Dominanta Vignemal
Dnešní výlet nás zavede pod jednu z nejkrásnějších a nejznámějších dominant Pyrenejí, k hoře Vignemale (3298 m), která je dostupná jak ze španělské, tak z francouzské strany. My jsme vzhledem k náročnosti a délce výstupu zvolili přístupnější francouzskou stranu, kde náš čekaly vodopády, jezírka, barevné podzimní lesy, jeden z mála pyrenejských ledovců a samozřejmě úžasná severní stěna Vignemalu.
Nenáročná trasa
Následující trasa je nenáročnou vycházkou, takže děti s sebou 🙂 Nejsou nutné ani pohorky, stačí dobré kotníkové trekové boty, samozřejmě pamatujte, že jdeme do hor a počasí se může rychle měnit, takže nepromokavou bundu a teplou mikinu taky s sebou, jinak nám samozřejmě nejvíc místa zabralo jako vždycky jídlo na piknic 🙂 S vodou se já osobně moc neobtěžuju- Pyreneje jsou jí plné, takže mi jako zdroj slouží prakticky jakýkoliv potok nebo říčka (pokud nechcete následovat mého příkladu, určitě si vemte min.2,5 litru).
Autem se dá dojet až na velké parkoviště Pont d´Espagna, které leží ve výšce asi 1500 m. Nachází se tu i malé lyžařské středisko, během sezony se zřejmě platí parkovné, no my jsme se tu vyloupli koncem listopadu, takže jsme poplatkům utekli. Z parkoviště se vydáme, jak jinak než nahoru, přejdeme most s vodopádem, mineme hotel (poslední možnost, kde si dát kafe) a cesta nás dovede ke stanici lanovky, kde začínáme dupat nahoru. Stoupání po sjezdovce je docela výživná ranní rozcvička, při které navíc rychle nabíráme výšku. Přibližně po hodině dojdeme k horní stanici lanovky, odkud nás pohodlná pěšinka asi za 15 minut dovedla po rovině k Lago de Gaube(jezero Gaube).
Lago de Gaube
Tady zastavujeme, dáváme sváču a kocháme se krajinou. Celé jezero nelze obejít, tak dojdeme jen k Hostellerie du Lac de Gaube (takovej kiosek), vrátíme se zpátky na začátek jezera a začneme jej obcházet zprava, kousek za ním nás opět čeká trochu prudší, ale tentokrát docela krátké stoupání….stoupat sice budeme prakticky po zbytek cesty, ovšem vzhledem k délce údolí nám to ani nepřijde, až těsně před koncem potkáme další kopeček, který je nezbytné překonat. Poté se nám už otevře úžasný pohled na masiv Vignemalu. V podstatě, jezero je na začátku údolí a o 6 km dál, na jeho konci je náš cíl- Refugio Oulettes de Gaube- tedy chata Oulettes de Gaube, která byla samozřejmě zavřená.
To nám ovšem vzhledem ke krásnému počasí vůbec nevadilo a využíváme tohle místo s krásným výhledem ke sváče a odpočinku. Cesta, obecně je fakt jednoduchá a výborně značená, jde se údolím podél potoka, počásko nám taky přálo- sluníčko, a na listopad neuvěřitelný teplo. Dojít k Refugi nám nakonec trvalo docela dlouho- asi 4 hodinky, ale asi 1,5 hodky nám zabral oběd, focení a malá siestička. Cestou minete pár vodopádků a přejdete několik lávek. Cesta zpátky byla podstatně rychlejší, zvládli jsme ji asi za 2 hodinky, ale už se tmou v patách. Na parkoviště to ještě za světla stíháme, domů ale dorážíme až za hluboké noci.
Přidat komentář