• Menu
  • Menu

GUNUNG MULU 3 – BORNEO 31

Andy
Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Asie » Borneo » Borneo - malajská část » GUNUNG MULU 3 – BORNEO 31

SAMY V JESKYNI

Ráno jsme se sešli s Australany a dali si po dlouhé době evropskou snídaní.  Za 10 MYR jsme čekali větší zázrak než dva tousty s máslem a marmeládo, ale neomezená dávka kávy a čaje byla docela fajn. Po snídani jeli kluci na Pinnacles a Sannie se jel s nimi cestou podívat na Clearwater a Cave of the Winds, kde jsme už s Ifčou byly.

Bez guida na vodopády

My jsme si naplánovaly jednu z tras zdarma bez Guida – že navštívíme místní vodopády. Vydaly jsme se na Paku Water Loop k Paku Waterfalls. Velice příjemná procházka po úplné rovince k decentním vodopádům s možností koupání je příjemný začátek nového dne. Prošly jsme se, vykoupaly a pomalu vyrazily zpět. Náš odpolední plán byl totiž trochu komplikovaný. Po včerejším pokecu s guidem jsme si vymysleli s polu se Sanniem skvělou zábavu, jeskyňaření pro středně pokročilé v Racer Cave.

ještě Pako Waterfakll Loop
ještě Pako Waterfakll Loop

Jeskyňaření pro středně pokročilé v Racer Cave

Mělo to malý háček, minimální počet skupiny jsou 3 a nám chyběl Sannie, nevěděl jestli se stihne včas vrátit z jeskyní, tak jsme doufali, že nám to klapne. Už byly skoro 2 hodiny odpoledne a my byly stále nervóznější, na Headquarters  nás uklidnili, že Sannie už se byl před chviličkou zapsat. Hurá budem jeskyňáři! Dostali jsme výbavu, helmu s automatickou čelovkou, sedák, a vyrazili jsme do  jeskyně, byla asi hodinku chůze džunglí.  Cestou jsem se bavila z guidem o hadovi, kterého jsme v džungli večer potkali, docela se vyděsil, že had je celkem jedovatej a když vidí světlo může být i celkem agresivní. Tak jsme měly zase docela štěstí. Pak už jen vyběhnout nahoru po schodech a jsme před jeskyní a nejlepší na tom je, že jsme tu úplně sami. Já Ifča, Sannie a Guide. Guide nám vysvětlil, co a jak se používá a na co si máme dávat pozor. Čekala nás asi 40min cesta do jeskyně a pak zpět. Cesta byla jednodušší než se tvářila, defakto by se dala jít i bez jištění, kromě jednoho nepříjemného hlubokého úseku.

ještě Pako Waterfakll Loop
ještě Pako Waterfakll Loop

Život v jeskyni

Cestou jsme pozorovali hmyz všemožných modifikací, musel se hold nějak přizpůsobit životu v úplné tmě. Třeba kobylka, která neumí chodit má obrovský dlouhý tykadla prostě si jen ta skáče do tmy. To samé mají stonožky, mohli bychom potkat určitě nějaké pěkné jedovaté pavouky a hady. Všude okolo lítali netopýři a ptáčci.

Jedlá ptačí hnízda

Nevím, co za ptáka to může být, ale je velice důležitým stavitelem jedné čínské delikatesy. Jde o jedlá ptačí hnízda. První člověk, který pozřel ptačí hnízdo, musel mít bezpochyby hlad jako vlk, ale bylo ještě zapotřebí hodně velké představivosti a kuchařského umění, aby se tato surovina proměnila v opravdovou delikatesu.

Jedlá ptačí hnízda si staví salangany na stěnách jeskyní. Nedělají je ovšem z větviček, peří a trávy jako ostatní ptáci. Tito východoasijští rorýsi k tomu používají lepkavou látku, která bývá někdy označována za vydávenou mořskou řasu nebo výměšek slinných žláz. Jakmile uschne a ztuhne, krásně drží na strmých jeskynních stěnách.

Chuť jak mi Sannie vysvětlil je slizká a doslazuje se cukrem, fuj, tak tahle delikatesa která stojí tisíce, desititisíce a někdy i statisíce za kilogram….. mě moc neláká. Asi bych musela mít opravdu velký hlad.

