Sýkorův mlýn na Vysočině

NA TÝDEN FARMÁŘKAMI na Sýkorově mlýně

Když mám čas, velice ráda jezdím za svými přáteli na Sýkorův mlýn. Je tam pohoda, vlídní lidé, klid a spousta krásných zvířátek. Pro majitele je to ale také každodenní dřina, kterou si my „měšťáci“ vůbec neumíme představit. Teda já jako vnučka dědy z hor, který míval v mém dětství malé hospodářství,  mi to vždycky připadalo jako brnkačka.

Tak jsem se s přáteli  domluvila, že když budou někdy potřebovat, že jim to tady pěkně pohlídám. Slovo dalo slovo a přišel den D. Hektické balení, rychlé vyřízení veškeré nutné práce, která nepočká, sehnání parťáka – ve dvou se vše lépe táhne (ukecala jsme ségru, když už studuje tu zemědělku J a hurá na bus směr Humpolec.

Okolo desáté večer jsme konečně dorazili na místo, takže ségra kromě tmy vůbec netušila, co ji druhý den čeká. Ráno rychlá instruktáž s předváděčkou, co a jak, a pak už jsme osiřely….

Naštěstí jsme dostaly skvělý manuál co a jak dělat, tak to nebylo tak složité, i když časově velmi náročné. První dva dny jsme vždy končily dávno po setmění. Kromě zvířat zde samozřejmě máme pouze suchý záchod, topí se dřevem a nejbližší civilizace je několik kilometrů – takže krásná samota. Vše potřebné zde ale máme , dokonce i auto…

Dny ubíhají a my si konečně začínáme užívat a vše krásně stíhat, už ani nepotřebujemei manuál a najednou , co se nestane, ráno odvádíme koně do výběhu a jeden samozřejmě zdrhne. Velice dobře se baví tím, že moc dobře ví, že ho nikdy nemůžeme chytnou, a tak si s náma prostě hraje. Vesele si běhá kolem výběhu, aby byl v dosahu zbytku stáda, ale do ohrady prostě ne. Když už jsme celé zoufalé, vymyslíme pamlsek….na mrkev ho brzy dostaneme. Samozřejmě nám tento podraz vyšel a koník je za chvilku tam, kde má být.  Doděláme veškerou činnost a těšíme se na zasloužený oběd.

Hříbátko Malá  dostalo pěknou rýmu  a tak  mu  vaříme bylinkovej čaj .

Najednou z ničeho nic Terka říká, hele máme na dvorku prase a druhý… je nám jasné že něco není v pořádku, okamžitě se oblékáme a jdeme lovit prasátka. Chytat koně byla zábava a chytat prasata ještě větší. Když se nám alespoň tři ze čtyř podaří chytit, utečou ohradníkem další dvě. Je nám jasné, že tento boj máme prohranej. Rychle volám Martinovi, jak se chytaj prasata…Dovídám se, že bez psa Garryho, kterého má s sebou, dost blbě. Prostě je musíme honit tak dlouho, dokud je to nepřestane bavit. No super!

Důvodem proč utíkají je skulina, kterou si vytvořily v ohradníku, a tak mi nezbývá nic jiného, než se vrhnou do jejich bahnitého rejdiště a ohradník znovu postavit. Jsem úplně celá od bahna a vážně se skvěle bavím. Nakonec jim pouštím elektriku abych měla klid a spolu se ségrou se vrháme do nahánění posledních utečenců. Asi po hodině je máme zase všechny pod kontrolou a konečně se můžeme něco zdlábnout.

Další den vše běží jak po másle, všechny zvířata jsou nakrmená a jdeme pomalu vyvézt koně a najednou ségra kouká, hele Gilmore  (kůň) si běhá venku. A je to tu znova. První nápad vyvézt ostatní koně a pak Gilmora chytit se neujal, tak koně odvádíme zpět a jdeme si pro Gilmora. Zase si s námi chvilku hraje a pak se konečně nechává chytit a všichni můžou vesele jít na louku.

A co že tu všechno vlastně máme :

1 papoušek Žako JOE– s kterým je opravdu velká zábava, jeho hlášky nás stále rozesmívají, někdy je umí opravdu geniálně použít. Třeba když si vyletí na židli, vykoná svoji potřebu a pronese : „ Fuj, ty si prase“….

2 kočky – jedna je kočka a druhá je čočka, přes den si běhají venku a večer si s námi ustelou v pelechu

4 krásný koně

9 koz, 2 kozlové a jako bonus Goliáš (roztomilý zakrslý kozlík)

10 ovcí Merinoshaft + jeden beran – jsou rozkošný, hlavně 701ka ta je nejvíc přítulná

Asi 16 přeštickej vepříků, kteří nás neustále ožužlávaj, dokonce mi z tepláků vytáhli šňůrku, mají vlastní výběh s bahýnkem takže pobyt s nimi znamená, že je člověk během chvilky „jako prase“ J

21 slepiček + kohout – každej den čerstvá vejce zaručena, dokoce si prej můžu zabít kuře, ale na to odvahu opravdu nemám…

3 kuřata

2 husokachny

Je tu veselo a brzy tu bude spoustu skvělé zábavy i pro návštěvníky, máte se na co těšit…

Zítra nás čeká poslední den, tak nám držte palce!

Staré Bříště – malá obec, ležící 5 km  jižně od Humpolce. Na návsi stojí kaple z roku 1865. Více jak polovina domů v obci je využívána k rekreaci. Východně od obce na Hejnickém potoce je rybník Sýkora. Okolo jsou chaty a na konci stojí Sýkorův Mlýn. V rybníce se dá koupat.

První písemná zmínka v historických dokumentech se váže k roku 1437. Obec Staré Bříště vždy byla součástí venkovského osídlení této části vrchoviny, oblasti s malým počtem a nízkou hustotou obyvatel a převahou přírodních porostů. Ve 20 století, v rozmezí let mezi světovými válkami, až do let šedesátých, vládl v obci poměrně čilý společenský ruch. Byla zde hospoda, později pohostinství, kde se scházel organizovaný spolek dobrovolných hasičů a v hospodě samotné se pořádaly zábavy a tancovačky.

V roce 1958 bylo pohostinství zrušeno a postupně také, jak odcházeli nositelé tradic, zanikl i spolek hasičů.

 Výraznými prvky krajiny jsou vodoteče a rozsáhlé lesní masivy. Nejdelší vodotečí na území Starých Bříšť je Hejnický potok, který protéká napříč celým územím a vlévá se do Jankovského potoka a ten potom odvádí vody do vodní nádrže Sedlice na řece Želivce. Hejnický potok je napájen velkým množstvím rybníků a rybníčků, největšími jsou rybníky Sýkora a Vilímek. Sýkora je více rybníkem v rekreační části obce, obestavěný rekreačními objekty, Vilímek naproti tomu klidným místem bez výrazné rekreační zástavby, kde lze sledovat vodní ptactvo a živočichy.

Jankovský potok na území Starých Bříšť byl v r.1992 vyhlášen za národní přírodní památku. Chráněné území zahrnuje tok a údolní nivu Jankovského potoka v délce cca 13km. Hlavním předmětem ochrany je unikátní populace kriticky ohrožené perlorodky říční a vyskytuje se zde i vydra říční.