• Menu
  • Menu

Japonsko 25

Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Asie » Japonsko » Japonsko 25

Na začátek cestopisu

Narita , konec cesty a hurá do Evropy 

Naše nová couchsurferská rodina nám nechala celý jeden pokoj svého domu k užívání. Bylo to skvělé. Postupně jsme totiž za svůj japonský výlet nahromadily spoustu věcí, které jsme si teď potřebovaly trochu utřídit – takže jsme měly v našem pokojíku neskutečný bordel.

Vstaly jsme brzy. A dokonce jsme dostaly i čerstvě pomixovanou ovocnou šťávu. Společně s celou rodinkou jsme pak vyrazily směr město Narita. Když jsme dorazili, bylo něco málo po osmé ranní. Jindy turisticky atraktivní oblast byla nyní prázdná. Všichni ještě spali. Procházely jsme se městem, které se pomalu probouzelo k životu, až jsme došly k místnímu chrámu. Zde šlo v procesí pár mnichů, které jsme se rozhodly následovat. Jak se brzy ukázalo, zvolily jsme správný směr, protože mniši šli směrem do chrámu, kde sloužili nejspíše buddhistickou mši. Samozřejmě jsme se zvědavostí nejdříve nakoukly dovnitř a poté si i přisedly.

Narita

Po mši jsme se procházely místním chrámovým komplexem s překrásnou zahradou. V jednu hodinu jsme pak měly sraz s Takaem – naším starým známým průvodcem po Edo Tokio muzeu. Poznaly jsme ho už z dálky. Společně jsme pak zašly na oběd a po obědě se ještě prošly městem. Bylo to skvělé, mít sebou opět nějakého průvodce, který rozumí japonštině. Nejvíce jsme toho využily během návštěvy obchodů s různými typickými nakládanými potravinami, u kterých jsme podle zraku nedokázaly ani určit, jestli je to zelenina nebo maso. S Takaem jsme se rozloučily, ale zároveň jsme věděly, že se s ním za pár týdnů opět setkáme. Měl totiž naplánovanou cestu do Evropy, v rámci které chtěl navštívit i Prahu a Lednici.

Na našeho couchsurfera jsme počkaly na domluveném srazu na nádraží. Společně jsme se pak vydali na nákupy všech možných suvenýrů – dovezl nás do speciálního obchodu, kde se daly nakoupit celkem levné, ale kvalitní výrobky. Poté následovala odysea za hrncem na vařenou rýži, který si Andy chtěla přivézt domů. To bylo opravdu vyčerpávající.

Konečně jsme se dostaly domů. Večer jsme pak pomáhaly uvařit večeři na italský způsob. Dokonce jsme dostaly do ruky i vidličky, které nám v místních poměrech přišly úplně nepatřičné a měly jsme co dělat, abychom je dokázaly správně použít J . Bylo skvělé, že celá rodina uměla výborně anglicky, takže jsme mohly společně dokonce i vtipkovat. Po večeři jsme už neměly více energie, a tak jsme šly rovnou spát.

Narita

Vzbudily jsme se do posledního japonského dne. Jak ho strávit? Jak jinak než nákupy J. Opět jsme dostaly odvoz. Tentokrát na letiště, kde jsme zcela zvláštním způsobem nakonec strávily téměř celé dopoledne. Z letiště jsme pak odjely opět do Narity, kde jsme měly sraz s dalším couchsurferem. Ten nás vzal do typicky japonského baru, kde jsme si daly výborné japonské nudle. Nechyběl ani zákusek v podobě zvláštního jogurto-želé. A potom jsme opět řešili nekonečný problém s hrncem na nudle, který se nám doposud nepodařilo vyřešit. Vyzkoušely jsme konečně i zmrzlinu ze sladkých brambor a dýně, která mě i přesto, že byla sladká, a že to byla zmrzlina, příliš nenadchla. A pak už nezbýval čas na nic, než na cestu zpět na letiště. Tady Andy konečně objevila obchod, kde si mohla koupit onen rýžový hrnec, který by měl stejné napětí, jako je v Evropě, a který měl i evropskou zástrčku.

Na letišti nás vyzvedl náš couchsurfer a jestli si myslíte, že tím naše nákupy skončily, tak se mýlíte. Následoval obchod s alkoholem, kde jsme potřebovali nakoupit tradiční saké a piva a jiné potraviny. Poté jsme odjeli do sexshopu, kde jsme potřebovali koupit kreslený erotický časopis a nakonec jsme jeli vyzvednout zbytek rodiny a jeli do restaurace s all you can eat, kde jsme se (jak jinak) strašně přejedli. Zajímavé bylo pozorovat osazenstvo tohoto podniku. Byli zde jenom opravdu tlustí Japonci, což je na tuto zemi zcela výjimečné a nezvyklé. No a celý den se jak jinak zakončil v obchodě, kde jsme nakoupily zbytek potravin- převážně čaje.

Uf. A teď to všechno nějak zabalit. V pokoji to vypadalo jako po výbuchu.

Narita

Ráno jsme se rozloučily s celou rodinou. Náš couchsurfer nás poté odvezl autem až na letiště, kde nám v 9:25 letělo letadlo do Říma. Po nekonečném letu, kdy jsme se rozhodly skamarádit s letušákem a opít se červeným vínem, jsme konečně přistály v Římě. Tady nás celkem nelogicky opět prohledaly, a pak nahnaly do letadla. Ve chvíli, kdy jsme už hodinu čekali na ranveji, jsme zcela vystřízlivěly z typické japonské dochvilnosti. Už jsme zase v Evropě, došlo nám.

No a v Budapešti? Tam se nám velmi rychle rozplynuly všechny sny o lidském a vstřícném zacházení. A to stačilo přijít pouze na letištní informace. „Už abychom byly doma.“ s touto myšlenkou jsme se nakonec rozhodly, že v Budapešti nezůstaneme, a že pojedeme ještě přes další noc rovnou domů. Po nekonečné cestě z Japonska, konečně doma!

cestopis předcházející den

KONEC CESTOPISU!

 

 

Andy

Ve 12. letech mě rodiče poslali samotnou do Kanady a USA. Poznamenalo mě to a tak jsem asi cestovatel. Hodně jsem od té doby viděla a poznala a hodně ještě poznat chci.Tak uvidíme !

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

komentářů