Pico de Posets (nebo také Punta Llardana)
Pico de Posets je s 3371m druhou nejvyšší horou Pyrenejí. Ačkoliv je tento kopeček docela nenápadný, jeho vrchol poskytuje úžasný pohledy kamkoliv. Navíc, my měli fakt kliku na počasí!!! Posets naštěstí ani nepatří k nejtěžším horám, je to dupárna se slušným převýšením…to jo, ale jinak pohoda a ty výhledy faaakt stojí zato :-).
Pico de Posets
Poté co nám naši noví baskitští kamarádi řekli, že na Posets vyráželi v 7:30 a před 15 byli zpátky, rozhodujeme se nevstávat moc brzy a dáváme spicha v 7 před chatičkou. Je pátek 12.7. (ještě, že ne 13 🙂 ) snídáme a připravujem batohy – dem na lehko a většinu věcí necháváme v cabaňě, doufajíc, že nám je nikdo neukradne. Nakonec vyrážíme v 8:15, cestička nás docela příjemně provádí a stoupá mezi trávou a kamením a na první rozcestí nám to netrvá ani 20 min. Na druhým rozcestí (teda rozcestí- na šutru je červeně napsaný Posets a je tam šipka doprava) sme asi za hodinku. Tady se oddělujem od červenobílé značky cesty GR 11.2 a začínáme prudčeji stoupat směr Posets. Netrvá to dlouho a docházíme k vysněženému kanálu Canal Fonda, je 9:30, krásný den, tak se moc nezdržujem, nasazujem mačky a v trochu svižnějším tempu cca za hodinku vystoupáme do sedla Colladao del Diente. Výhledy sou nádherný už tady a fotíme se s domnělým vrcholem Posets za zády :-). Pak pokračujem dál nahoru. Stoupání tu až na počáteční část není tak prudký a jde se docela příjemně cik cak v serpentinkách nahoru. Tady je klika, že je letos tolik sněhu, protože jít toohle po suti a kamenní musí být pěknej opruz. Po dalších asi 40 min. stoupání nám končí sníh a začíná cesta v suti 🙁 Naštěstí suťová cestička nemá dlouhé trvání a rychle nás vyvádí na hřeben. Navíc potkáváme další prima skupinku, dáváme se trochu do řeči a nakonec všichni spolu bez problému docházíme na vrchol. Celkem nám vzal výstup 3 hodinky- to je docela slušný 🙂
Den nám vyšel super a výhledy ještě líp – jsou vidět prakticky všechny významný pyrenejský třítisícovky – Aneto, Perdido, Maladeta, Cilindro…. Prostě nádhera. Klasicky dáváme sváču, fotíme a povídáme s našima novýma kamarádama. Po snad 3/4hodině nastává čas rozloučit se s vrcholem a začít se vracet dolů- však už máme roupy na pifko na nedaleké chatě Angel Orus. Sešup je jako vždy podstatně rychlejší- nejdřív v klidu scházíme hřebínek a přes suť se zase dostáváme na sníh, které sbího-slyžováváme (někteří ho sjíždí po zadku) zpátky na pěšinku a po ní hurá na chatu.
Refugi Angel Orus
Refugi Angel Orus je teda větší a modernější než sme čekali, ale má terásku s úžasnými výhledy. Dáváme pifko na oslavu vrcholu a povídáme… Něco po 17hod. je čas se rozloučit, oni se vrací dolů do vesničky Benasque a my na naší chatičku a nikdo nechce, aby ho chytla blížící se bouřka. Docela fofrem vybíháme zpátky ke cabaně a instalujem naší plachtu na chybějící část střechy. Pak už jen véča a do hajan – další super den je za námi.
Přidat komentář