Městečko známé mnoha z nás především díky deskové společenské hře. Panorama hradu s několikerým opevněním desítkami věží a centrální budovou. Byli jsme zvědaví, do jaké míry se obrázky z her inspirovaly skutečností. Po příjezdu do městečka jsme byli velmi příjemně překvapeni.
Své vyprávění začnu legendou. Podle pověsti město obléhal po pět let Karel Veliký. Za tuto dobu již vnitřní město přišlo téměř o všechny zásoby jídla a pitné vody. Stejně na tom byli i obléhatelé. Hradní paní Carcas mnoho dní seděla ve své komnatě a snažila se vymyslet lest, poněvadž jinak již nemohla obec zachránit. Z posledních zásob hradní paní vykrmila prase, které již dostatečně tlusté shodila z hradeb přímo před koně Karla Velikého. Vyčerpaní obléhatelé při pohledu na vypasené zvíře usoudili, že na hradě mají ještě dost a dost zásob. Zdrceně se obrátili a ukončili obléhání. Nadšená vychytralá Carcas nechala zaznít na důkaz radosti všechny městské zvony. Mnozí z Karlova vojska tak zakleli Carcas sonne. Toto v překladu znamená Carcas zvoní. Tak prý přišlo Carcassonne ke svému jménu.
Počátky historie osídlení sahají do šestého století před Kristem. Na malém návrší nad malou řekou Aude si Keltové vystavěli oppidum. Vystřídalo se zde několik keltských kmenů, které stále pevnost rozšiřovaly a zdokonalovaly. Strategické místo bylo rozvíjeno a jeho moc v okolí stoupala. Z tohoto důvodu Římané zabírají keltské oppidum, zesilují hradby, odstavují věže a upevňují politický vliv. Velká část z tohoto opevnění se zachovala dodnes a tvoří vnitřní prstenec hradeb okolo nejstaršího centra. Třicet věží po obvodu jsou galsko-římského typu. Jsou charakteristické velkými střílnovitými okny, která sloužila i k vrhání oštěpů. Římané vylepšovali město až do pátého století. Následně Carcassone po dvě století ovládají Gótové. Následovaly mnohé rody a národnosti, které se zasluhovaly o další růst města. Ve třináctém století hrabě z Trencavelu nechal postavit uprostřed hradního města opevněný zámek. Na nejvyšším pahorku města se jednalo o logickou volbu. Od ostatního města je stavba oddělena příkopem, který byl překonáván padacím mostem. Přístup stráží pět věží a dvě padací mříže s okovanou bránou. Tuto bránu hlídaly vždy při nejmenším dva strážní, aby nedocházelo k podplácení a zradám.
O Carcassone se mnohokrát bojovalo a v jeho blízkosti byla příroda totálně zdevastovaná. Období kulturního rozkvětu tak střídaly roky hladovění. Až do třináctého století tak docházelo k výrazným výkyvům ve vývoji. Následně dochází k přechodu Carcassone pod francouzskou nadvládu natrvalo a stává se tak jedním z nejzápadnějších měst říše. Spolu s Aragornem tvoří hraniční město Francie a stává se stěžejním opevněním. Pověst o nedobytnosti odrazovala mnoho z nepřátel. Ti, co se přiblížili na dohled několikanásobným zpevněným hradbám, se otáčeli a svou misi mnohokrát vzdávali. Někteří dorazili až do spodního města, zde se trápili hlady a s nepořízenou odtáhli.
Se změnou technik boje však již opevnění nebylo potřeba a vzhledem k rozšíření říše již ani obec nebyla hraniční. Hradby začaly chátrat a v osmnáctém století tak zde již stála pouze zchudlá zaprášená a zpola vylidněná ozvěna Carcassone. Až architekt Viollet-le-Duc, který zrekonstruoval mnohé historicky významné objekty na jihu Francie, dopomohl městu získat ztracenou slávu.
Díky němu tak nyní mohou turisté dodnes obdivovat krásu středověkého města spolu s jeho slávou. Konají se zde často středovšké festivaly. Mnozí sem však míří ze zcela jiných důvodů. Carcassone je světoznámé výrobou domácí čokolády a cukrovinek. Tak ani my neodoláváme a vcházíme do několika obchůdků s cukrovím. Neuvěřitelné, neodolatelné a lahodné. Není radno zde dlouho zůstávat…. Pokud se chcete ještě vejít do své velikosti kalhot.
Přidat komentář