Verona je město v severní Itálii ležící přibližně 150 km jižně od Bolzana. Mezi turisty je známá hlavně kvůli dvěma znesvářeným rodům – Montekům a Kapuletům. Tak dobře, o rody tady nejde. Jde hlavně o Romea a Julii, hlavní postavy stejnojmenného dramatu od Shakespeara. Právě ve Veroně se totiž odehrává jejich příběh – jedna z nejromantičtějších tragédií všech dob. Ať už se jednalo jen o fikci nebo to byla příhoda podle skutečné události, město Verona na něm vydělalo. A nejenom město. Podle světoznámé knížky bylo zfilmováno hned několik filmových adaptací. Moje nejoblíbenější je z roku 1996 v hlavním podání s Leonardem DiCapriem a Claire Danes. A jak vypadá Verona dnes?
Do města jsme se vypravili brzy ráno na konci června. Z Bolzana jsme využili místní dálnici, kterou jsme se do města dostali za necelé dvě hodiny. Zaparkovali jsme na jednom z místních parkovišť v téměř historickém centru města. Bohužel byl zrovna jeden z těch tropických letních dní. Jinými slovy bylo vedro a nedýchatelně. I přesto jsme se vypravili do vyprahlého centra. Naše výprava začala u třetí největší římské Arény na světě, kde se nyní odehrávají různé koncerty a divadelní události. Z Piazza Bra jsme pokračovali společně s houfem (spíše davem) turistů na Piazza delle Erbe neboli Zelný trh, kde jsme mohli obdivovat barevné fasády místních domů, kdyby výhled na ně nebyl zatarasen bílými deštníky stánků se všemožnými suvenýry a jinými turistickými lákadly. Hned u Piazza delle Erbe se nachází Piazza dei Signori. My jsme ale místo toho šli pořád rovně ke katedrále (Duomo S. Maria Matricolare) a pak okolo řeky na Ponte Petra a ke kostelu Santa Anastasia. Zde jsme se na chvíli zastavili a pozorovali ruch ulice.
Buďme ale upřímní. Proč jsme navštívili Veronu my? No samozřejmě kvůli Julii! Takže po hodině bloumání městem a vzdychání nad všemi těmi krásami jsme pak konečně dorazili na místo: Casa di Giulietta – Juliin dům. Od svých kamarádů jsem slyšela, že někteří místo nemohli najít, což tedy opravdu nechápu a bohužel ani nevím, jakou radu bych v tomto případě měla dát. Každopádně: do Juliina domu společně s nejslavnějším balkonem na světě se dostanete po průchodu úzkým podloubím, ve kterém se shromažďují desítky turistů všech možných národností. Stěny jsou zde stylově vyzdobeny všemi možnými psaníčky a jmény, které jsou většinou orámovány srdíčky. Podle mě je to nejkrásnější část celého místa. Zbytek, malý balkónek, malý dvorek a socha dívky, která má od místních turistů vyhlazená poprsí, mi přijde jako ubohá turistická atrakce, která nemá žádné hlubší opodstatnění. Jak je ovšem stále vidět, zbytek turistického světa si to nemyslí, a tak je toto místo dál považováno za veronskou turistickou zajímavost číslo jedna. Skvěle pomalované stěny, které mají autentickou atmosféru zamilovaných párů ze všech koutů světa, hodlá bohužel místní radnice na další rok přemalovat na bílo. Hmm, škoda.
Daleko zajímavější než Juliin dvorek je pro mě Piazza dei Signori, která má ve svém středu sochu italského literáta, Dante Alighieriho. Jeho socha, jakožto i samotný Dante je v Itálii velmi populární. Podle jazykovědců to byl právě on, kdo vymyslel základy dnešní spisovné italštiny. Na Piazza San Zeno můžete navštívit původní románskou baziliku San Zeno Maggiore a trochu si odpočinout od všech místních turistů. Zřejmě je to pro hodně turistů až příliš daleko od centra, protože zde vládne opravdový klid a ticho narušuje jen hlahol dětí, kteří si hrají v místním parku. Další zajímavou stavbou je například Castel Vecchio ze 14. století nebo Teatro Romano – divadlo z období starého Říma. Pokud budete mít ještě chuť se někam podívat, doporučuji vyhlídku u Castel San Pietro, ze které obhlídnete nejen historickou část města.
Přidat komentář