Z Deštné do Jindřichova Hradce – Expedice jih 3

Deštná – smírčí kámen

Po prohlídce Červené Lhoty jsme vyrazili směr Deštná. Naše skupinka se shodou okolností skládá z leteckých nadšenců a tak jsme si samozřejmě museli prohlédnout malé letecké muzeum v Deštné a seznámit se s vývojem civilního a vojenského letectví na jihu Čech a s osudy československých pilotů, kteří bojovali ve druhé světové válce.

Trošku o Deštném od pana Františka Tupěho:  První písemná zmínka o Deštné je z roku 1294 a píše se tam, že Oldřich z Hradce vyměnil místo trhové Deštnou s rytíři sv. Jana za jiná zboží. Proto, je v městečku Deštná kostel zasvěcený sv. Ottonu a to jako jediný v Česku. Bohuslav Balbín píše o třech významných lázních v Čechách a to Teplice, Karlovy Vary a Deštná. Máme tu tak trochu radioaktivní vodu a věk dožití je o něco vyšší než republikový průměr. A s tím smírčím kamenem je to tak, že skutečně se jednalo o bratrovraždu kvůli lásce a ta sekera je vytesána proto, že jeden druhého ubil právě sekerou. A na místním hřbitově odpočívají i skutečně osobnosti, jejichž význam přesahuje i hranice království. Třeba Mozartův učitel Karl Dietters Von Diettersdorf. A jestli návštěvníky skutečně něco zajímá, není nic jednoduššího, než zajít na MěÚ a tam jim rádi zodpoví dotazy.

Kostel sv. Ottona

Hned naproti přes silnici stojí farní kostel svatého Ottona, který má své zvláštní kouzlo. Nevím, jestli to bylo světlem, nebo okolní zvlněnou krajinou jihočeských lesů a čerstvě sklizených polí, ale pohled na kostel z dálky byl malebný. Chtěla jsem se podívat dovnitř a najít kříž, o kterém se zmiňovala průvodkyně na Červené Lhotě. Bohužel vstup do kostela byl zamřížovaný a dovnitř jsem se nedostala. Vyfotila jsme si tedy velice pěkný interiér skrz mříž.

Deštná – smírčí kámen

Vlastík si vzal v muzeu letectví zajímavý leták o vesničce Deštná a objevili jsme v něm informaci, že mimo leteckého muzea a Provaznického muzea se zde nachází i středověký smírčí kámen v podobě kříže. Kameny se stavěly v místech, kde mělo dojít k nějaké vraždě nebo násilnému činu. I když byl pachatel většinou poslán na šibenici, uzavíral s pozůstalými zavražděného tzv. smírčí smlouvu a nechal udělat smírčí kámen, aby odčinil své hříchy. Okamžitě jsem se vrátila zpět do muzea a vyptávala se biletářky, co se v místě událo a jaká pověst se pojí ke kameni.

Slečna mi řekla, že úplně přesně neví, ale že jí babička říkala, že v roce 1998 byl přesunut a původně stál na louce dále od silnice a že v těch místech pravděpodobně došlo k bratrovraždě kvůli dívce, kterou oba milovali. Slečna nám poradila, jak se tam dostat. Museli jsme okolo hřbitova a kousek za ním jsme našli i místo, ze kterého se kdysi brala voda k výrobě místní limonády Deštěnky. Nad tzv. Svatojánským pramenem počátkem 17. století postavili renesanční kostelíček sv. Jana Křtitele. Na průčelí stojí napsáno Benedicite Fontes Domini“ – „Blahořečte pramenu Páně“. Konečně jsme objevili i samotný smírčí kámen s řeckým křížem a sekyrou. Buď zde byl zabit řezník, a sekyra určuje jeho povolání, nebo byl někdo zabit sekyrou. Kámen je necelý metr veliký a je usazen mezi boží muka a dva vzrostlé stromy.

Jindřichův Hradec – památky

Dále naše cesta vedla do Jindřichova Hradce, kde jsme si nejdříve obešli náměstí Míru s řadami starých měšťanských domů s krásnými historickými fasádami a obdivovali zde dvacet metrů vysoké sousoší Nejsvětější Trojice od sochaře Matouše Strachovského z roku 1766.

Zámek Jindřichův Hradec

Pospíchali jsme na zámek, který byl vybudovaný na skále nad Hamerským potokem, rybníkem Vajgarem a říčkou Nežárkou. Původně gotický hrad se staletími proměnil v honosné renesanční sídlo. Bohužel bylo už pozdě a zavřeli nám těsně před nosem. Měli jsme ale možnost projít si rozlehlý bezvadně udržovaný zámecký areál. Přes náhon, kde seděl a pokuřoval vodník, jsme prošli branou na nádvoří, pak na další nádvoří odkud byl pěkný výhled na Černou věž, která měla sloužit jako poslední útočiště obránců při dobývání hradu. Na třetím nádvoří dominuje zdobená renesanční kašna od mistra Andrease z roku 1611. Je jako z pohádky a její kování září zlatě a všemi možnými barvami. Nádvoří ze tří stran obklopují majestátní paláce – Adamovo stavení, Španělské křídlo a Gotický hrad. Poslední nádvoří uzavírají dvoupatrové arkády, odtud vede cesta do zahrady. V celé své kráse se tu předvedl nedávno zrekonstruovaný renesanční zahradní altán nazývaný Rondel od architekta Baltazara Maggi. Při opravách střechy byla nalezena kovová schránka s různými archivními dokumenty a černobílé fotografie od konce 19. století do poloviny 20. století.

Vrátili jsme se zpět na náměstí a Jindřichův Hradec byl jako po vymření. Všude zavřeno nebo se právě zavíralo a to nebylo ještě ani 18 hodin. Rychle jsme zaběhli do cukrárny na kávu a dezertík. Měli jsme před sebou cestu směr Český Rudolec, kde jsme měli zajištěné ubytování. Byli jsme bez mapy a navigace a dobrodružství mohlo začít, ale to až příště.

výlet následující  – bisoni Česká Kanada

výlet předcházející Červená Lhota