MANDALAY, výlet k U-Bein Bridge
Ranní odjezd z Hsipaw proběhl bez problémů, na recepci jsme překročili na zemi spící personál, vzali si nachystanou zabalenou snídani (vajíčka natvrdo a „lepeňák“ z toustového chleba) a na korbě náklaďáčku jsme dojeli k odjezdu velkého autobusu. Čekalo nás asi 7 hodin jízdy. Autobus byl kupodivu plný domorodců a tak cesta byla hned zajímavější. Chtěl bych zmínit, asi trochu nekorektně další poznatek z cestování autobusem – myanmarské ženy (opravdu to je hlavně jejich výsada) po nasednutí dříve či později zvrací a to docela vydatně. Děje se tak samozřejmě především na delších linkách a přišlo mi, že s tím všichni počítají, první věc po usednutí je kontrola přítomnosti hygienického pytlíku v kapse sedadla..
Rušné město Mandalay
Na Mandalay jsme si vyčlenili dva dny. Ve zpětném pohledu je to velice málo, nicméně prohlížet město a jeho památky se nám už moc nechtělo, už jsme se viděli na pobřeží moře, kde jsme plánovali proflákat poslední čtyři dny našeho pobytu v Myanmě. Mandalay je velké město a jeho okolí nabízí nepřeberné množství památek a turistických aktivit. Po vysednutí z autobusu si bereme taxi a necháváme se zavézt k menšímu levnějšímu hotelu blízko městského centra – Shwe Ingyinn Hotel. Máme štěstí hned napoprvé, pokoje jsou sice bez oken, ale jsou s koupelnou a čisté.
Je už pozdnější odpoledne a tak rychle vyrážíme na procházku. Nutno říct, že město nám do oka příliš nepadlo. Vadil nám docela velký provoz na ulicích, neuchvátil nás ani rozlehlý Královský palác, spoustu času trávíme marným hledáním obchodů s barmským uměním a rukodělnými výrobky – věcmi, které jsme si chtěli na památku dovézt domů. Večer se navíc spouští velký tropický liják a tak cestu na hotel si prodlužujeme přes místní restaurace.
Výlet Mandalay a okolí taxíkem
Ráno nás čeká dilema – zůstat ve městě a objíždět památky – např. výlet na Mandalay Hill by určitě stál za to nebo vyrazit někam dál – třeba na nejdelší týkový most na světě ?? Nakonec vítězí 1200 metrů dlouhý týkový most a pokud se rozumě vrátíme, dáme ještě něco z nabídky ve městě.. Po snídani před hotelem chytáme taxi, domluvíme si jednosměrný odvoz a vyrážíme. Chci podotknout – pokud plánujete použití taxi a podobného dopravního prostředku, není od věci, zeptat se na přibližnou cenu v recepci vašeho ubytování. Nám se to vždy vyplatilo, při vyjednávání o ceně dopravy pak máte představu o reálné ceně a nenecháte se tak nikým napálit.
U- Bein Bridge
Týkový most U-Bein Bridge se nachází asi 8 km od centra Mandalay, v části bývalého královského města Amarapury a překlenuje přítok řeky do jezera Taungthaman. Cesta zabere asi 45 minut, necháváme se vysadit poměrně daleko od mostu a zbytek docházíme pěšky. Je krásné slunečné dopoledne a tak si chůzi podél jezera docela vychutnáváme. Jsme docela za atrakci, evidentně žádní turisté zde pěšky nechodí, všichni se nechávají dovézt až k úpatí mostu. Cestou míjíme přírodní prádelny, koupající se děti a malá přístaviště místních rybářů.
Rybáři
Co nás docela dostalo, jsou rybáři chytající na prut, stojící ovšem až po krk ve vodě jezera, jeden má na hlavě motorkářskou helmu, asi hodně spěchal.. Fajnšmekři chodí k mostu na východ slunce, podle fotek to musí být nádherný zážitek. My jsme to časově bohužel nedali, ale i tak je to nádherný výlet. Nutno říci, že most je velká turistická atrakce, nicméně většinou dojedou autokary cestovek, do prostoru vypustí dávku turistů a za hodinu již musí být zpět, protože autokar pokračuje za nějakou další památkou.
