Glasgow

Na skok do Glasgow

I přesto, že je Skotsko součástí Velké Británie, na ulici se tady angličtinou nedomluvíte. Tedy abych to uvedla na pravou míru. Pokud začnete vyprávět místním o tom, že nemluvíte dobře anglicky, většinou vás přeruší s tím, že: „Ve Skotsku, se přeci mluví „skotštinou“.“ Když jsem poprvé uslyšela tuto větu, zalapala jsem po dechu a neměla co říct. „Dobře, raději tedy nebudu vyprávět o svých naučených školních frázích Oxford English“, rozhodla jsem se, když se věty s narážkami na skotštinu začaly kupit.

Jenže jaký je vlastně rozdíl mezi angličtinou a skotštinou? Podle mě žádný. Tedy pokud nepočítám místní skotský pozdrav „haja“. S tradičním anglickým „hello“ se tu totiž téměř nesetkáte. No a pak jsou tu ještě hovorové fráze, které se používají různě. Záleží na místě a věku jedince, se kterým se dáte do řeči. Většina ze Skotů ale rychle pochopí, že pokud si chce „pokecat“ s cizinkou, jako jsem já, musí se hovorové skotštiny vzdát.

Velký rozdíl je také ve výslovnosti jednotlivých slov. Jak jsem vypozorovala, většina lidí z vesnic a samot neskutečně drmolí, takže máte občas pocit, že jste se ocitli mimo britské ostrovy. (Mezi nejhorší patří postarší muži.) Další perličkou je i skutečnost, že většina lidí nedokáže svůj hbitý jazyk alespoň částečně zpomalit. Místo toho, aby se pokusili větu, kterou nechápete, opsat jinými slovy nebo zopakovat velmi pomalu, většinou jen několikrát zopakují stejnou větu stejně rychle. Výsledný efekt? – Třikrát se zeptáte: „Prosím? Můžete to zopakovat? Nerozuměla jsem.“ A pak to prostě vzdáte. V takovém okamžiku je nejlepší nahodit letmý úsměv a pokývat hlavou na srozuměnou (i když nevíte vůbec nic) a následně rychle otočit konverzaci na nějaké jiné téma. Popřípadě začít vyprávět nějaký z vašich příběhů, aby se dotyčný nestihl na nic ptát 🙂 .

Pokud mluvíte dobře anglicky, nebudete mít problém se ve Skotsku domluvit na čemkoli. Tedy až na jedno jediné místo. Tím je největší město země a postrach všech „neskotsky“ mluvících – Glasgow.

Rodáka z Glasgow poznáte na první poslech! Místní akcent je nezapomenutelný hlavně pro cizince, kteří většinou nevěří svým uším. I já jsem nevěřila a hlavně vůbec nerozuměla, a to i přesto, že anglicky mluvím více méně plynule. V takových situacích se můžete zdvořilostně ptát pořád dokola: „Pardon?, Prosím?, Můžete to říct ještě jednou?“ a tak dál, dokud vám nedojde, že jste se dostali do situace popisované výše- totiž kývání hlavou a letmý úsměv s rychlou změnou tématu hovoru.

I přes zřejmou jistotu, že se s místními moc nedomluvíte, stojí Glasgow za návštěvu. Ve Skotsku se jedná o jediné velkoměsto, které je charakteristické každodenním lidským „poloběhem“, spoustou aut, obchodů a hlavně tradičních skotských hospůdek, kde se večer co večer sejdou kamarádi u pinty piva a za zvuku živé hudby hovoří o svých městských životech.

Glasgow je také jedno z mála skotských měst, které se může pyšnit širokou kulturní scénou. Od Mackintoshových staveb, které na přelomu 20. století zaplnily místní ulice, se příjemnou procházkou přes střed města dostanete až k nábřeží, kterému naopak vévodí architektura současné doby. Za zmínku stojí i místní galerie, nebo noční kluby, které prý bez přestání tepají rytmem až do časných ranních hodin.