Pokračovali jsme jeskyní, překračovali stalagnity podcházeli stalaktity a obdivovaly stalagnáty. Došli jsme už docela hluboko do jeskyně a dostali jsme možnost rozchodu, guide nás nechal jít samotné dál, vydali jsme se tedy ještě hlouběji, asi tak na pár minut prozkoumat okolí a pak se vydali štastni, že jsme nezabloudili zpět za guidem. Guide vymyslel ještě jednu poslední zábavu před odchodem a to: Teď si všichni zhasněte čelovky a budem tu nějakou tu minutku sedět bez světel. Všichni okamžitě zhasli a okolo nás se rozprostřela tma tmoucí, opravdu nikde a odnikud nepřicházel jedinej paprsek světla. Kolem hlav nám lítali netopírci, ptáci pípali a možná na nás vlezla i nějaká breberka, ale zážitek to byl k nezaplacení. Opatrně jsme zase rozsvítili a guide nás poprosil ať ho my vedeme zpátky – netrvalo to ani 5 minut a samozřejmě jsme zabloudili. Guide nás uklidnil, že to je v téhle jeskyni normální a všichni nový guidi s tím mají trochu problém. To nás moc neuklidnilo, opravdu jsme nechtěli strávit zbytek života tady v temné jeskyni s jedovatou havětí a jako jedinou super stravu mít ptačí hnízda. Naštěstí tento guide zde nebyl poprvé a narozdíl od nás cestu našel okamžitě.

Racer Cave
Racer Cave

Jeskyňaření v  Claerwater cave

Bylo to prostě super, přemejšlely jsme co tedy podniknem zítra. Prošli jsme sítem, a dostali jsme možnost se dostat se zkušenými jeskyňáři na celodenní jeskyňaření do Claerwater cave. Nebyla to úplně levná zábava a tak jsme se rozhodly, že raději půjdem do Garden of Eden. Cesta vede již námi známou džunglí až k Deer Cave. Zde opravdu decentní sranda jeskyňaření skrz Deer Cave až k jeskynnímu bazénu a pak přes džungli do druhé jeskyně. Tyto dvě jeskyně byly dřív spojeny do jedné, která se ale již dávno velkou vahou propadla. Tam nějakej prej piknik a pak hurá zpátky.

Tak tohle jsme si naplánovaly na zítra. Ale tak jako vždycky zase to mělo háček. Poslední 3 dny sem nelítala letadla a dnes poprvé měla možnost přistát a tak přijelo celkem hodně lidí. Teda na náš vkus, nebyly jsme zde v letní sezóně, kdy si lidé dělají rezervace i na několik týdnů dopředu. Náš plán nevyšel, přišly jsme asi deset minut po všech lidech co zrovna přiletěli a ti zabrali úplně všechno. Nevadí dááme si nějakou soukromou procházku džunglí a třeba někteří nepřijdou a místo se uvolní. Maximální povolená skupina na jeden den je pouze 8 lidí na den a nikdo jiný než guidi z parku tam nesmí…..

Racer Cave
Racer Cave

Svítící houbičky

Tak uvidíme zítra. Já se znovu rozhodla jít hledat houbičky, tentokrát jsem dostala další užitečnou radu. Houbičky jsou opravdu všude, ale je třeba zhasnout čelovku a zavřít tak na 3 minuty oči. Vyrazila jsme si tedy sama do džungle a uprostřed ničeho se postavila, zhasla a zavřela oči. Odpočítávala jsme pomalu čas, a jen sem doufala, že zase nepřijde nějaký ten had, pavouk nebo další havěť. Není úplně příjemný si tu takhle postávat… Pak jsme otevřela oči a mini svítící houby byly opravdu úplně všude. Měla jsme z toho radost a pomalu jsem  se vydala zpět. Cestou jsem potkala skupinky na noční procházce a tak se ještě spoustu věcí cestou na úbytko domluvila.

ještě Pako Waterfakll Loop
ještě Pako Waterfakll Loop

Na ráno jsme si se Sanniem domluvili brzké vstávání, že všichni půjdem na věž pozorovat ptactvo…..

cestopis následující

cestopis předcházející

Andy
Andy

Ve 12. letech mě rodiče poslali samotnou do Kanady a USA. Poznamenalo mě to a tak jsem asi cestovatel. Hodně jsem od té doby viděla a poznala a hodně ještě poznat chci.Tak uvidíme !

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *