Želiv
Klášter Želiv / národní kulturní památka založil/český kníže Soběslav I. Se svou chotí Adlétou r.1139 pro benediktiny, kteří byli později odvoláni a do kláštera r.1149 přišli premonstráti ze Steinfeldu v Porýní. Prvním opatem byl Gotšalk (+1184), pod jehož vedením klášter velmi vzkvétal. Po potvrzení řeholní komunity v želivském klášteře a jeho majetku papežem Honorem II roku 1226 nastal jeho výrazný rozvoj, klášter spravoval farnosti v Čechách i na Moravě, nejvýznamnější z nich byla Jihlava.
Roku 1375 byl klášter zničen požárem, poté znovu vystavěn, za husitských válek byl dvakrát vypleněn. Od té doby klášter živořil. Konvent byl roztroušen po celém regionu a opat přebýval většinou v Jihlavě až do r. 1567, kdy zemřel poslední řeholník.
Roku 11467 byl klášter a celý jeho majetek zastaven Trčkovi z Lípy, jenž byl hejtmanem čáslavského kraje. Jeho rod zde pobýval až do roku 1599, později se střídali v Želivě různí
Majitelé. Roku 1623 Marie Magdalena Trčková prodala klášterní majetky strahovským premonstrátům a teprve tehdy se zpustlý Želiv dočkal svého obnovení.
Velký obrat nastal, když byl zvolen opatem Siard FAlko, který pocházel ze želivské komunity. Za jeho vlády byl obnoven barokní kostel a konvent, hospodářství vzkvétalo. Velká rána postihla klášter roku 1712 , kdy požár zničil většinu budov i s kostelem. Roku 1714 do Želiva přišel významný barokní architekt J.B. Santini, který navrhl plány kostela a přestavby konventu a po osmi letech byly budovy obnoveny ve slohu barokní gotiky, jež můžeme obdivovat dodnes.
Největší rozmach po duchovní stránce nastal v polovině 17. století, kdy v klášteře vzniklo šlechtické gymnázium a teologické učiliště. Byla zde zřízena významná knihovna, která obsahovala řadu prvotisků a více než 20. tis. Svazků nejenom teologické literatury. Klášter v té době představoval významné středisko kultury a vzdělanosti.
Zdrcující pro klášter byl r. 1907. Zničeno bylo celé zařízení opatství a kanceláře lesní a hospodářské správy v Trčkově hradu včetně klášterního muzea. Obnova kláštera patří k největším zásluhám opata Salesia Roubíčka. Trčkův hrad byl zachován v původní podobě, prelatura byla ipravena v pseudobarokním stylu, její vnitřní výzdoba je však secesní.
Za první republiky klášter ekonomicky prosperoval a stal se duchovním i kulturním centrem regionu.
V roce 1950 byli premonstráti z kláštera vyhnáni, vznikl zde internační tábor, jímž během šesti let prošlo více ne 460 kněží a řeholníků. Byli zde bez soudu a bez rozsudku vězněni mimo jiné biskup Otčenášek a později kardinál Tomášek.
Po zrušení tábora padl celý klášterní areál Psychiatrické léčebně v Havlíčkově Brodě, která zde působila až do roku 1991. Teprve tehdy se mohli premonstráti vrátit a začít s opravami kláštera. Některé části se již podařilo za pomoci státu a soukromých dobrodinců uvést částečně do původního stavu. Ještě mnoho prostor však čeká na opravy.
Klášter svým architektonickým dědictvím, unikátním a jedinečným dílem Santiniho, patří mezi nejdůležitější skvosty regionu Vysočina. Obnovuje se také duchovní a kulturní význam. Konají se zde víkendové cykly duchovní obnovy, pravidelné prohlídky se zasvěceným výkladem historie kláštera, jsou pořádány pravidelné hudební a další kulturní akce atd..
Opatská zahrada – zahrada byla zřízena podstavbě opatství v první polovině 18. století. Dřívější hospodářské budovy pocházející z trčkovské doby byly strženy a na uvolněném prostoru vybudována zahrada ve stylu vrcholného baroka. Byla osazena cizokrajnými stromy a rostlinami. Dobře udržovaná byla ještě ve třicátých letech 20. století. Psychiatrická léčebna neuchovala zahradu v historické podobě. V roce 2011 byl vypracován projekt její obnovy.
Pro revitalizaci byl zvolen následující koncept: terasa je pojata jako terasa před opatstvím a Trčkovým hradem a zároveň jako terasa nad klášterním rybníkem. Řešení zahrady je inspirováno grafickým zpodobněním kláštera z druhé poloviny 18. století.
Klášter Želiv byl vyhlášen v roce 2010 – národní kultrurní památkou.
Přidat komentář