Adršpašské skály jsou snad nejnavštěvovanější sklaní město v České republice, které se těší i velkému zájmu polských turistů. V sezóně proto pro mě nemá smysl sem jezdit, i když to mám z domu půl hodiny autem. Díky zavřeným hranicím a omezenému pohybu jsem si však letos na jaře několik výletů do Ádru udělala a jako pokaždé jsem byla okouzlena.
První výlet mě zavedl na hlavní vyhlídkový okruh, který vede kolem nejznámějších skal s názvy jako Milenci, Starosta a Starostová, Homole cukru, Džbán, Krakonošův zub (kde je umístěna pamětní deska, která označuje, kam až sahala voda při průtrži mračen 23. června 1844), Babiččina lenoška apod. Součástí okruhu jsou i dva vodopády, Sloní náměstí, úzká soutěska Myší díra, gotická brána z roku 1839 a skalní jezírko, na kterém se dá jezdit lodičkou – to však bylo ještě zavřené. Naopak kolem velkého jezera Pískovna si návštěvník může okruh prodloužit a stojí to za to.
Další den jsem se vydala na opačnou stranu od hlavní silnice, a to na Křížový vrch, který byl pojmenovaný podle křížové cesty. Pokud vystoupáte po dřevěném schodišti kolem 14 zastavení vytesaných do skalních stěn, dostanete se na vrchol ve výšce 667 m.n.m s velkým železným křížem z roku 1857. Je odtud parádní výhled na Adršpach a na skalní útvar Maják.
Odtud jsem pokračovala ke Zdoňovským menhirům věnovaným k poctě říši zvířat. Pak mě čekal výšlap do kopce na kopeček ke zřícenině barokního kostela Panny Marie z roku 1667, který byl následně v roce 1786 uzavřen nařízením Josefa II. Cestou zpátky přes Zdoňov jsem se ještě zastavila u kamenného kříže s druidským hájem z roku 2018.
Přidat komentář