Jeskyně v Gulung Mulu

SAMY V JESKYNI

Ráno jsme se sešli s Australany a dali si po dlouhé době evropskou snídaní. Za 10 MYR jsme čekali větší zázrak než dva tousty s máslem a marmeládo, ale neomezená dávka kávy a čaje byla docela fajn. Po snídani jeli kluci na Pinnacles a Sannie se jel s nimi cestou podívat na Clearwater a Cave of the Winds, kde jsme už s Ifčou byly.

Bez guida na vodopády

My jsme si naplánovaly jednu z tras zdarma bez Guida – že navštívíme místní vodopády. Vydaly jsme se na Paku Water Loop k Paku Waterfalls. Velice příjemná procházka po úplné rovince k decentním vodopádům s možností koupání je příjemný začátek nového dne. Prošly jsme se, vykoupaly a pomalu vyrazily zpět. Náš odpolední plán byl totiž trochu komplikovaný. Po včerejším pokecu s guidem jsme si vymysleli s polu se Sanniem skvělou zábavu, jeskyňaření pro středně pokročilé v Racer Cave.

Jeskyňaření pro středně pokročilé v Racer Cave

Mělo to malý háček, minimální počet skupiny jsou 3 a nám chyběl Sannie, nevěděl jestli se stihne včas vrátit z jeskyní, tak jsme doufali, že nám to klapne. Už byly skoro 2 hodiny odpoledne a my byly stále nervóznější, na Headquarters nás uklidnili, že Sannie už se byl před chviličkou zapsat. Hurá budem jeskyňáři! Dostali jsme výbavu, helmu s automatickou čelovkou, sedák, a vyrazili jsme do jeskyně, byla asi hodinku chůze džunglí. Cestou jsem se bavila z guidem o hadovi, kterého jsme v džungli večer potkali, docela se vyděsil, že had je celkem jedovatej a když vidí světlo může být i celkem agresivní. Tak jsme měly zase docela štěstí. Pak už jen vyběhnout nahoru po schodech a jsme před jeskyní a nejlepší na tom je, že jsme tu úplně sami. Já Ifča, Sannie a Guide. Guide nám vysvětlil, co a jak se používá a na co si máme dávat pozor. Čekala nás asi 40min cesta do jeskyně a pak zpět. Cesta byla jednodušší než se tvářila, defakto by se dala jít i bez jištění, kromě jednoho nepříjemného hlubokého úseku.

Život v jeskyni

Cestou jsme pozorovali hmyz všemožných modifikací, musel se hold nějak přizpůsobit životu v úplné tmě. Třeba kobylka, která neumí chodit má obrovský dlouhý tykadla prostě si jen ta skáče do tmy. To samé mají stonožky, mohli bychom potkat určitě nějaké pěkné jedovaté pavouky a hady. Všude okolo lítali netopýři a ptáčci.

Jedlá ptačí hnízda

Nevím, co za ptáka to může být, ale je velice důležitým stavitelem jedné čínské delikatesy. Jde o jedlá ptačí hnízda. První člověk, který pozřel ptačí hnízdo, musel mít bezpochyby hlad jako vlk, ale bylo ještě zapotřebí hodně velké představivosti a kuchařského umění, aby se tato surovina proměnila v opravdovou delikatesu.

Jedlá ptačí hnízda si staví salangany na stěnách jeskyní. Nedělají je ovšem z větviček, peří a trávy jako ostatní ptáci. Tito východoasijští rorýsi k tomu používají lepkavou látku, která bývá někdy označována za vydávenou mořskou řasu nebo výměšek slinných žláz. Jakmile uschne a ztuhne, krásně drží na strmých jeskynních stěnách.

Chuť jak mi Sannie vysvětlil je slizká a doslazuje se cukrem, fuj, tak tahle delikatesa která stojí tisíce, desititisíce a někdy i statisíce za kilogram….. mě moc neláká. Asi bych musela mít opravdu velký hlad.

