Berounka v listopadu

Začalo to už ráno. Mamí je překrásný východ slunce. Nebe nad Radotínským přemostěním, na které koukám z naší terasy, se opět zbarvilo do těch nejkrásnějších barev. Chci si udělat kávu, když volá druhá dcera, mamí rychle se oblékni a jdi k Berounce. Néé, bolí mě hlava! Mamí je to fakt super! Navlékám na sebe teplé oblečení a vyrážím.

Radotínské přemostění a lávka

Radotínské přemostění je fotogenické. Dnešní mráz a mlha mu však dodávají ještě větší krásu a mystiku. Pěkně to zebe. Jdu po lávce pro pěší a cyklisty. Nikde ani živáčka. Obklopuje mě mlha a ticho. Nade mnou hučí auta a obrovské sloupy pilíře přemostění mi připomínají hrocha, hrocha s tlustýma nohama. Kolem jen rozmazaný pohled na Berounku a holubi.

Přejdu na druhou stranu a ploužím se podél řeky. Rychle to nejde, kolem je tolik krásy. Ledové střípky na listech a rostlinách. Fotoaparát odmítá poslušnost, asi mu je stejná zima jako mně. Mráz zalézá za nehty i za čočkou objektivu. V dálce vidím postavu rybáře. Pozoruji ho jak nahazuje udici. Trochu neví, jak se usadit. Berou? Něznaju ja.