• Menu
  • Menu

OKOŘ

 Na hradě Okoři světla už nehoří

Udělat si celodenní nebo jenom několikahodinový výlet  na Okoř může být krásným tipem na výlet. Nejenom hrad sám, ale celé malebné okolí, stojí za návštěvu. Oblíbený výletní cíl, zřícenina gotického hradu – OKOŘ. Vesnička se nachází nedaleko Prahy, v údolí Zákolanského potoka. V listině krále Přemysla Otakara I z roku 1227 je Okoř uváděna jako součást majetku ženského kláštera sv. Jiří na Pražském hradě.  Hrad stojí na čedičovém ostrohu obtékaném ze tří stran potokem. Objekt, který dnes na skále stojí,  nechal postavit před. r. 1359 bohatý měšťan Starého Města pražského František Rokycanský. V době výstavby neměla Okoř konkurenci a patřila k nejvýstavnějším v zemi.

hrad Okoř
hrad Okoř

Hrad se vyvíjel s dalšími majiteli,  kterými byli páni z Donína a Bořitové z Martinic. Hrad byl postupně přestavěný na pozdně gotický a renesanční, úpravami prošlo jádro areálu. Zvýšená obranyschopnost hradu bylo vybudování vnějšího opevnění se dvěma polokruhovými dělostřeleckými baštami. Součástí obrany se stal i rybník, kdy v době ohrožení bylo možné předhradí zatopit vodou.

Okoř utrpěla během 30. leté války a hrad dostal nového majitele – jezuitskou kolej  sv. Klimenta v Praze, V té době   zde byly provedeny úpravy barokní. Když byl řád roku 1773  Josefem 1. zrušen, hrad začal chátrat…V letech 1920 – 1950 patřila zřícenina Klubu českých turistů. Od roku 1991 , po opravě, která trvala 20. let je Okoř přístupná veřejnosti. V roce 1990 se stala obec Okoř obcí samostatnou a to udělením od střediskové obce Velké Přílepy. Okoř patří mezi nejmenší samostatné obce české republiky. Součástí jsou dvě rozsáhlé chatové osady Colorado a Nová osada. Hrad Okoř je od roku 1994 vlastnictvím obce Okoř.

hrad Okoř
hrad Okoř

Prohlídky hradu

Duben – Květen/Říjen – Listopad           pouze víkendy  10 -16.30

Červen – Září                                 denně /mimo pondělí/ 10- 16.30

Mařákova krajinářská škola

Zřícenina s malebným okolím byla také inspirací pro malíře, na české výtvarné akademii se vytvořila Mařákova krajinářská škola. Studenti se „svým „ profesorem hráli i divadlo a po večerch zpívali. I po jeho smrti se na Okoř jeho žáci rádi vraceli. Ze slavných jmen můžeme jmenovat  Antonína Slavíčka, Josefa Ladu , Františka Kavána, Otakara Lebedu….

Přírodní park Okoře a Budče

V roce 1997 byl pro své přírodní a krajinářské hodnoty vyhlášen a zřízen Přírodní park okolí Okoře. V roce 2011 byl přírodní park rozšířen a nové obce a přejmenován na Přírodní park Okoře a Budče.

Na okoř vlakem, na kole, autem i pěšky

Na Okoř  se můžete dostat různými způsoby. Turisté, kteří milují více romantiky mohou přijet vlakem /z Masarykova nádraží /, vstoupí na stanici Noutonice a k hradu je to asi 2 km. Ti , co jdou pěšky se napojí na značené turistické značení. Na kole je to na Okoř např. z Prahy / Divoké Šárky/ kolem 35 km. Na Okoř  se můžete dostat různými způsoby, nejjednodušší je autem. Parkoviště je ve vesnici, auta jezdí až ke hradu. Občerstvení je  nejenom pod hradem, ale i v okolí,  hned několik. Přímo pod hradem je  restaurace Dělová bašta nebo cukrárna…

 Na hradě Okoři světla už nehoří

Písnička „Okoř“ je trempská lidová. Autora textu neznáme . Říká se, že  melodie se v okořském kraji zpívala před staletími. Text písně si můžete při návštěvě Okoře nejenom připomenout , ale i zazpívat

1. Na Okoř je cesta jako žádná ze sta,
vroubená je stromama,
když jdu po ní v létě, samoten na světě,
sotva pletu nohama,
na konci té cesty trnité stojí krčma jako hrad,
tam zapadli trampi, hladoví a sešlí,
začli sobě notovat.

R: Na hradě Okoři světla už nehoří,
bílá paní šla už dávno spát,
ta měla ve zvyku podle svého budíku
o půlnoci chodit strašívat,
od těch dob, co jsou tam trampové,
nesmí z hradu pryč,
a tak dole v podhradí se šerifem dovádí,
on jí sebral od komůrky klíč.

2. Jednoho dne zrána roznesla se správa,
že byl Okoř vykraden.
nikdo neví dodnes, kdo to tenkrát vodnes’,
nikdo nebyl dopaden,
šerif hrál celou noc mariáš s bílou paní v kostnici,
místo aby hlídal, vášnivě jí líbal,
dostal z toho zimnici.

Jana Schlitzová

Má první cesta za hranice byla do NDR, tady jsem poprvé spatřila moře. Následovaly Maďarsko, Jugoslávie, Bulharsko. Když se otevřely hranice, stačila na několik let Evropa, to už byly cesty s dětmi. Od chvíle, kdy jsme poprvé s dětmi navštívili Asii, je poznávání, psaní a fotografování mým druhým zaměstnáním a stále mě to baví. Nádherná místa a zákoutí naší země, krásné České republiky, teprve objevuji a mám co dohánět.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *