• Menu
  • Menu

Omán – leden 2016 (4)

Domů » Všechny destinace » Zahraničí » Asie » Omán /Sultanát Omán/ » Omán – leden 2016 (4)

Omán Autem

Šestý den ráno jsme sice chtěli vstát na východ slunce, aby kluci mohli zase fotit, ale v pět, kdy jsme se vzbudili, Miloš usoudil, že je stejně opar a z fotek by nic nebylo, takže jsme zůstali v postelích až do osmi. Po snídani jsme kolem půl jedenácté odjeli z kempu, ale ještě jsme se v poušti dost zdrželi, protože se Miloš nemohl odtrhnout od focení dun. Byli jsme odměněni návštěvou tří velbloudů, kteří kolem nás v klidu prošli někam na pastvu. Ten poslední měl svázané přední nohy, což je tady běžná věc, protože velbloudi jsou celkém rychlí, tak si tak jejich majitelé zajistí, aby jim neutekli. V kempu take měli taky jednoho velblouda – zvažovaly jsme se Péťou, že se na mě za 5 RO projedeme, ale pak nám ho tak nějak bylo líto. Na velbloudovi už jsme stejně předtím jela a moc pohodlné to teda není. Jinak jsme samozřejmě velbloudy potkávali podél silnice po celou cestu a výstražná značka: “pozor velbloud” byla také na každém rohu.

Jebel Shams
Jebel Shams

Ománské staré město, Ibra

Když jsme se dost pokochali pískem, sjeli jsme zpátky do civilizace a na benzínce (asi až třetí v pořadí) jsme dofoukli kola. Pokračovali jsme do města Ibra, což je jedno z nejstarších měst v Ománu. Podle průvodce jsme se vydali po hnědém značení do vesnic Al-Munisifeh a Al-Kanatar. Je zde nejstarší osídlení, hliněné polorozapdlé až třípatrové domy a různé stavby. Prošli jsme mezi domy a jeli do města Sinaw, kde měl být beduínský trh. Bohužel jsme sem přijeli v době siesty, takže trh jsme sice našli, ale v podstatě tam nikdo nebyl – pouze zeleninovo-ovocná část byla otevřená a stál tu na prodej jeden malý velbloud, který žalostně hýkal. Dali jsme si tedy něco k jídlu a pak už se vydali do Nizwy. Po cestě nás zastavili policajti, ale chtěli jen vidět pasy. Kluci si ještě udělali přestávku na focení západu slunce a pak jsme už celkem v pohodě našli ubytování v Safari hotelu (45 RO). Na večeři jsme tentokrát zašli do obchoďáku hned přes ulici a pro změnu jsme zjistili, že tam večeří i italská rodinka, kterou jsme potkali v Desert Wonders Camp – asi proto, že byli opět ubytovaní ve stejném hotelu jako my.

Nizwa

Po hotelové snídani jsme se vydali na obhlídku městečka Nizwa. Prohlédli jsme si pevnost, do které se platilo vstupné ½ RO. Místnosti pevnosti sice nejsou zařízené, ale i tak se nám tam moc líbilo. Vůbec ve všech ománských pevnostech nás zaujal system průchodů z jednoho pokoje do druhého – děti by si to tady užily při hře na schovávanou. Z pevnosti byl i krásný rozhled do okolí. Poté jsme ještě prošli trhem, který byl opět rozdělen na několik částí – největší byl trh se zeleninou a ovocem, pak s keramikou. Zaujali nás i rybáři, kteří porcovali ryby. Nejdéle jsme se zdrželi u datlí, protože jsme ochutnávali různé odrůdy a nakonec i něco nakoupili domů.