Pokračovali jsme jeskyní, překračovali stalagnity podcházeli stalaktity a obdivovaly stalagnáty. Došli jsme už docela hluboko do jeskyně a dostali jsme možnost rozchodu, guide nás nechal jít samotné dál, vydali jsme se tedy ještě hlouběji, asi tak na pár minut prozkoumat okolí a pak se vydali štastni, že jsme nezabloudili zpět za guidem. Guide vymyslel ještě jednu poslední zábavu před odchodem a to: Teď si všichni zhasněte čelovky a budem tu nějakou tu minutku sedět bez světel. Všichni okamžitě zhasli a okolo nás se rozprostřela tma tmoucí, opravdu nikde a odnikud nepřicházel jedinej paprsek světla. Kolem hlav nám lítali netopírci, ptáci pípali a možná na nás vlezla i nějaká breberka, ale zážitek to byl k nezaplacení. Opatrně jsme zase rozsvítili a guide nás poprosil ať ho my vedeme zpátky – netrvalo to ani 5 minut a samozřejmě jsme zabloudili. Guide nás uklidnil, že to je v téhle jeskyni normální a všichni nový guidi s tím mají trochu problém. To nás moc neuklidnilo, opravdu jsme nechtěli strávit zbytek života tady v temné jeskyni s jedovatou havětí a jako jedinou super stravu mít ptačí hnízda. Naštěstí tento guide zde nebyl poprvé a narozdíl od nás cestu našel okamžitě.

Jeskyňaření v Claerwater cave

Bylo to prostě super, přemejšlely jsme co tedy podniknem zítra. Prošli jsme sítem, a dostali jsme možnost se dostat se zkušenými jeskyňáři na celodenní jeskyňaření do Claerwater cave. Nebyla to úplně levná zábava a tak jsme se rozhodly, že raději půjdem do Garden of Eden. Cesta vede již námi známou džunglí až k Deer Cave. Zde opravdu decentní sranda jeskyňaření skrz Deer Cave až k jeskynnímu bazénu a pak přes džungli do druhé jeskyně. Tyto dvě jeskyně byly dřív spojeny do jedné, která se ale již dávno velkou vahou propadla. Tam nějakej prej piknik a pak hurá zpátky.

Tak tohle jsme si naplánovaly na zítra. Ale tak jako vždycky zase to mělo háček. Poslední 3 dny sem nelítala letadla a dnes poprvé měla možnost přistát a tak přijelo celkem hodně lidí. Teda na náš vkus, nebyly jsme zde v letní sezóně, kdy si lidé dělají rezervace i na několik týdnů dopředu. Náš plán nevyšel, přišly jsme asi deset minut po všech lidech co zrovna přiletěli a ti zabrali úplně všechno. Nevadí dááme si nějakou soukromou procházku džunglí a třeba někteří nepřijdou a místo se uvolní. Maximální povolená skupina na jeden den je pouze 8 lidí na den a nikdo jiný než guidi z parku tam nesmí…..

Svítící houbičky

Tak uvidíme zítra. Já se znovu rozhodla jít hledat houbičky, tentokrát jsem dostala další užitečnou radu. Houbičky jsou opravdu všude, ale je třeba zhasnout čelovku a zavřít tak na 3 minuty oči. Vyrazila jsme si tedy sama do džungle a uprostřed ničeho se postavila, zhasla a zavřela oči. Odpočítávala jsme pomalu čas, a jen sem doufala, že zase nepřijde nějaký ten had, pavouk nebo další havěť. Není úplně příjemný si tu takhle postávat… Pak jsme otevřela oči a mini svítící houby byly opravdu úplně všude. Měla jsme z toho radost a pomalu jsem se vydala zpět. Cestou jsem potkala skupinky na noční procházce a tak se ještě spoustu věcí cestou na úbytko domluvila.