla vysoko řídítka, ale nakonec se nám na nich jelo moc dobře a sedmistupňová převodovka v pohodě stačila, protože v Holandsku je v podstatě jen rovina – marně jsme čekaly, kdy už přijde ten kopec, před kterým nás varovala slečna na recepci v hostelu.
Poté, co jsme prokličkovaly ulicemi Maastrichtu, jsme vyrazily vstříc Valkenburgu vzdálenému cca 12 km. Cestu jsme našly bez problémů, čemuž jsme se občas samy dost divily, protože místní značení se tomu českému v žádném případě nevyrovná, takže jsme to často braly spíš „pocitově“ a nazpátek jsme pak už jely vyloženě jen po paměti.
Valkenburg
Do Valkenburgu jsme dorazily plné nadšení, zaparkovaly kola u info centra a okamžitě zapadly do jedné z hospůdek, kterých tady bylo nepočítaně. Nevybraly jsme asi tu nejlepší, protože servírka po cestě rozlila kávu na podšálek a holky dostaly Heinekena do skelničky o obsahu 0,18 ml, tj. bylo to opravdu jen na svlažení rtů. Po první objednávce si nás už servírka v podstatě nevšimla. Po téhle zastávce jsme došly k místnímu hradu, ale protože šlo jen o zříceninu, nechtělo se nám platit vstup a radši jsme si zašly na zmrzlinu a udělaly si siestu na trávníku kousek od řeky Geul.
Cesta z Valkenburgu probíhala v pohodě, v Maastrichtu jsme byly kolem třetí hodiny, kdy jsme se usadily v místním parku u jezírka s vodotryskem. Holky si konečně daly pořádné půllitrové pivo z plechovky a pak jsme se dohodly, že budeme na kole pokračovat na kraj města k jeskyním u St. Pietersbergu. Cesta to byla moc hezká, míjely jsme krásné předzahrádky plné růží a dalších upravených keřů, ale k jeskyním se nám dojet nepodařilo. Kus za městem jsme to otočily a se zajížďkou přes kopec se vrátily na hostel.
Původně jsme uvažovaly i o krátkém večerním výletu do belgického Lutychu, ale nakonec zvítězila pohodovější varianta. Poté, co jsme si daly sprchu a krátký relax na pokoji, jsme se proto vydaly znovu do historického centra Maastrichtu, kde jsme si vybraly jednu z mnoha restaurací. Volba byla tentokrát správná – všem nám chutnalo a jako bonus nás obsluhoval moc příjemný číšník. Poprvé jsme taky dostaly anglicky psaný jídelní lístek (i když měli jen dva kusy na celou hospodu). Jinak všude bylo všechno pouze v holandštině, jako by ve městě nebyli žádní turisté. Na druhou stranu tady téměř všichni uměli anglicky nebo německy, takže se dalo bez obtíží domluvit. Lidi byli moc ochotní a každý se snažil pomoci.
Po výborné večeři, při které jsme se všechny přejedly, jsme to vzaly oklikou zpátky na hostel a s radostí zalehly do postelí.
Trojmezí (Drielandepunt)
Na úterý jsme si naplánovaly výlet na Trojmezí (Drielandepunt), kde se stýkají hranice Holandska, Belgie a Německa. Autobus č. 50 nám přijel okamžitě poté, co jsme dorazily na zastávku. Koupily jsme si lístek za 8,5 EUR, který platil na celý den a dalo se s ním cestovat na trase Maastricht – Aachen s tím, že jsme mohly kdykoli vystoupit a zase nastoupit. Asi po půl hodině nám řidič řekl, ať si jdeme přesednout na jiný autobus, že je to pro nás lepší varianta – moc jsme teda nepochopily proč, ale nakonec jsme do Vaalsu, ze kterého je to na Trojmezí nejblíž, dojely autobusem č. 61. Řidič nám zastavil na kraji města a za pomoci překladatele (pasažér autobusu, který nám připomínal Richarda Geera) nás vyslal do kopce.
