• Menu
  • Menu

Medvědín

Medvědí cesta a Krakonošův příběh

Před námi byl poslední zářijový víkend. Předpovědi počasí slibovaly nádherné babí léto a tak by byl hřích zůstat doma. Rozhodli jsme se proto prozkoumat další kousek Krkonoš.

V neděli jsme vyrazili do Špindlerova mlýna, kde jsme zaparkovali na velkém parkovišti naproti místnímu aquaparku a hlavně jen pár metrů od spodní stanice lanovky na Medvědín. Spolu s lístky na lanovku dostaly děti i herní karty a tužky, protože kousek od horní stanice lanovky začínají dvě výletní stezky, které dovedou turisty zpátky do Špindlu – Medvědí cesta a Krakonošův příběh.

Lankovou ze Špindlu
Lanovkou  ze Špindlu

Ze 745 m.n.m. jsme sedačkovou lanovkou za pár minut vyjeli do 1235 m.n.m. na Medvědín. Z lanovky byly nádherné výhledy na Krkonoše a u horní stanice lanovky také výhled na nové dětské hřiště. Právě na hřišti jsme se docela dlouho zdrželi – holky zaujala hlavně super „létající“ houpačka. Když se dostatečně vybláznily, vyrazili jsme všichni na cestu. Ze dvou možných stezek, které se však občas prolínají, jsme si vybrali Medvědí cestu dlouhou 8,6 km. Na stezce bylo 7 zastavení s informačními tabulemi, na nichž byl na pokračování napsán příběh posledního medvěda na Medvědíně. Pod každým úryvkem následovala otázka a děti měly vybrat správnou odpověď ze tří možností. U každé odpovědi bylo písmenko, které děti musely doplnit do herní karty. Ze všech písmenek pak na konci cesty sestavily tajenku. Mimo informační tabule byla na každé zastávce také velká dřevěná socha medvěda. Děti na ní musely najít „medvědí značku“ a tu tužkou vyšrafovat na herní kartu. Na konci pak za odměnu dostaly drobnou cenu (omalovánku, odznáček a lízátko).

Téměř celá cesta byla příjemná a sjízdná i s hodně terénním kočárkem, i když úsek mezi bufetem Stopa a Bobovkou byl hodně strmý a sama bych ten kočárek vážně vézt nechtěla (na cestu bych pro mrňata doporučila spíš krosničku). Nejhezčí úsek cesty byl pro mě hned ten první z Medvědína na Šmídovu vyhlídku. Šlo se přes Svinské louže po dřevěném chodníčku, pak následovalo krátké stoupání k vyhlídce, odkud byl výhled na Sněžku.

Ze Šmídovy vyhlídky se šlo do Horních Míseček, což bylo částečně po silnici, ale vzhledem k omezenému provozu (vede tudy cesta na Zlaté návrší a tam bez povolení nikdo nesmí a turisty sem vyváží linkový autobus), to nebyl problém. Od mísečských sjezdovek to byl už jen kousek k bufetu Stopa, kde jsme si udělali pauzu na oběd. U bufetu je malé hřiště, jehož největší atrakcí je houpačka, kterou tvoří dvě původní sedačky z lanovky, která vedla do roku 2012 na Sněžku.

původní lanovka na Sněžku
původní lanovka na Sněžku

Od Stopy se musí k další zastávce na Harrachovu skálu kousek do kopce, ale odměnou je vyhlídka na Špindlerův mlýn nebo na Medvědín. Z této páté zastávky jsme se museli opět vrátit ke Stopě a pak už pokračovat k Bobovce. Tady jsme se samozřejmě zdrželi a na bobové dráze se svezli. Pak už nás čekal jen krátký sestup zpátky k dolní stanici lanovky, resp. k Apres Medvědín baru, kde celá cesta končila.

Vzhledem k počasí, které bylo opravdu luxusní, by se nám cesta líbila i bez zastavení, nicméně je pravda, že pro děti to takto bylo mnohem záživnější a jako zázrakem je pokaždé přestaly bolet nohy, jakmile zahlídly další ceduli.

 

 

Simona

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *