Popradské pleso

Vysoké Tatry 2

Vysoké Tatry jsou díky své rozloze a poloze považovány za nejmenší velehory světa. Myslím si, že pro průměrného obyvatele České republiky jsou to i velehory nejdostupnější. Jak cenou, tak i jazykovou bariérou. Pokud sem přijedete na vícedenní pobyt, tak je možné využít místní dokonalou ekologickou dopravu.

Tatranská elektrická železnice

Mezi nejznámějšími turistickými středisky, Štrbské pleso,Tatranská Lomnice a Poprad-Tatry se můžeme svézt Tatranskou elektrickou železnicí. U ubytovatele si lze zakoupit kartičku Tatry Card, která umožňuje neomezené cestování „Električkou“ po dobu 4 dní za poplatek 4 Euro. A vězte, že v tomto případě opravdu platí rčení: „I cesta může být cíl“. Z celé trati, vedoucí po úbočí hor, spatříme všechny zásadní vrcholy Tater. A to jak Vysokých, tak i Nízkých.

Symbolický cintorín

Jako výchozí stanici pro dnešní výpravu volíme zastávku Popradské pleso. Nad nádražím se napojujeme na asfaltovou cyklostezku a začínáme stoupat k cíli dnešního výšlapu. Pohodlná cesta nás vede zčásti lesem, což oceníme díky počasí. Teploměr sice říká maximálně 23°C, nicméně pocitová teplota se pohybuje někde kolem třicítky. Měli jsme zkrátka štěstí. Když les ustoupí, nabízí se nám vyhlídky do Mengusovské doliny a na druhé straně se tyčí k výšinám menší tatranské velikány. Asi po čtyřech kilometrech přichází rozcestník. Rozhodně chceme navštívit Symbolický hřbitov obětí Tater. Odbočíme na žlutou značku, která nás provede tímto zvláštním místem. Onou zvláštností je, že tu najdeme pamětní desky se jmény lidí, kteří zahynuli ve Vysokých Tatrách, ale ve skutečnosti tady není nikdo pohřben.

Po pár stech metrech chůze se před námi objeví neskutečně nádherná scenérie. Nemůžeme si nevzpomenout na dobrodružné filmy o Vinnetouovi a pokladu na Stříbrném jezeře nebo přírodopisné dokumenty z Aljašky, či Kanady. Ledovcové jezero, 380 m dlouhé a 248 m široké mezi obrovskými štíty hor.

Dříve se nazývalo i Rybí pleso, jelikož bylo jedním z mála ples, ve kterém žily ryby. Na severní břehu je možnost občerstvení v Chatě pri Popradskom plese nebo v Majláthově chatě. Než sem však dojdeme, nemůžeme se vynadívat na okolní horská panoramata v podání Dračího štítu, Zlobivé, Ošarpance a také královny Tater, Vysoké. Vpravo nad symbolickým cintorínem se pne západní stěna Ostrvy. Neuvěřitelný zážitek, který by si žádný návštěvník Vysokých Tater neměl nechat ujít. Popradské pleso je také oblíbeným startovním bodem pro legendární výstup turistů na Rysy.

Štrbské pleso

Na cestě zpět sledujeme zelenou turistickou značku, která nás vede údolím Hlincova potoka až na rozcestí Trigan. Tady se napojíme na Tatranskou magistrálu a přes Národní přírodní rezervaci Mlynická dolina se dostaneme do osady Štrbské pleso, kde naše cesta končí na nádraží Tatranské elektrické železnice a Ozubnicové dráhy do Štrby. Štrbské pleso je mimo svého jezera známé i tím, že se tady v roce 1970 konalo Mistrovství světa v klasickém lyžování.

Celkem mě překvapilo, že byť i zde vyrůstají nové stavby hotelů a penzionů, tak nějak do místní krajiny zapadají a „nevybočují z průměru“. Na rozdíl od například Pece pod Sněžkou nebo Špindlerova Mlýna. Ale možná je to jen můj pocit. Nezbývá než se přesvědčit na vlastní oči. A také moc nevěřit televiznímu zpravodajství. Lidí tu je docela dost, ale na Sněžce je to daleko horší.