• Menu
  • Menu

Ben Wyvis (1046 m), Skotsko

Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Evropa » Skotsko » Ben Wyvis (1046 m), Skotsko

Hora teroru

Ben Wyvis, ve skotské gaelštině Beinn Uais („Hora teroru“), se nachází severozápadně od Inverness. Tak jako všude ve Skotsku, pokud nemáte osobní automobil, cesta k výchozímu bodu této hory bude složitá. My jsme automobil neměli, a tak nám nezbylo než vstát opravdu brzy a stihnout jediný linkový autobus, který odjíždí z Inverness směrem na Ullapool v 8:10. Za zpáteční lístek na téměř 25 mil dlouhou cestu jsme zaplatili 13 liber.

Nastoupili jsme do linkového autobusu číslo 961 jen pár minut před odjezdem a poprosili řidiče, zda by mohl zastavit až u výchozího bodu naší túry – parkoviště na Ben Wyvis. „Samozřejmě, žádný problém,“ odpověděl bez váhání řidič, načež rozjel svůj stroj.

cestou necestou
cestou necestou

Ben Wyvis ještě v oblacích

Ranní obloha bez mráčku slibovala ideální počasí na podzimní túru. Jenže ve Skotsku není nikdy nic tak, jak se na první pohled zdá, a tak ani ne v polovině jízdy se obloha zatáhla a začalo pršet. S pokleslou náladou, že musíme do hor v dešti, jsme po 40 minutách jízdy vystoupili z autobusu.  Déšť se začal zmírňovat, až i poslední kapky ustaly a obloha se opět začala modrat. Vyrazili jsme. Jasně viditelná pěšinka se klikatila mezi porosty vřesu a kapradí. Směr naší cesty byl zřejmý- stále vzhůru po úbočí hory. Přešli jsme několik potůčků a dostali se nad úroveň lesa. Vrchol hory Ben Wyvis byl stále zahalen v mracích, a k tomu začalo zase pršet.

 „Cesta vzhůru, déšť, vítr a studící zpocená záda. Kombinace, která nemusí dobře dopadnout,“ pomyslela jsem si. Jenže i mistr tesař se někdy utne a dnešní den měl být oním „utnutím“ pro mě. Zcela nelogicky jsem si totiž s sebou nepřibalila žádné oblečení na převlečení ani pláštěnku. Stále více prochladlá záda jsem mohla zahřát jedině péřovou bundou, kterou jsem si už na cestě vzhůru oblékla pod vrchní nepromokavou vrstvu.

konečně výhledy
konečně výhledy

„Zima,“ ozývala se jediná myšlenka v mé hlavě, zatímco jsme stoupali po úbočí hory vzhůru do mlhy. Silný vítr zleva, kapky deště ostré jako jehličky a téměř nulový výhled. Tak jsme dorazili na vrchol Ben Wyvis, kde na nás čekala kruhová ohrada proti větru ukrývající tři krčící se cizí výletníky. Prohodili jsme pár slov, načež jsme každý vyrazili svým směrem. My dále na západ, oni zpět do údolí.

Podzimní skotská vysočina

Vítr se utišil, mlha se rozestoupila a déšť ustal. To vše během chvíle, jako když mávnutím kouzelného proutku. Náhle jsme uviděli krajinu podzimní skotské vysočiny, ve které jsme už přes tři hodiny chodili. Před námi se tyčil poslední vrchol dnešní výpravy. V sedle před vrcholem se objevilo klidné místo v bezvětří. Obědová pauza netrvala dlouho. Byli jsme zmrzlí a jediný způsob, jak se zahřát byl pokračovat v cestě dál. Vystoupali jsme tedy na vrchol, ze kterého jsme pozorovali nezadržitelně se blížící závěsy deště. Vyrazili jsme po mizící pěšině dolů do míst, kde jsme doufali najít cestu k hlavní silnici.

cestou na Ben Wyvis
cestou na Ben Wyvis

Po chvíli zmizely i poslední náznaky cesty a my začali bloudit v typické skotské krajině – mezi vřesem, borůvčím, brusinkami, mechem, potoky a kalužemi. S jediným cílem- dostat se k lesnímu porostu a poté dál k silnici, kterou jsme tušili v údolí daleko před námi. Křižovali jsme krajinu sem a tam, až jsme nakonec naši snahu najít pěšinu vzdali a pokračovali přímo k lesu, u kterého jsme po několikahodinovém bloudění konečně našli vyšlapanou cestičku. Prodírali jsme se s úplně mokrými boty skrz kapradí, až jsme narazili na lesní cestu, která nás zavedla zpět na parkoviště.

Stopem do Inverness

Zmrzlé ruce nám konečně roztály. Do odjezdu autobusu zbývala jen hodina a půl a my měli před sebou ještě kus cesty po silnici. „Zkusíme stopovat,“ navrhla jsem. Auta svištěla jako o závod. Po předchozí zkušenosti se stopováním, kdy mi zastavilo téměř každé auto, jsem nechápala, kam všichni tak spěchají. Konečně zastavil pán s velkým autem, do kterého jsme se všichni úspěšně naskládali. Nečekali jsme na autobus a nechali se dovézt až do Inverness.

Ten den jsem ještě netušila, jaké následky bude mít dnešní túra. Antibiotika, návštěva dvou nemocnic a týden v posteli nejsou nejlepším oceněním za zdolání jednoho ze skotských munro. Túra na Ben Wyvis nám ukázala, jak mocná dokáže být skotská příroda, a to je teprve podzim- začátek zimního běsnění.

Klára Skuhravá

Nadšení, vášeň a droga. Kdo jednou okusil, pochopí, jak snadné je koupit levnou letenku, zabalit batoh a vyrazit! Pocit naprosté svobody, boření hranic a mýtů...Otevřít svou mysl a se srdcem na dlani se rozběhnout. Cestováním žiji. V současné době i výlety na webu www.justwalkit.cz.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *