Na vyhlídce

Jaro si dává letos na čas, je chladno  a tak vymýšlíme procházku někde poblíž. Brankou za domem vcházíme přímo do lesa. Jako cíl si dáváme vyhlídku nad Radotínskou cementárnou. Cestu, která není moc značená, známe. Jdeme přírodní rezervací Slavičí údolí, která se rozprostírá na loukách a přilehlých zalesněných úbočích směřující k ústí Radotínského potoka. Kvůli tajícímu sněhu a bahnu volíme cestu směrem na Lochkov, projdeme alejí a dále jdeme po cestě kolem dálničního průduchu. Máme štěstí, blízko průduchu v oplocené části louky jsou k vidění pasoucí se srny. Dálnici překlenuje most, který přejdeme. Jsme u lochkovského psího cvičiště, který znají dobře pejskaři. K vyhlídce je to pak už jenom pár minut.

Cementárna Radotín

Pohled na cementárnu i vzdálený lom Cikánka z výšky a na srovnané vláčky i auta, trochu připomínají stavebnici. Škoda, že někteří návštěvníci vyhlídky si neodpustí, aby po nich zůstala spoušť a odpadky, které jsou naházené do malého vojenského krytu, který je na vrcholu.

Prach

Původní cementárna byla založena v roce 1871 v obci Radotín, která tehdy ležela nedaleko jižního okraje Prahy. Založení této továrny bylo vůbec jedním z prvních podnikatelských počinů, které předznamenaly průběh průmyslové revoluce v Radotíně, pozdějším významném pražském průmyslovém předměstí. Všudypřítomný prach se v silně negativním smyslu staly na dlouhou dobu hlavním symbolem Radotína. Cementárna svou činnost ukončila v letech 1965- 66, už od roku 1959 však probíhala výstavba nového závodu na samém konci Radotína, v Lochkovských kopcích, který funguje dodnes.

V roce 1984, když jsem poprvé navštívila Radotín, bylo jasné, že zde cementárna je. V širokém okolí byl cement, zahrádky i domy byly bílé. Bydlíme od cementárny vzdušnou čarou 1 km a i u nás bylo často bílo. Dnes je vše jinak. Myslím, že velkým přínosem byl vstup německého investora  HeidelbergCement při privatizaci cementárny v roce 1992. Vložené investice a důraz na vyčištění ovzduší daly občanům Radotína místo, kde je dnes příjemné žít.

Pivovar

Cestou domů jsme se nezastavily v restauraci a malém pivovaru Na Lochkově / tak jako vždy/, během lockdownu totiž pivovar skončil a to je nám moc líto.