Nizwa
Nizwa

Misfat al Abriyeen

Z Nizwy jsme pokračovali do městěčka Misfat al Abriyeen, které leží v horách nad městem Al Hamra. Prý je to nejhezčí ománská vesnice, kde domy jakoby vystupují ze skal, a je zde i tradiční zavlažovací systém aflaj. Sice je to do kopce, ale vede sem hezká asfaltka, takže žádný problém. Prošli jsme opuštěnými uličkami města a vrátili se do Al Hamry na oběd. Před námi byla cesta k nejvyšší ománské hoře Jebel Shams, která měří 3.048 m.n.m. Dá se sice vyjet až na vrchol, ale my si vybrali jinou cestu, kdy jsme se dostali k tzv. ománskému Grand caňonu. Zastavili jsme na plošině ve výšce 2.000 m.n.m. a dlouho se kochali užasnými výhledy. Společnost nám dělaly kozy, přičemž obzvlášť jedna si nás dost oblíbila – už se nám i vrhla do kufru od auta, když v něm spatřila placky. Nakonec za trochu jídla panáčkovala jako divá.

Jebel Shams
Jebel Shams

Bahla

Při cestě zpátky jsme opět zastavili na focení západu slunce v horách a už za tmy dojeli do městečka Bahla. Trochu jsme kufrovali při hledání hotelu, ale nakonec se opět podařilo a my se ubytovali v Bahla Hotels Apartments (50 RO). Po cestě k hotelu jsme zahlédli krásně nasvícenou mešitu, takže jsme k ní došli, aby si kluci udělali pár fotek. K večeři jsme si tentokrát koupili jen nějaké instantní nudle, které jsme si zalili na pokoji.

Pevnosti Bahla a Jabrin

Snídani jsme si tentokrát dali opět v hotelu a pak si jeli prohlédnout pevnost Bahla, která je zapsaná v seznamu UNESCO. Byla zrekonstruovaná v roce 2012, takže vypadá opravdu dobře. Opět se sem platí smešné vstupné ½ RO a opět tady téměř nikdo nebyl. Z Bahly jsme jeli navštívit další nedalekou pevnost Jabrin. Mysleli jsme, že nás do ní už nepustí, protože bylo po jedenácté a v Ománu se v pátek zavírají památky právě v jedenáct, ale pán u kasy byl v pohodě a za obligátní ½ RO jsme mohli dovnitř. Místnosti tady byly dokonce i trochu vybavené – většinou koberci a polštáři.

Pohoří Hajar

Pevnost jsme si ještě vyfotili z dálky – bylo to vždycky super jak kontrastovala pevnost na podkladu z palmového háje, za kterým byly skalnaté hory. Naším dalším cílem byla vesnička Balid Sayt, do které jsme se zamilovali při pohledu na první stranu našeho průvodce (mimochodem měli jsme anglického průvodce Bradt od Diany Darke a našli jsme v něm všechno, co bylo potřeba). Nebyli jsme si sice jistí, jestli se dá k vesnici dostat přes hory, ale riskli jsme to a jeli přes pohoří Hajar. Až do 2000 m.n.m. vedla krásná asfaltka, ale zbytek cesty byl občas jen pro silné nervy – úzské prašné a prudké cestičky, které bychom asi nedali, pokud bychom neměli auto s náhonem na všechny čtyři.

cestou k Balid Sayt
cestou k Balid Sayt

Skoro až u cíle nás pobavilo, že v horách, kde není v podstatě žádná zeleň, všechno je vyprahlé a zaprášené, se před námi z ničeho nic objevilo krásné fotbalové hřiště s brčálově zeleným (umělým) trávníkem. Vzhledem k reklamě na AUDI to asi byla práce právě této společnosti. Nejdřív jsme si říkali, kdo by tady hrál, ale když jsme se po hodině vraceli, na hřišti právě probíhal zápas.

Městečko Balid Sayt nás nezklamalo a navíc jsme přijeli v tu nejlepší fotogenickou hodinu, kdy bylo osvětleno, stejně jako palmový háj a zelené terasy pod ním. Od města jsme se vydali dál na sever – cesta byla pořád prašná a kamenitá, teprve asi posledních 10 km předtím, než jsme se dostali na hlavní silnici, byl opět asfaltový podklad.

Balid Sayt
Balid Sayt

Horké prameny

Poslední zastávku jsme udělali v městečku Nakhal, a to jednak u pevnosti, kterou jsme stihli při západu slunce a pak u horkých pramenů Ath Towra thermal hot sprinte, které jsou hned za vesnicí. Bylo už po západu slunce, ale kolem pramenů byla pořád spousta místních. Bazének, ve kterém byla teplá voda, byl plný Indů, takže jsme tam ani nelezli, jen jsme si sáhli a pak se trochu pobrodili řekou, kde již voda nebyla tak teplá, ale i tak to bylo znát.