Teakový most z roku 1850
Úpatí mostu je sice zaplněné restauracemi pro turisty, stačí však vkročit na most a ujít pár desítek metrů a pocitově se ocitnete opět v Barmě, jak si ji přejete vidět – cestou míjíte procházející mnichy, obcházíte rybáře s nahozenými udicemi a snažíte se vyfotit smějící se místní děvčata.(kluky samozřejmě taky..) Hlavně nikam nespěchat a všechno si pěkně vychutnat.. Pokud se však bohužel po čase „vrátíte na zem“ zjistíte, že most má svůj vymezený čas pomalu za sebou a na lepší časy se rozhodně neblýská. Most byl postaven kolem roku 1850 a i neobyčejně odolné teakové dřevo hlodá nemilosrdně zub času. Nikde jsme neobjevili stopy provádění smysluplných oprav nebo aspoň údržby. Naopak, díky absolutně necitlivému nahrazení dřevěných sloupů betonovými v několika částech mostu, přišel tak most o mezinárodní statut chráněné památky. V Barmě, která je největší světový producent teakového dřeva, je takový počin o to nepochopitelnější…
Pomalým krokem docházíme ke druhému konci mostu a protože nikam nespěcháme, vydáváme se pátrat po blízkém okolí. Procházíme přilehlou vesnici až k tržnici, kde se shromažďují, váží a prodávají ryby ulovené v jezeře. Celé jezero je totiž protkané upoutanými rybářskými sítěmi a množství ryb lovených stále dokola je opravdu udivující. Docela by mě zajímalo, jakou má, co do rybolovu, jezero budoucnost. Není až tak veliké a lov je docela intenzivní.
Kousek od mostu špína a odpadky
Co nás také zarazilo, je chudoba a nepředstavitelná špína, stačí ujít pár stovek metrů od mostu. V podstatě se brodíte odpadky, ve kterých si hrají děti a rochní za nohu uvázaná prasata. Fotím rád a fotím hodně, ale zde mě i přešla chuť vytahovat fotoaparát.. Obloukem se vracíme k mostu, za asistence stáda husí si v restauraci dáváme čaj a pomalu se vydáváme na zpáteční cestu. Přecházíme zpět na začátek mostu, je už po poledni a kolem už nejsou žádné autokary s turisty. To je sice milé, nicméně to znamená, že nejsou ani taxíky a tak se pěšky vydáváme podél jezera zpět k Mandalay.
Na korbě zpět do Mandalay
Pěšky jdeme víc jak hodinu, procházíme velký chrám u silnice, dáváme si po cestě jídlo a marně vyhlížíme nějaké taxi. Až na hranici města stopujeme dodávku s korbou, které v Myanmě slouží jako lidové taxi. Korba nemá lavičky na sezení, ale pouze rozprostřený koberec, takže se vměstná daleko více pasažérů. Nesmí to ovšem být bílí turisté, kteří nedokáží svoje nohy srolovat pod sebe tak, jako domorodci. Řidič je ze svého nákladu tak konsternovaný, že cestou nenabírá žádné jiné zákazníky a tak si jedeme jak v limuzíně bez sedadel až do centra Mandalaye.
Kdo moc vybírá, přebere
Je pozdní odpoledne a tak už jenom procouráme blízké okolí našeho hotelu. Večer se chceme dobře najíst a tak vybíráme a vybíráme, až se usadíme v muslimské restauraci. Hodně věcí z jídelního lístku které nás navnadili už nemají a tak si objednáváme něco z tuhého skopového. Až pozdě si uvědomujeme, že si nemůžeme dát ani pivo !! Typický příklad toho kdo moc vybírá, přebere. Jídlo do sebe naházíme, zapijeme zeleným čajem a rychle utíkáme dát si pivo v některé z mnoha místních vývařoven..
Ráno směr rangú a Ngapali
Zapoměl jsem poznamenat, že nás ještě čeká osmi hodinová jízda nočním autobusem zpět do Rangúnu kam dorazíme brzké ráno a ve 13.00 pak přelet letadlem do Thandwe, odkud je to už jen kousek na pláže Ngapali.
Díky kontaktu z webu kamsevydat.cz máme už ze Shipaw dopředu zamluvený hotel na pláži a tak poprvé máme vše dopředu zajištěné..
cestopis následující
Přidat komentář