Santiago de Compostela
Při prvním pohledu na město se mi chtělo skoro brečet. „Tak jsem tady!“ pomyslela jsem si. „Už jen pár posledních kilometrů ke katedrále.“ Celým mým tělem projížděla vlna vzrušení. „270 km je za mnou, dokázala jsem to!,“ mým mozkem otřásaly salvy radosti, pokory i hrdosti. Ale kam jsem vlastně došla?!
Santiago de Compostela leží v severozápadní části Španělska jen několik desítek kilometrů od pobřeží Atlantského oceánu. Mezi věřícími je známé hlavně kvůli údajnému hrobu svatého Jakuba, který tu byl ve středověku objeven. Křesťané tvrdí, že Santiago je hned po Jeruzalému a Římě třetí nejdůležitější svatyní jejich víry. Tomu odpovídá i četnost postavených kostelů, klášterů a modliteben, kterých zde uvidíte opravdu požehnaně.
Absolutně nejdůležitější stavbou města je bezpochyby katedrála. Pohled na barokní budovu, na jejíž fasádě prorůstají drobné rostlinky a oranžový lišejník je okouzlující. Právě v ní je ukryt hrob jednoho z dvanácti apoštolů – Sv. Jakuba a právě k němu putují poutníci ze všech koutů světa. I my jsme měli v plánu ráno velmi brzy vstát, dojít posledních 21 kilometrů naší poutě do místní katedrály a účastnit se slavné polední mše. A tak se i stalo.
Byla neděle a přesto, že se jedná o monumentální stavbu, katedrála byla narvaná lidmi. Návštěvníci patřili hlavně mezi skupiny turistů a poutníků, kteří postupně přicházeli a s vyčerpáním si sedali do lavic. Je opravdu nádherné sledovat všechny ty emoce, které zachvátí téměř každého poutníka, který dojde až sem- na konec pouti. Navíc se během cesty lidi začnou poznávat, zdravit a nakonec dávat i do řeči. Přeci jenom téměř všichni poutníci putují z města St. Jean Pied de Port, které se nachází při francouzských hranicích. Jedná se o cestu, která je dlouhá okolo 800 km. Většina z putujících jde tuto trasu i déle než jeden měsíc.
Po mši se většina návštěvníků katedrály postaví do řady, aby se mohli jít poklonit nejdříve soše a poté i hrobu Sv. Jakuba. A tím celá pouť skončí. V srdci nastane takové zvláštní prázdno, které by se dalo přirovnat ke stavu, který obvykle přichází po ukončení nějakého delšího záměru. A co teď? Měla jsme v plánu celou pouť patřičně oslavit. Jenže po deseti dnech každodenní chůze mi na oslavu nezbyla už žádná energie. Proto se člověk – poutník po mši většinou vypraví do poutního centra, kde předloží svůj kredenciál – poutní knížečku, do které sbírá jednotlivá razítka z cest. Je to vlastně takový identifikační průkaz každého poutníka. Po předložení tohoto průkazu dostane certifikát- diplom o absolvování své pouti.
A co teď? S certifikátem v ruce jsem se vydala skrz historické centrum města. Přivítaly mě úzké kamenné uličky přeplněné místními i turisty, kteří si vychutnávali jeden z překrásných španělských dní. Konečně jsme našli volné místo na sluníčku na zahrádce. Slunce, červené víno, tapas a samozřejmě dobrá společnost způsobili, že jsem úplně zapomněla na bolavá chodidla, nateklý nárt, otlaky na patách a na zkrvavený nehet na malíčku. Bylo mi krásně.
LEGENDA O SV. JAKUBOVI
Legenda o Sv. Jakubovi, která však není podložena Biblí, se objevila v 9. století, kdy prý hvězda přivedla galicijské pastýře ke hrobu apoštola. Podle legendy přinesl svatý Jakub do Španělska po smrti Kristově křesťanství. Když se pak vrátil do Judey, byl umučen králem Herodem a jeho žáci uprchli na zázračné lodi bez plachet a bez posádky. Tato loď s nimi doplula k vesnici Padron, kde tělo apoštola pohřbili.
„Objev“ hrobu v 9. století byl pozdraven jako zázrak, načež následovaly i další zázraky, jako například vidění svatého Jakuba na koni, jak zabíjí tisíce Maurů v bitvě u Clavia roku 844. Tyto události mu vynesly titul „Matamoros“ neboli zabiják Maurů. Svatý Jakub byl pak povznesen do postavení svatého patrona reconquisty a ochránce Španělska.
Kult svatého Jakuba se postupně šířil a koncem 11. století už přitahovala poutnická cesta (Camino de Santiago) poutníky z celé Evropy. O století později sem každoročně přicházely 2 miliony křesťanů.
Přidat komentář