RIO DE JANEIRO – BRAZÍLIE 23

Zázračné město RIO DE JANEIRO

Zítra ráno opouštíme Cidade Maravilhosa, „zázračné město“ Rio De Janeiro, které jsem si opravdu zamilovala. Brazilci říkají, že „Bůh stvořil svět za 6 dní a sedmý den stvořil Rio“. Během 3. dnů jsme toho stihli strašně moc, ale i tak je to jen malé procento toho, co se zde dá obdivovat. Návštěva Ria nám vyšla na 450. výročí založení města. A teď pár posledních informací o Riu a trochu i o Brazílii.

 Lednová řeka

Rio de Janeiro znamená v překladu „Lednová řeka“. Mořeplavec Gaspar de Lemos, kapitán jedné z lodí Pedra Álvarese Cabrala, který objevil Brazílii, vyplul z Portugalska v roce 1501. Následujícího roku zakotvil v zátoce Guanabara. Domníval se, že se nachází v ústí velké řeky. A protože byl zrovna měsíc leden, omylem pojmenoval město Lednová řeka.

Kanibalové

Francouzi ale byli první Evropané, kteří se zde kolem roku 1555 usadili. Pět set kolonistů založilo pevnost La France Antarctique na malém ostrově v zátoce. Oblast obývaly kmeny bojovných   indiánů. Příslušníci jazykově příbuzných kmenů se nazývají Tupíové,  byli  mezi sebou znesvářeni po celá staletí. Evropané zaznamenali, že Tupíové provozují kanibalismus, časté bylo hlavně pojídání válečných zajatců. Indiáni se brzy naučili obchodovat s Francouzi a žili v relativním míru po téměř deset let a to do doby než se vrátili Portugalci.

Cariocas

Deset let trvalo než se Portugalci Francouzů zbavili. Začali si stavět nová obydlí a Indiáni pojmenovali příchozí osadníky jako „kara’i oka“, což znamenalo v jejich řeči „dům bílého muže“. Název se uchytil jako Cariocas, přetrval stovky let a stále užívá pro obyvatele Ria. Tupíové byli decimováni neustálými válkami, chorobami a otroctvím a nakonec donuceni  žít podél toku řeky Amazonky nebo odejít do pralesů.

Město São Sebastião do Rio de Janeiro

Po vyhnání Francouzů založili Portugalci v roce 1565 město São Sebastião do Rio de Janeiro. Dalších dvě stě let Rio sloužilo jen jako nepodstatná základna. V 17. století trpělo nájezdy francouzských pirátů. Jednou z hlavních postav byl Jean-François Duclerc, (“Captain Kidd”). V  roce 1710 vyplul z La Rochelle, jako velitel malé flotily s plánem zaútočit a dobít Rio de Janeiro. Měl k dispozici šest lodí a 1200 mužů. Nájezd byl pohroma. Portugalci byli informováni o jeho připlutí.  V boji bylo zabito 400 Francouzů a 700 zajato, včetně kapitána.

Zlato a diamanty

Jakmile se objevila naleziště zlata a diamantů v oblasti Minas Gerais, zájem o Rio rychle vzrostl. Začínají konflikty mezi francouzskými, holandskými a španělskými kolonisty. Přístav byl k nalezištím nejblíže a z Ria de Janeiro se stává hlavní město kolonie. Rio bylo hlavním městem Brazílie mezi lety 1763-1960 a nahradilo tím Salvador de Bahia.

Brasilia hlavním městem od roku 1960

Od 21. března 1960 se stává hlavním městem Brazílie nové město Brasilia. Důležitou kapitolou v historii města je rok 1807, kdy kvůli napoleonské invazi v Evropě musela portugalská královská rodina emigrovat do Brazílie. Rio de Janeiro se tím pádem stalo jediným z hlavních měst Evropy mimo Evropu.

 V roce 1815 byla zrušena kolonie a vyhlášeno Spojené království Portugalska, Brazílie a Algarve. Nezávislým císařstvím se Brazílie stala 7. září 1822. Dne 15. listopadu 1889 byla svržena monarchie a vyhlášena federativní republika. Hvězdy na vlajce Brazílie představují oblohu nad městem v noci při vyhlášení brazilské republiky.

