Kuks

Mystická krajina plná vína a barokních soch, Kuks 

Překrásná krajina východních Čech, mlžný opar po ránu líně se převalující v kotlině, vinná réva ve svazích, zurčící voda a andělé shlížející na kolemjdoucí. Ctnosti i neřestinehybně stojí. Neřesti lákají k nepravostem, k zhýralému způsobu života, odhození zábran a volnomyšlenkářství. Ctnosti naopak potichu a nesměle přinášejí poselství nezištného skromného a duchaplného života. Krajina mystiky, duchovna a nepřekonatelné atmosféry. Zamilovala jsem si tento kraj na podzim. Ano v jiných částech roku je též krásný, ale podzim….. Vše se namáčí do kalíšku se zlatou barvou, mráz zalézá za nehty, svařené vínko příjde vhod, samota, chladný kámen porostlý mechem v lese i pečlivě restaurovaný na terasách, vinice vydávají svou úrodu a ráno je celá krajina přikrytá mlhovou peřinou.

Kraj oblíbený Matyášem Bernardem Braunem zůstane jeho napořád. Věhlas autorových soch přesahuje hranice státu a má proč. Dokonalé detailní barokní skvosty jsou uchovávány v místním Lapidáriu. Zadumané tváře ctností i neřestí, rozevlátá roucha, ovoce i zvěř…. Vše perfektně propracováno. I když je nutné podotknout, že mistr sám vytvářel obličeje, drapérie a ostatní přenechal svým tovaryšům. Na terase před hospicem se tak nacházejí kopie.

Sejdete do nížiny před zámkem, alejí stromů procházíte ke kapli, která se na ose tyčí přímo před vámi. Na dvouramenném kamenném schodišti se ve středu nachází i rodinná hrobka Šporků. Je otevřena výjimečně a její návštěva je o to vzácnější. Vystoupáte po kamenných schodech na terasu. Zde Vás uvítá socha anděla blaženíé smrti. V jedné linii se zde představují skulptury ctností i neřestí. Shlížejí na vás ze svých podstavců a vybízejí. „Hádej, kdo jsem, no tak, zkus to…“ A tak zde můžete spatřit malé děti i dospělé, jak se snaží uhodnout tu či onu sochu, které lidské vlastnosti to patří. Mnohdy můžete zaslechnout nejroztodivnější výmysly a úsměvné teorie. I my si již mnohokrát vyzkoušeli tuto hru a hádali, pokaždé narazíme na spoustu drobných detailů, jichž jsem si dříve nevšimli. Poheld sochy, postavení, zvíře, symbolika knih a podobně. Každé toto dílo bylo vytvořeno po dlouhém rozvažování, po analyzování symbolů a mnoha a mnoha náčrtech. Vznikla tak rozsáhlá kolekce nevyčíslitelné umělecké hodnoty.

Hrabě Špork

Vznik takovéhoto díla umožnil hrabě Antonín Špork. Osoba velmi kontroverzní a v dějinách obce Kuks výjimečná a nezapomenutelná. Mě osobně naprosto uhranul jeho příběh a tak zde uvedu alespoň několik perliček. Hrabě Špork koupil zdejší panství a rozhodl se, že z něj vybuduje světoznámé lázně. Avšak lázně bez léčivých pramenů? Proč ne. Poslal několik vzorků místní vody na Karlovu Universitu v Praze, kde je za úplatek označili jako léčivé. Podnikavec poté vodu ohříval v obřích kotlích pod vybudovanými lázeňskými objekty. Kraj vzkvétal a stavěly se další a další budovy. Ke kapli byla přistavěna křídla, v nichž se zřídil hospic. Lázeňský komplex byl svého času známější a navštěvovanější než Karlovy vary. Hrabě dbal i na kulturní život a nechal zde vybudovat divadlo, v nedalekém lese Matyáš B. Braun vytesá překrásný betlém do rostlých skal, na louce pod hradem vytváří obří šachovnici s figurami. V jejích tvářích se jeví znaky jakobínských kněží, s nimiž měl hravě velké spory. Vrcholným braunovým dílem je již zmiňovaná kolekce Ctností a Neřestí skvoucí se na terasách zámku. Hrabě dokázal z krajiny nedotčené vytvořit svou podnikavostí lázeňský komplex s vinicemi, kulturním životem a všudypřítomnou pohádkovou krajinou. Využil na více než sto procent potenciál místa. V pozdějších dobách se mu však přestalo dařit, po té co byl odhalen jeho podvod s léčivými prameny.

Druhá historka, kterou si pamatuji od mých 13. let, kdy jsem Kuks navštívila prvně, se též váže k podivínovi hrabě Šporkovi. Mocnář měl velmi silný vztah se svojí matkou. Miloval ji a vždy ctil. Po její smrti však nemohl unést tak razantní změnu a řídil se příslovím „Oči jsou okno do duše“. Vzhledem k tomu, že duši své matky chtěl stále držet při sobě, nosil s sebou v ozdobné skříňce její oči. Morbidní a až neuvěřitelná příhoda mi zůstala v paměti po deset let a pravděpodobně zůstane i na dále. Svědčí o opravdu neobvyklé povaze génia, kterému jsme vděční za vznik překrásného místa s bláznivou historií.

Slavnosti vína

Na Kuksu se každoročně na podzim konají kupříkladu slavnosti vína. Po kamenných schodech, na jejichž bocích jsou koryta se sochami lvů, teče víno. Slavnosti mají též doprovodný hudební a divadelní program a staly se tradicí. Sjíždějí se sem lidé nejen z blízkého okolí a zažívají atmosféru dávných časů a čilého ruchu jako za hraběte Šporka. Probíhají zde i noční prohlídky hospicu či prohlídky v dobových kostýmech. Dodnes jsou občané tohoto kraje kreativní a podnikaví, stejně jako jejich předchůdci.

Podzimní atmosféra padajícího listí, ukončujícího se života, přírody ukládající se k spánku, teplé barvy hladící listí…. Vše harmonizuje s mystickou a velmi citově založeným duchem tohoto místa. Proto doporučuji za slunečných podzimních dnů vyrazit právě sem. Zažít mlhu nad údolím časně z rána, teplé sluneční paprsky dopadající na žluté listy révy, sochy s příběhem….