Ath Towra thermal hot sprinte
Ath Towra thermal hot sprinte

Nebyli jsme si jistí, kde složit hlavu. Ideální by pro nás bylo město Barka na pobřeží, ale když jsme jím projížděli, žádný hotel jsme nenšli – jen stovky neonově osvícených obchodů zejména s dámským krejčovstvím. Dojeli jsme proto až do Seebu – města, ve kterém je vlastně muscatské letiště a ubytovali se za 40 RO v Al Atlal Hotel Apartment.

Al Sawadi

V sobotu jsme vyrazili na náš poslední výlet do Al Sawadi. Al Sawadi je městečko s písečným pobřežím a několika ostrůvky, rozesetými podél pobřeží. Za odlivu lze suchou nohou dojít až k rozhledně, která je na jednom z ostrůvků. My jsme se jen tak nazdařbůh procházeli po pláži a sbírali mušle, až jsme došli k místnímu „luxusnímu“ resortu, u kterého byla spousta prázdných lehátek a slunečníků. Nedalo nám to a k jednomu slunečníku si lehli s tím, že nás buď někdo vyhodí nebo si dáme příjemný relax. Nakonec jsme tady strávili asi dvě hodiny lenošením, opalováním a koupáním se v dost mělkém moři, protože naše přítomnost nikomu nevadila. Kluci si mj. zašli do hotelu na pivo – sice stálo 2RO, ale byl to jediný alkoholický nápoj, který si v Ománu koupili (nepočítám-li lahev hned na letišti).

Zarazilo nás, jak místní jezdí autem skoro až do moře, ve kterém se skoro nikdo nekoupal. Jen vybalili deky s jídlem a piknikovali, což je podle mě v Ománu hodně oblíbená činnost.

Al Sawadi
Al Sawadi

Na cestě zpátky jsme se chvíli zdrželi v Barce, kde jsme chtěli najít pštrosí farmu, kterou propagovali v průvodci, ale nepodařilo se, tak jsme se vrátili zpátky do Seebu, resp. chtěli jsme ještě jednou projet Muscat. Předměstní města se nám takhle za světla vůbec nelíbilo, všude strašná špína a vypadalo to spíš jako ghetto. Byla tady nedostavěná dálnice a vypadá to, že než zbourají všechny domy, žijí tu ti nejchudší.

Zpět v Muscatu

V Muscatu sjme zaparkovali u našeho prvního hotelu Naseem, zašli na jídlo a pak prošli trh, kde jsme koupili nějaké suvenýry – této akci kraloval jako vždy Miloš – naštěstí koupil kadidlo, takže byl spokojen. Poslední cesta vedla znovu k Velké mešitě, kterou si kluci chtěli vyfotit ještě za tmy. Od Velké mešity jsme v dálce zahlédli ještě jednu, která byla modře podsvícená, takže jsme dojeli i k ní. Pak jsme se už vrátili do stejného hotelu jako včera, protože byl jen asi 15 min. od letiště.

Budíček jsme si museli nastavit na dvě hodiny ráno tak, abychom se včas dostali na letiště, kde jsme nejdřív vrátili auto do půjčovny.  Do Dubaie jsme odletěli v 5.15 hod. (mezitím jsme se na letišti naposledy potkali s “naší” italskou rodinkou). V Dubaii jsme tentokrát čekali jen dvě hodiny a v 8.45hod. vzlétlo naše letadlo do Prahy, kam jsme přiletěli ve 12.25 hod. Milošův kufr dorazil poškozený, tak se ho pokusil reklamovat, ale bohuže FlyDubai není na takováto poškození pojištěn, takže měl Miloš smůlu. Pak už jsme se jen rozloučili s Péťou, která zůstávala v Praze, a vyrazili směrem k domovu.

Velká mešita
Velká mešita

foto: Miloš Šálek

na začátek cestopisu

cestopis předcházející

 

Simona

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

komentářů