• Menu
  • Menu

Španělsko 7

Girona – úchyl na hradbách

15.6. Je tu další překrásné ráno , až  s kýčovitým východem slunce, nad Dalího Cadaques.

Cadaques

Posnídáme v trávě , balíme a trochu smutně se loučíme s pobřežím Costa Brava. Cílem dnešní cesty je města Girona.

GIRONA

Nad řekou Omyar se tyčí krásná katedrála. Historické městečko s úzkými uličkami, obchůdky a kavárničkami. Není ještě sezóna, a tak turistů je tady poskrovnu. Přecházíme po červeném mostě pana Eiffela. Ten se mi moc líbí. Jdeme po hradbách a vznášíme se nad historickým městem. Nádherné výhledy trochu ruší nesnesitelné vedro.

Úchyl na hradbách

Romantické výhledy zastíní  muž.  Trochu déle nám trvá, než pochopíme, co je vlastně na něm tak divného.  Nejhůře jsem na tom já, nemám brýle,  a tak si to mířím přímo k němu . Až Ajčino drsné upozornění, mě donutí,  vyjeknout.  Obnažený muž na nás bezostyšně zírá a kdyby jenom  to ! Ječíme a s úprkem unikáme po rozpálených kamenných kvádrech…úchyl nás  pronásleduje…uf.uf…mizíme . Zážitek  „ man masturbating in Girona  „ nepatří k těm nejlepším , ale nakonec , to si do scénáře nepíšeme samy…a večer při hrnku červeného vína se tomu náramně chechtáme.

Eiffell most Girona

Španělská svatba

U katedrály ještě chvíli neodoláme a pozorujeme španělskou svatbu, čas však nemilosrdně pokročil a tak sbohem Girono!

Cesta do Barcelony neubíhá tak rychle, jak by jsme si přály, a na vrácení auta zbývá jenom pár minut. Navíc nám dochází benzín. Nakonec Barcelonou projedeme, v rychlosti vyházíme bágly na silnici a Ajka s Ifčou odjíždějí vrátit auto do půjčovny. Loučíme se s Mau, která se vrací letadlem  zpět do Prahy, a čekáme na španělské přátele, kteří nás tady mají vyzvednout.

Rozdělujeme se do dvou aut a vyrážíme společně za hranice Španělska, do francouzského středověkého pevnostního města Carcassone. Erika, z nás asi nejvíce poštípaná „španělskými muškami , se necítí moc dobře.

Girona

Míjíme majestátný  Montserrat  a také obrovský lom, kde se těžil kámen , pro stavbu tohoto unikátního sídla. Po několika hodinách jízdy si děláme večerní siestu v jedné z francouzských vesniček. Ifča, se svým kuchařským ume, připravuje hned na několika vařičích najednou , báječnou mezinárodní kuchyni. Výborné jídlo zapíjíme lahodným španělským vínem.    Teda my holky , protože kluci řídí. Cesta pokračuje až do pozdních hodin a kole druhé ráno zastavujeme.  Jsme na velkém odpočívadle , kolem jsou velké stromy a pod námi je slyšet divoká řeka. Ležení je hotové za pár minut, je zde nádherný vzduch a unaveni během pár minut usínáme.

cestopis následující den

cestopis předcházející den

Jana Schlitzová

Má první cesta za hranice byla do NDR, tady jsem poprvé spatřila moře. Následovaly Maďarsko, Jugoslávie, Bulharsko. Když se otevřely hranice, stačila na několik let Evropa, to už byly cesty s dětmi. Od chvíle, kdy jsme poprvé s dětmi navštívili Asii, je poznávání, psaní a fotografování mým druhým zaměstnáním a stále mě to baví. Nádherná místa a zákoutí naší země, krásné České republiky, teprve objevuji a mám co dohánět.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *