Z Trutnova jsme vyrážely v osm hodin ráno. Kufry jsme bez problémů naskládaly do Yetiho a vyrazily směr Zaloňov, kde přistoupila ještě Denisa. Opět jsme měly s sebou jeden velký loďák, abychom mohly s sebou vzít tekutiny – jednak kosmetického rázu a jednak pana Jamesona, který k našim výpravám tak nějak patří. Původně jsme si myslely, že velký kufr musí vážit max. 15 kilo, takže na letišti proběhlo před odbavením velké přebalování, aby nám to vůbec vyšlo. Nakonec jsme hrdě postavily na váhu kufr, který měl 15,1 kg. Paní u přepážky na nás nechápavě koukala, proč s tím děláme takové tyátry, když povolených je 20 kilo. No, aspoň jsme věděly, že se v lyonských gift shopech můžeme rozjet. Jinak nás paní u odbavení nepotěšila ani trochu, ale o tom až za chvíli.
Na cestě z Trutnova jsme se stavily jen na chvíli na benzínce doplnit zásoby a pak už hurá na parkoviště kousek od Ruzyně(www.parkujunas.cz), kde jsme měly zamluvené stání na ty 4 dny za 400,-Kč. Majitel nás během 10 minut převezl na ruzyňský terminál č. 2, kde na nás už čekala Péťa. Od ní jsme všechny dostaly pochvalu za „lady“ oblečení a po přebalení kufrů se vydaly k check–in. Na dámu za přepážkou jsme však očividně žádný dojem neudělaly. Okamžitě nás začala tepat za kabinová zavazadla, protože podle ní neodpovídala pravidlům Easy jetu. Nakonec to dopadlo tak, že Kamča a Lenka si musely nechat zavazadla odbavit, protože prý byla moc dlouhá, resp. široká. Naštěstí to pro nás slečna udělala zdarma, ale způsob, jakým se chovala, nám na chvíli pokazil dojem z cesty. Např. Lenka byla upozorněna, že se s ní slečna nebude přeci bavit, když se na ní Lenka ani nedívá.
Po malé nepříjemnosti při odbavení jsme si náladu spravily v kavárně a pak už nastoupily do letadla, které odlétalo na čas ve 12.40 hod. V Easy jetu nejenže nebylo po dobu letu k dispozici občerstvení (resp. pouze za poplatek), ale neměly jsme předem rezervována ani místa, takže jsme seděly každá někde jinde. Let byl trochu „drncavý“, což nedělalo dobře zejména Kamče, ale přežily jsme a cca v 14,20 hod. jsme přistály na letišti v Lyonu. Na letišti nás „zaujala“ především dlouhá, asi desetiminutová, cesta z letadla k zavazadlům – šlo o „nekonečnou“ chodbu, ve které nebylo vůbec nic. U zavazadel jsme se zdržely asi 45 minut. Na náš pás sice vyjíždělo hodně kufrů, ale očividně nepatřily cestujícím z našeho letu, protože si je nikdo z pásů dlouho nebral. Naopak naše kufry se někde zdržely.
Na internetu jsme si předem zjistily, že nejlevnější a nejrychlejší způsob jak se dostat z letiště do centra bude vlakem „rhonexpres“. V automatu jsme si proto koupily zpáteční jízdenky za 25 EUR a nastoupily do vláčku, který nás cca za 35 minut vyložil na vlakovém nádraží Part Dieu. Odtud odjíždělo i metro, takže jsme si koupily jízdenku za 1,60 EUR a vyrazily béčkem a poté déčkem na stanici Vieux Lyon, kde jsme ještě přestoupily na pozemní lanovku. Od stanice Minimes to bylo už jen 300 metrů z kopce k hostelu Auberge.
Z ubytování jsme byly nadšené, i když jsme si musely koupit roční členskou kartu do HI hostelů, aby nás zde vůbec ubytovali. Sice jsme bydlely v hostelu, ale náš pokoj byl pro 6 lidí, takže jsme ho plně obsadily a nemusely se o postele dělit s cizími lidmi jako vloni v Bristolu. Pokoj byl dokonce dvoupatrový – dole byly dvě palandy a nahoře pak další dvě postele, které obsadily Péťa s Lenkou. Z okna byl nádherný výhled na město a z terasy byl výhled ještě o chlup hezčí.
Po vybalení jsme se vydaly do ulic starého Lyonu (Vieux Lyon). Bylo asi 18 hod., takže jsme si v místním obědě koupily večeři – bagety, sýry, saláty a Lenka vzala i víno – pan prodavač okamžitě pochopil, že hledáme láhev, která by se dala odšroubovat, protože nemáme vývrtku, a sdělil nám, že on vývrtku má, takže s výběrem vína se nemusíme omezovat na šroubovací uzávěry. Na to, že mluvil francouzsky, jsme mu porozuměly okamžitě.
S večeří jsme se posadily na „náplavku“, tj. na nábřeží jedné ze dvou řek, které protékají Lyonem – Saony. Bylo nádherně, sluníčko hřálo, takže naše siesta neměla chybu. Když ve 20 hod. sluníčko zašlo a tím pádem se dost ochladilo, vrátily jsme se na hostel, přičemž jsme to vzaly trochu oklikou přes nádherné staré uličky plné kavárniček a restaurací. Na chvíli jsme se pak ještě usadily na terase hostelu a užívaly si výhledu na rozsvícené město.
Jen krátké info, na kolik to tentokrát vyšlo:
Opět jsme využily nízkonákladové letecké společnosti (a opět to byl Easyjet), takže letenka i s jedním velkým zavazadlem pro celou skupinu, do kterého jsme si všechny daly věci, které si nelze vzít na palubu, vyšla na 1.860,-Kč. Ubytované jsme byly v hostelu Auberge na 3 noci za 1650,-Kč (22 EUR). Krom toho jsme si ještě musely dokoupit roční členství v HI hostelech za 7 EUR. Celkem tak náklady na naši čtyřdenní dovolenou činily i s cestou do Prahy a nákupem suvenýrů cca 8.500,- Kč.
na konec cestopisu
Přidat komentář