Brazilská káva , otroci a přistěhovalci

Obchod s kávou expandoval kolem roku 1830. Přibližně 100 fazendas vzniká podél řeky Paraíba do Sul, která se vine přes Minas Gerais, Sao Paulo a Rio de Janeiro. Jednu z krásných fazendas jsme viděli na cestě do Paraty, kam jedeme zítra. V roce 1920 už byla Brazílie téměř monopolní na mezinárodním trhu a dodávala 80% světové kávy. Dnes je bezkonkurenční v celkové produkci zelené kávy, káva arabica. V první polovině 19. století bylo dovezeno k práci na plantážích 1,5 milionu otroků. Když byl obchod s otroky zrušen Brity v roce 1850, majitelé plantáží, aby uspokojili poptávku práce, začali zaměstnávat evropské přistěhovalce. Mezi léty 1808 – 1940 se do Brazílie dostávají emigranti z více než 50ti zemí světa. Většina z nich byla z Portugalska, Itálie, Německa, Švýcarska, Rakouska, Japonska, Ruska, Francie, Španělska, Turecka, Anglie a z jihoamerických zemí. Mnoho se jich usadilo ve státech São Paulo, Minas Gerais, Paraná, Rio Grande do Sul, Santa Catarina, a Rio de Janeiro.  Obchod s otroky nelegálně pokračoval na severu země až do roku 1888.

Přístavy Rio de Janeiro, Santos, Salvador

Většina přistěhovalců do Brazílie dorazila do jednoho ze tří přístavů v Brazílii: Rio de Janeiro, Santos, nebo Salvador. V přístavu Rio de Janeiro byli registrováni podle Agencia Central de Imigração (Ústřední agentura pro imigraci) a posláni na Ilha das Flores a zde ubytováni v Casa dos Imigrantes (Dům emigrantů).

 Vznik favelas

Koncem 19. století a počátkem 20. století začíná snaha o modernizaci a zkrášlování města. V praxi to znamenalo vyhnání většiny chudých obyvatel z centra. Hlavní přestavby nastaly za vlády prezidenta Rodrigues Alves (1902-1906). Jehož reformy zahrnovaly modernizaci přístavu, města a odstranění epidemií žluté zimnice, úplavice, záškrtu, tuberkulózy, moru, malárie a neštovic. Milionový federální kapitál byl místem nákaz. Začala éra očkování a vzhledem k nehygienickým podmínkám i k demolicím špinavých a nakažených domů, hospod a celých čtvrtí. Většinu odsunutých tvořili bývalí afričtí otroci a přistěhovalci. Demolice se prováděly bez souhlasu a bez náhrady. Původní obyvatelé zanedbaných částí města hledali nové místa k bydlení v okolních kopcích, aby zůstali relativně blízko k pracovním příležitostem. Začínají si stavět dřevěné domky a vznikají první favelas (slumy).

Zrození nového města

 Na troskách, ve snaze napodobit Paříž, se rodí nové město s rozsáhlými bulváry s luxusními paláci, hotely, náměstími, alejemi, zahradami a parky. Zavádí se pouliční osvětlení, kanalizace a vodovodní potrubí. Kočáry byly zapomenuty a nahrazují je elektrické tramvaje. Copacabana Palace byl jeden z prvních postavených hotelů u moře. Byl otevřen v roce 1923 a stal se symbolem Ria. Populární hlavně u umělců, politiků, podnikatelů a mezinárodních celebrit.

Z původního Ria toho moc nezbylo, město je moderní a jen v některých uličkách se dochovalo pár starších koloniálních budov, náměstí a kostelů. Z původních staveb je zde třeba Mosteiro de São Bento ležící v historickém centru v blízkosti náměstí Maua. Stavba byla největší stavební projekt ve městě v sedmnáctém století. Rovněž se považuje za nejlepší z hlediska architektury a stavebnictví z období mezi 16. a 17. stoletím. V centru města stojí i Igreja da Candelária, důležitá náboženská památka z roku 1710. Do roku 1940 se Rio rozrostlo na téměř dva miliony lidí. Vláda již nemohla kontrolovat nárůst obyvatel. Chudší lidé se dále dostávají na okraj města a plážové obytné oblasti kolem Copacabana a Ipanema patří mezi nejvíce žádoucí adresy na světě.

Rio v době války

V době vypuknutí druhé světové války bylo Rio de Janeiro krásné, exotické a rájem pro super bohaté, ale i pro pašeráky diamantů a mezinárodní darebáky všeho druhu. Za války měla Brazílie obchodní vazby jak z Němci tak s Američany. Přestože zůstala „technicky“ neutrální, zvyšuje spolupráci se spojenci a přerušuje diplomatické styky s Německem, Japonskem a Itálií. V důsledku toho potopí německé ponorky od konce ledna do července 1942, třináct brazilských obchodních plavidel a v srpnu 1942 pět brazilských lodí s více než 600 lidmi na palubě.

