Riga
Naše cesta do Rigy začala 17.6.2004 na Ruzyňském letišti v 18:00, když jsme se všichni sešli v odletové hale. První problém našeho výletu se objevil v zápětí. S hrůzou jsme zjistili, že jsme úplně všichni zapomněli vzít nějaký alkohol na vypálení červa. V cizím prostředí je nutné v zájmu vlastního zdraví vždy vypalovat červa. Naše zdraví bylo tedy ohroženo. Hned po pasové kontrole jsme vzali útokem duty free shopy, ale nakonec jsme se rozhodli, že vsadíme na lotyšské produkty.
Původně jsem chtěla v letadle místo u nouzového východu, protože je tam víc místa na nohy. Na přepážce nám ale řekli, že to letadlo nouzový východ nemá. Bláhově jsme si mysleli, že si z nás jen dělají legraci, ale nedělali. Když se náš letištní autobus blížil k letadlu, mysleli jsme, že si tam chce řidič jen s někým pokecat a zas pojedeme dál. Ale to jsme se spletli…… To miniaturní letadlo byl vážně náš stroj. Všichni jsme nevěřícně zírali a nevěřili vlastním očím. Letadélko se jmenovalo Fokker 50. Myslím, že název souvisí s tím, že se tam vejde 48 cestujících, 1 pilot a 1 letuška. Nás ale letělo jen 18, takže letadýlko bylo poloprázdné. Na začátku letu nás upozornili na nutnost vypnout mobilní telefony. Petr si dělal legraci, že to není nutné, protože to letadlo nemůže mít žádnou elektroniku.
Do Rigy jsme dorazili kolem 23 hod. Autobusy už nejezdily, tak jsme si vzali 2 taxíky a jeli se ubytovat. Pro 3 lidi stála cesta 5 Ls a za chvilku už jsme stáli u ubytovny Turiba /studentské koleje/. Měli jsme dva pokoje, jedním se procházelo do druhého, v každém 3 lidi. Koupelna byla na chodbě, ale to vůbec nevadilo. Byli jsme s ubytováním moc spokojeni.
Druhý den ráno jsme vyrazili na obhlídku pamětihodností Rigy. Jana zkoušela v autobuse zaplatit řidiči lístek za 0,2 Ls bankovkou 10 Ls, takže nakonec jela zadarmo. Nejdřív jsme vyrazili na nádraží zjistit, jak nám jedou vlaky na naše výlety. Na informacích nám jen řekli číslo pokladny. Paní v pokladně řekla „ja něpanimáju“, práskla okýnkem a šla si zakousnout kus chleba.
Celkem nás překvapilo, že je centrum Rigy tak maličké. Všechno bylo kousek. Viděli jsme kostel sv. Petra (nahoru se dalo vyjet výtahem a byl tam fakt dobrý rozhled na celou Rigu, vstup 2 Ls), kostel sv. Jana, Dům černých hlav, Rižský dóm, Rižský hrad (pěkně oprýskaný na to, že v něm bydlí prezident), domy 3 bratři (3 nejstarší domy Rigy), kostel sv. Jakába, kostel sv. Spasitele, Švédskou bránu, Prašnou věž, Velkou a Malou radnici, rižskou sochu Svobody, rižskou operu a rižské národní divadlo, ruskou ortodoxní katedrálu. Moc hezky mají v Rize udělaný městský kanál, je upravený a kolem je pěkný park. Projížďce na šlapadlech po kanálu se prostě nedalo odolat – 20 minut 0,5 Ls.
A taky jsme museli otestovat lotyšská jídla. Na oběd (2,53 Ls) jsme byli v restauraci, kde jsme nakonec skoro všichni jedli jakési mleté maso, protože kuře došlo. David si chtěl dát rybu, ale nedal si ji, protože se mu nepodařilo přesvědčit servírku, aby mu tu rybu ukázala. Kdo by se divil, když se jí ptal: Can you see the fish? Holka nechápala. Taky jsme ochutnali jejich polévku z jakési zeleniny a horkou polévku se zmrzlinou – moc dobré.
Večer jsme v palančinkárně pokračovali v testech (1,45 Ls). Všichni jsme se shodli, že vede sýrová a banánová palačinka. Pak jsme museli sehnat něco na vypálení červa – v zájmu zkoumání místní kultury jsme koupili místní specialitu – rižský balzám. To byl teda hnus. První večer byli všichni střízliví, nikomu to nechutnalo. Nechávalo to v puse opravdu nepříjemnou pachuť. Po pár dnech jsme si ale zvykli a každý si domů minimálně jednu flaštičku odvezl. (Snad jen Petr měl lotyšský balzám a ne rižský).
Cesta zpátky na ubytovnu se nám moc nepovedla. Nedokázali jsme najít zastávku autobusu, kterým jsme ráno přijeli a to jsme běhali kolem nádraží opravdu celkem dlouho a ptali jsme se hodně lidí. Museli jsme pěšky zpátky přes celé centrum a jet trolejbusem.
V dopravě mají v Rize fakt chaos. Na jízdních řádech mají jen čas odjezdu a cílovou stanici. Nedalo se zjistit, kudy spoj jede a kdy vystoupit. Občas to byl dost problém. Místní specialita je, že v Rize zvyšují zaměstnanost tím, že v každém dopravním prostředku je průvodčí, která vybírá peníze – 0,2 Ls za jednu jízdu (tedy 10 Kč).
Večer nás překvapilo, že bylo světlo až do 23 hod. Z toho důvodu se nekonala žádná noční procházka Rigou, protože tak dlouho se nikomu nechtělo na tmu čekat.
Spoluautor: Jana T.
Přidat komentář