Nejdřív jsme dorazily k rozhledně Wilhelminatower. Čtyři z nás zaplatily 3 EUR a vydaly se na vrchol (zbaběle jsme to vzaly výtahem a ne po schodech), zbytek na nás zatím počkal v kavárně. Výhled z 35 metrů vysoké rozhledny byl moc hezký. Mě a Denisu trochu děsila vysunutá plošina, která byla nejprve z drátů a konec ze skla, takže člověk viděl těch 35 m pod sebe.
Od rozhledny jsme se vypravily na nedaleké Trojmezí. Předtím nás však ještě dostihla servírka z restaurace, kde si holky dávaly kávu a čaj. Nechaly jí na stole totiž méně peněz, než kolik měly, takže chtěla doplatit zbytek.
Původně jsme u Trojmezí chtěly zajít i do bukového labyrintu, ale nakonec jsme si tuhle zábavu za 5 EUR odpustily, protože to bylo spíš pro děti. Místo toho jsme navštívily místní gift shop a pak se vyfotily u jehlanu, který označuje místo, kde se stýkají hranice tří států, resp. ještě čtvrtého neutrální území Moresnet. Jde také o nejvyšší místo kontinentálního Nizozemska s nadmořskou výškou 322,5 m.n.m.
Do Vaalsu jsme musely sejít dva kilometry z kopce (bylo možné se svézt autobusem č. 149 přímo do Vaalsu, ale přišlo nám to zbytečné). Jen co jsme nastoupily do autobusu č. 50, začalo pršet. Za čtvrt hodiny na to jsme už vystupovaly u hlavního vlakového nádraží v německém Aachenu – bývalém korunovačním městě německých císařů. Abychom přečkaly déšť, daly jsme si na nádraží kafe, a nakonec v Rossmannu koupily deštníky, i když už jsme je vlastně měly spíš na parádu, než že bychom je bezpodmínečně potřebovaly.
Aachen
V Aachenu neboli Cáchách, jsme si prohlédly místní pamětihodnosti – jako první fontánu Elisenbrunnen, kde Péťa ochutnala teplý sirný pramen, aby poté zjistila, že to není pitná voda. Pak jsme pokračovaly k Dómu, prošly kolem pokladnice (Schatzkammer) na náměstí Markt ke gotické radnici ze 14. století. Zastavily jsme se i v obchodě, kde prodávali místní specialitu – printen nebo perníčky. Další zastávka byla u obchodu Pandora, kde si Kamča udělala radost.
Kolem divadla jsme se vrátily k vlakovému nádraží a s prvními kapkami deště nastoupily do autobusu č. 50, který nás vzal zpátky do Maastrichtu. Než jsme dojely na nádraží v Maastrichtu, přestalo naštěstí pršet a my se tak suchou nohou dostaly zpátky na hostel. Večeři jsme si daly z toho, co dům dal (měly jsme s sebou ešus a varnou spirálu, takže jsme si mohly zalít polévky nebo těstoviny). Zbytek večera jsme strávily v baru přímo v hostelu, protože venku se opět rozpršelo. V jedenáct nás obsluha vypoklonkovala a my se tak vrátily na pokoj, kde jsme ještě dlouho rozebíraly holčičí věci.
Po snídani jsme se zabalily a v deset se vypravily na autobus, který nás odvezl na letiště. Po cestě jsme nakoupily poslední dárky. Letadlo odlétalo na čas ve 13.40 hod. a do Wroclawi jsme tak přiletěly kolem třetí. Na letiště pro nás opět přijel mikrobus. Na parkovišti si Péťa oddechla, že jogurt, který nechala v mém autě, nevybouchnul, a pak jsme se už vypravily na cestu domů, kam jsme přijely před šestou
V Maastrichtu se nám líbilo, i když je to hodně malé město a na jeho návštěvu stačí v podstatě pár hodin. Tím, že jsme výlet spojily i s projížďkou na kole a návštěvou Německa, jsme ovšem o zábavu nouzi neměly. Kolo je tady asi jako všude v Holandsku velmi oblíbený dopravní prostředek – všude po městě je spousta stojanů a samozřejmě je celé město protkáno cyklostezkami – nás jen trochu zarazilo, že se na nich může i s mopedy.
Přidat komentář