Stolové hory a vodopády v Gran Sabana
20.10.2012 Začíná svítat, nechci Janku budit, ale je mi líto, že nev.idí po levé straně ty obrovské stolové hory. Jsou v ranním oparu a opírá se do nich vycházející slunce. Jaké milé překvapení, po příjezdu na nás čekal průvodce. Je původem z Kolumbie a jmenuje se Ricardo. Nádraží vypadalo čistě a bezpečně. Ricardo nás zavezl do nějakého hotýlku a řekl nám, abychom si tu daly snídani a převlékly se na cestu po Gran Sabana. Plavky, dlouhý rukáv a ponožky. Repelent byl nezbytností. Máme dokonce i svého řidiče. Jmenuje se Carlos a je to dobrák od kosti. Přijela za ním přítelkyně Milagros a bude s námi v džípu. Opět žádní turisté, ale je to bezvadný. Teplota je tu přijatelná a není tu to děsivé vlhko.
Dneska toho máme hodně naplánovaného. Počasí nám přeje. Ricardo je sympaťák a pohodář. Silnice je jako pravítko a ve velice dobrém stavu. Trochu mě to tu připomíná krajinu okolo Kapského města. Ricardo mi vysvětlil, bizarní pískovcové útvary vznikly před 1,8 miliardami let, v době, kdy toto území bylo součástí prapevniny Gondwany a těsně sousedilo s Afrikou. Po té, co se Jižní Amerika od Afriky oddělila, plato prasklo a oddělené bloky byly vyzdviženy jako stolové hory. Když sjedeme z hlavní silnice, zajedeme na červenou prašnou cestu. V dálce je vidět Roraima. Okolo slunce se utvořil duhový prstenec. Vůbec jsem nechápala co se to děje. Nikdy předtím jsem to neviděla a ani o tomto přírodním úkazu neslyšela. Ricardo přesně věděl jak se úkaz nazývá. Halo Solar, tedy sluneční svatozář. Je to optický klam, tvořený ledovými krystaly, vytvářející barevně duhový oblouk. Moc se proti slunci fotit nedá, ale snad je to trochu poznat.
Popojedeme k řece Jasper Creek. Podložím tohoto potoka je čistý jaspis, polodrahokam používaný po celém světě na šperky a ozdoby. Pemónové tradičně používali jaspis k rozdělávání ohně. Proto se údolí nazývá Kako paru, (Firestone Creek). Obvykle se jaspis vyskytuje pouze v relativně malých zásobách, ale v Guayanské Vysočině se vytvořily obrovské kamenné desky. Někdy až jsou stovky metrů dlouhé. Malý potok teče přes několik nízkých kaskád, které zobrazují různé barevné vrstvy karmínového a oranžového jaspisu. Musíme chodit pod vodopády a na deskách v ponožkách. Jinak to klouže.
Další vodopád se jmenuje Salto Urue, v překladu „Nevěstin závoj“ Dá se tu krásně zaplavat v jezírku. Jedeme do indiánské vesnice San Francisco de Yuruaní (Kumaracapai). Dáme si oběd. Máme na výběr rybu a kuře.
Jídlo se griluje před restaurací, kde je i místní krám. Moc toho na pultě ale nemají. Okolo pobíhají děti a jedno miminko spí v hamace. Po obědě jedeme asi 10 kilometrů k vodopádu Arapena Meru (Salto Cortinas de Yuruani) v překladu „Závěsy řeky Yuruani“. Vodopád je mohutný a široký.
Máme trochu strach projít pod tak obrovskou masou vody. Fotoaparát zůstává u břehu a jdeme samozřejmě v ponožkách. Chvílemi se nedá udržet na nohou, ale Ricardo nás na nebezpečných úsecích drží a nepustí. Jsou momenty, kdy nás voda zcela oslepuje a jen pátráme rukama kudy dál. Janka dostává v jednom momentu záchvat paniky, ale překoná to. Já se směji jako blázen, možná je to nějaká obrana před strachem. Carlos měl vodotěsný foťák a poslal nám pár snímků. Tady jsme ještě musely do takové jeskyňky, kde se dalo na moment schovat. Janka je na fotce také, vykukuje ze vstupu a sbírá odvahu a nakonec se odvážila vplout dovnitř. Překonala svůj strach. Klobouk dolů. Bojovala statečně. Voda mi nevadí, ale mám strach z výšek a to třeba jen přejít po úzké lávce.
Po cestě jsou vidět na loukách kopečky. Jsou to termitiště. Jsou jich tu stovky. Vracíme se zpět do naší indiánské vesnice. Ricardo nám v restauraci sám uvaří. Je to kulinářský zážitek. Jsme jako na skok v Itálii. Parmská šunka, olivy, opečená bageta, žampiony, opečená paprika s cibulkou, juka. Musel vše nakoupit v Brazílii, tady není v obchodech nic. K večeři namíchal ještě Cuba libre a to hodně.
Popíjeli jsme dlouho do noci a pak jsme šli pozorovat vycházení souhvězdí Jižní kříž.
Přidat komentář