Toskánský Excalibur
Po týdnu na Elbě jsme si vyjeli se synem na pár míst v Toskánsku. Oblast máme již docela dobře zmapovanou a nebylo lehké najít místo, kam se vydat. Nakonec jsem vybrala pro naše první zastavení bývalé cisterciácké opatství v San Galganu. Váže se k němu nápadně podobná legenda jako ke králi Artušovi. Má tu být totiž meč zabodnutý do skály neboli „Toskánský Excalibur“. Navíc se jedná o první gotický kostel na území Toskánska.
Cisterciácké opatství v San Galganu
Dali jsme do navigace směr Chiusdino a vyjeli podzimní krajinou, plnou barev a sklizených vinic. Zoraná pole mají snad všechny barvy hnědé a se žloutnoucími listy smíšených stromů a vůní hub si to pomalu míříme klikatými serpentinami k opatství. Dá se tu bez problému zaparkovat, nic se tu neplatí. Je tu jen pár lidí a trošku jsem se vyděsila, jestli není zavřeno. Cestu k opatství lemuje alej cypřišů a na jejímž konci ční průčelí zříceného opatství. Zaplatili jsme 2 eura za vstup, dostali letáček s informacemi a začali s prohlídkou.
Opatství nemá střechu, ale i tak jsou zachovalé ruiny impozantní. Atmosféru místa dokresluje krása okolní scenérie. Samotná stavba San Galgano je jedním z prvních objektů ve střední Itálii, která byla postavena v návaznosti na principy gotické architektury přicházející z Francie. Zachovaly se rozlehlé sály s žebrovou klenbou a vysoké gotické sloupy s hlavicemi. Dech beroucí je mohutnost stavby a průhledy skrz okna na romantickou krajinu. Při pohledu na modré nebe, byl jasně rozeznatelný půdorys latinského kříže.
Cisterciáci začali s výstavbou kostela v roce 1218 a dokončili ji v roce 1288. Později byl model použit pro výstavbu katedrály v Sieně, na kterou také dohlíželi Cisterciáci. Mniši byli mimořádně mocní a hráli hlavní roli v záležitostech okolních měst. Mezi jejich povinnosti patřilo i řešení sporů mezi městy Siena a Volterra. Sláva opatství neměla dlouhé trvání. Osud této stavby byl úzce spojen s nedostatkem jídla a následně morovou epidemií, která propukla v nedaleké Sieně v první polovině 14. století. Další devastaci docházelo během drancování a plenění. Konečná zkáza přišla na konci 18. století, kdy blesk uhodil do zvonice a spolu s ní se zřítily zbytky střechy.
Rotonda di Montesiepi
Hledali jsme meč zabodnutý do skály, ale k tomu jsme si museli vyšlápnout na kopec Siepi, k Pieve di Montesiepi. Tomuto farnímu kostelu se také díky tvaru říká Rotonda di Montesiepi Současná budova byla pravděpodobně postavena ve 14. století na základech již existujícího kostela. Kostel má velmi zvláštní tvar, je postaven jako rotunda a historici předpokládají, že byla inspirována stavbou Castel Sant’Angelo, Pantheon v Římě. Uvnitř kostela jsou zašedlé stěny, ale nádherný je strop. Vnitřek kopulovité střechy byl konstruován 24 kruhy, které se střídají z bílého kamene a terakoty.
Meč zabodnutý do skály
Samozřejmě jsme byli nejvíce zvědaví na meč. Bohužel, nebo naštěstí je pod kulatým plexisklem. Velký nerovný kus kamene vyčnívá ze středu dlaždicové podlahy kaple a ohrazuje jej mřížka. Každopádně meč ve tvaru kříže je opravdu zabodnutý do kamene. Rytíř Galgano Guidotti, později Saint Galgano zde na kopci v jeskyni, zahájil svůj krátký život jako poustevník v roce 1180 a o rok později zemřel. Zde také zabodl svůj meč do kamene. Stáří meče opravdu zapadá do 12. století, jak se vědecky prokázalo. Legenda praví, že Saint Galgano býval zhýralý, arogantní rytíř z Chiustina, kterému se zjevil archanděl Michael. Galgano se vzdal světského života a začal život poustevníka. Než se zcela rozhodl vzdát se radovánek, prohlásil údajně, že to bude těžké, stejně jako rozseknout skálu mečem. Na důkaz toho vytáhl zbraň a v očekávání, že se ostří zlomí, jej vrazil do kamene. K velkému překvapení však meč pronikl do kamene až po jílec. Rytíř už kopec nikdy neopustil. Zemřel ve věku 33 let, ale protože před smrtí stihl vykonat celkem 19 zázraků, byl o čtyři roky pozdopaji kanonizován a stal se vzorem křesťanských rytířů a z pahorku je poutní místo. Později mu na kopci, nad jeho hrobem postavili kapli. Tělo světce záhadně zmizelo, zachovala se jen jeho hlava, z níž prý i dlouho po smrti vyrůstaly dlouhé zlaté kadeře. Dnes je jako relikvie vystavena v Museo dell´Opera del Duomo v Sieně.
Král Artuš
Tvrdí se, že legenda o svatém Galganovi se stala inspirací pro středověké legendy o králi Artušovi. Logicky mohlo vyprávění příběhu postupovat po celé Evropě, až se dostalo do Anglie a stalo se základním motivem k neustále se měnícím legendám o Artušovi. Kdo ví, ale každopádně jsme byli rádi, že San Galgano navštívili.
Restaurace U Kláštera
Zašli jsme i do místní restaurace na oběd. Dali jsme si hovězí s plátky parmazánem. Jídlo bylo dobré, jen místní toaleta byla hrůza. Nedoplnili zde toaletní papír, mýdlo a chyběl i ručník. Místnůstka pro dámy a pány dohromady, což není v Itálii zvláštností, ale dveře se nedaly ani zamknout.
Dalším cílem naší cesty je středověké Monteriggioni.
Přidat komentář