Atmosféra optimismu sevřela Rio v roce 1950. Město se vynořilo ze své koloniální minulosti, aby se stalo moderní metropolí s 2,5 miliony obyvatel a se silnou kulturní identitou. Vznikají nové formy umění, hudby, filmu, vynálezů a architektury. S vojenským převratem roku 1964 byla v zemi pozastavena politická práva a opojná éra končí.  Vojenské vlády se střídaly až do roku 1985, kdy se po volbách vrací k moci civilisté.

 Operace kondor

V období 1975-1977 zorganizují vojenské diktatury Jižní Ameriky (Brazílii, Paraguay, Uruguay, Chile a Argentiny) tajný program, známý jako Operace kondor (Operación Cóndor). Program byl určen k odstranění levicově nebo demokraticky orientovaným politikům, intelektuálům, odborářům, včetně jejich rodin a dětí. Vše za pomoci armády, policie a zpravodajských sil. Podporu vojenským vládám poskytovala i CIA. Tisíce lidí bylo umučeno, vězněno, popraveno, vyslýcháváno a nebo prostě zmizeli. Vznikaly koncentrační tábory. Brazilská vojenská diktatura začala mnohem dříve. Nedávno se objevily dokumenty, které naznačují, že bezpečnostní brazilský aparát začal zacvičovat policii a vojenské zpravodajství ze sousedních zemí už v roce 1969. V roce 2000 prohlásil bývalý levicový guvernér Rio de Janeira, Leonel Brizola, že dva exprezidenti Brazílie, João Goulart a Kubitschek, vůdčí osobností brazilské sociální demokracie, byli zavražděni vojenskou juntou v rámci Operace Kondor. Kubitschek tragicky zahynul za nikdy nevyjasněných okolností v srpnu 1976 poblíž Rio De Janeira při autonehodě a João Goulart  zemřel v Argentině ve stejném roce na infarkt.

Drogy, brutalita, vraždy

 S pádem diktatury se očekávalo, že násilí na lidech je u konce. Paradoxně, následujících 25 roků bylo nejbrutálnější v historii Brazílie. V letech 1991 až 2007 došlo Riu v průměru k 6 826 vraždám ročně. Obchod s drogami, který se započal rokem 1980 stává ve favelas běžnou rutinou. I nadále přitahuje další mladé lidí. Díky kokainu se z některých chudých stávají bohatí a mocní. Nedostatek příležitostí a možnost vydělat si peníze, vede často k zapojení se do zločineckých gangů. V roce 1985 se Rio de Janeiro stává nejdůležitějším exportním uzlem pro drogy z andských regionů do Spojených států a Evropy. Brazilská vláda už několik let podniká nezbytné kroky k zajišťování bezpečnosti. Po celá desetiletí byly chudinské čtvrti pod kontrolou vysoce organizovaných a dobře vyzbrojených gangů, financovaných z obchodu s drogami, kam se policisté  neodvážili vstoupit. V roce 2008 vznikají dvě speciální policejní jednotky: Batalhão de Operações Policiais Especiais (BOPE) a Unidades de Polícia Pacificadora (UPP). Favela Rocinha je největší a pravděpodobně jedna z nejnebezpečnějších favel ve městě. Odhadem zde žije mezi 150.000 až 300.000 obyvatel. 13. listopadu 2011 zasahuje 3000 vojáků v Rocinha, se snahou vyhnat a pozatýkat členy gangů.  Zabaví zde tunu drog a zbraně. Snaha vlády pokračuje a město se připravuje na nadcházející olympijské hry.

Olympijské hry v Rio de Janeiro 2016

Město hostilo v roce 2007 Panamerické hry, mezinárodní akce se pořádá v Americe každé 4 roky, dále FIFA World Cup v roce 2014 (slavný stadion Estádio do Maracanã). Rio bude také hostit v roce 2016 olympijské hry. Na Jihoamerickém kontinentu to bude poprvé, ale v rámci latinské Ameriky podruhé po Mexicku v 1968.

Karneval v Riu

Slavný každoroční karneval začíná sedm týdnů před Velikonoční nedělí to v sobotu a končí v úterý.

cestopis následující

cestopis předcházející