Ráno mě holky přemluvily k tomu, abychom zašly cca 20 minut od centra do obchodu, kde by si mohly koupit Bubble Tea. Byla to celkem svižná procházka, protože na devátou hodinu jsme už měly rezervované lístky do katedrály. Nakonec jsme to ale stihly rychle, takže jsme cestou zpět ještě zašly do kostnice, která se nachází v kostele San Bernardino alle Ossa.
Pak jsme se už postavily do fronty na vstup do katedrály Duomo (16EUR/dospělý, 7 EUR/dítě – https://ticket.duomomilano.it/en/). Zjistily jsme však, že nejsme dostatečně zahalené – je potřeba mít zakryta ramena i kolena. Musela jsem tedy běžet do kanceláře, kde prodávali lístky, a tam koupit za 2,5 EUR pro každou „pláštěnku“, která nás zakryla. Sárinka se nakonec obmotala mým šátkem, ale my s Esterkou jsme se musely vymódit.
Nejdřív jsme si prohlédly vnitřek katedrály, která mi nijak speciální nepřišla, pak jsme po schodech vystoupaly na střechu. Dalo se připlatit i za výtah. Výhled nám na jedné straně kazilo lešení, ale jinak to bylo moc hezké.
Po prohlídce jsme zašly na snídani na terasu restaurace The Dome na rohu náměstí https://thedomemilano.com/en/. Zarezervovala jsem nám místa předem přes internet. Šlo sice o dost drahou snídani, ale narozeniny jsou jednou za rok a byl odtud hezký výhled na katedrálu.
Po snídani jsme to vzaly do klidné čtvrti Brera, kde jsme nahlédly do dvora obrazárny Pinacoteca di Brera a pak kolem barevných domků pokračovaly ke Castello Sforzesco (původní Viscontiho palác a následně domov mocné dynastie Sforzů je dnes domovem více než desítky muzeí) a zastavily se na pití v největším městském parku Sempione.
Do Baziliky svatého Ambrózia se nám nahlédnout nepodařilo, protože byla přes poledne zavřená, takže jsme se vydaly ke Colonne di San Lorenzo a ke zdi The Wall of the Dolls, což je umělecká instalace, která odsuzuje násilí na ženách. Vyvěšují se zde panenky, zaschlé květiny, fotografie, plakáty a básně, z nichž některé obsahují podrobné statistiky zločinů páchaných na ženách a některé z nich jsou silnými prohlášeními napsanými oběťmi, aby se kreativně postavily proti násilníkům.
Pak nás čekalo další z významných milánských míst – kostel Santa Maria delle Grazie, kde je nástěnná malba Poslední večeře od mistra Leonarda Da Vinciho. Lístky jsem měla koupené dopředu přes internet https://cenacolovinciano.vivaticket.it/index.php, 15EUR, protože na místě by se už sehnat nedaly. Pro nás byl maličký problém, že se musí koupit na přesnou hodinu a dřív nás dovnitř opravdu nepustili, takže jsme musely čekat cca 45 minut na rozpáleném náměstíčku před kostelem.
Byly jsme za celý den hodně unavené a navíc Esterce začala hnisat čerstvě propíchnutá dírka v uchu, takže jsme došly zpátky do našeho apartmánu a daly si cca dvě hodiny odpočinku. Předtím jsme ještě koupily „oběd“ v mekáči a vzaly si ho s sebou. Do čtvrti Navigli, kam jsme chtěly zajít na večeři, jsme nakonec nešly pěšky, ale metrem. Cestou jsme si ještě udělaly krátkou zastávku v moderní čtvrti, kde je mj. Bosco Verticale – vysoká budova plná zeleně.
Podél kanálu Navigli se nám moc nedařilo najít nějaké vhodné místo na večeři, ale byly jsme už utahané, tak jsme si sedly na salát do postranní uličky, rychle se najedly a přesunuly se metrem zpět na ubytování.
Ráno jsme metrem dojely na Milano Centrale, kde jsme si daly dobrou snídani. Autobusem Terravision jsme přejely na letiště Malpensa a v poledne odlétaly směr Praha.
Přidat komentář