Na fesťák do Vlčkovic

Je pátek odpoledne. Jedu zá Kájou do „Standáče“ (Standard Cafe), kde máme sraz a odkud pak společně vyrazíme na Vlčkovicefest. Kája má dnes svátek, takže ještě rychle kupuju čokoládu a snažím se někde sehnat 2 panáky zelený od Božkova, že bysme si daly startovacího panáka ve vlaku. Oběhla jsem snad všechny večerky na národní, ale nic. Jak se blížím ke kavárně, z poza dveří už na mě Kája volá. Přisedám ke stolu, kde kromě Káji sedí i její přítel Bao. Kája musí ještě hodinku roznášet kávu a úsměv, a tak si mezi tím povídáme s Baem. Bao dnes udělal zkoušku, a tak mu gratuluju a dávám si na to jedno malý pívo. Už je pomalu čas. Kája běží pro batoh a můžeme vyrazit!

Na hlaváku od Baa přebíráme nějaké dobroty a pití. Kája se s Baem loučí vášnivým polibkem, já už mířím do vlaku. Hledáme místo v nějakém kupé, ale všude je plno. Usedáme tedy na zem do uličky, pod okna. Po cestě hledáme informace o programu.

Festival na statku

O festivalu ve Vlčkovicích jsme se dozvěděly od naší francouzštinářky. Vždycky nám o tom vyprávěla a na pomaturitním večírku s učiteli jsme jí s Kájou slíbily, že přijedeme. A tak tedy jedem! Jedná se o obrovský areál se statkem a s několika okolními budovami, které se jejich majitel spolu se spoustou dobrovolníků snaží dát dohromady. Velká spousta lidí má tedy (nejen) díky tomuto festivalu možnost, podílet se na opravě prostorů, tudíž i na revitalizaci celé obce. Festival probíhal od 14.-16.7. Tento prostor také slouží jako sociální bydlení pro sociálně znevýhodněné osoby. Tyhle informace si ale lépe vyhledáte na oficiálních stránkách festivalu…

Vlakem do Olbramovic

Cesta vlakem utíká rychle a my se v 16:30 ocitáme v Olbramovicích. Vylézáme z podchodu a stojíme před nádražím. Nevíme kudy dál. Ukazatele na Vlčkovice ani města, přes která chceme jít nikde nejsou.

Pěškobusem do Vlčkovic

Zrovna přijíždí autobus, a tak klepeme na okýnko a prosíme o radu, kudy dál. Rády bychom šly po turistické trase, po silnici se nám moc nechce. Pán nás chce svézt do Votic, odkud bysme to měly blíž, ale my se chceme s Kájou projít, a tak prosíme o popis cesty. Řidič vytahuje papírek, na který maluje mapku a asi 15 minut nám popisuje cestu. „Nó a tady se dáte do leva, ne teda vlastně do prava , promiňte,… nó a tady budou ty vietnamčíci a pak na kruhák,…“ Bohužel už jsem se v tom trochu ztratila, no co víme aspoň přibližně kudy jít, bohužel musíme po silnici. Vyndáváme láhev vína a vyrážíme do Votic. Počasí nám zatím přeje, venku je příjemně a svítí slunce.

Na cestě

Popíjíme, povídáme si, pouštíme si písničky a zpíváme táborové hity a znovuzrozenou píseň Skliečka. Po cestě několikrát míjíme reklamu na Modrou kočku. Asi za 40 minut se dostáváme na okraj Votic. Pak po hlavní silnici míříme až na náměstí. Tam sice víme, že musíme (podle mapky) do leva, ale stále chceme zkusit zjistit, jestli neexistuje nějaká turistická trasa. Na lavičce sedí dvě mile vypadající babičky. Bohužel o žádné turistické trase nevědí. Potvrzují nám cestu podle mapky od pana řidiče. Loučíme se a vyrážíme dál. V bankomatu ještě doplňujeme peněženku.

Modrá kočka

A co to nevidíme. Modrá kočka! Tak přece jen si tu zelenou dáme! Na baru objednáváme dva panáky, pak si chvilku povídáme s barmanem. Nakonec ho přemlouvám a dává si panáka s náma. Loučíme se a pokračujeme dál po silnici. Kolem Lidlu podcházíme most a jdeme dál. Staví nám už asi třetí auto, že nás hodí do Vlčkovic. Stále chceme jít pěšky a tak odmítáme. Jdeme ještě asi 30 minut, pak nás nabírají tři milé holky do bílé rozbordelené dodávky a berou nás až do Vlčkovic.

Na statku ve Vlčkovicích

Přijíždíme kolem 18h. Z hlavní silnice už vidíme statek, louky a spoustu lidí. Holky zastavují na louce, ve stanovém městečku. Děkujeme za svezení, loučíme se a vyrážíme hledat místečko pro náš stan. Nejdeme daleko. Stan stavíme v podstatě hned naproti dodávce, která nás sem přiblížila. Stan máme postavený rychle. Máme trošku hlad, a tak ujídáme pár bramborových placek a pak mažeme chleba s májkou a čerstvou cibulkou. Víno zmizelo už po cestě. Věci necháváme v tašce a míříme do hlavního areálu.

Občerstvení i hlavní stage

Na louce už je celkem hodně aut, karavanů a stanů. Pobíhá tu spoustu dětí a pejsků. Po levé straně míjíme kadiboudy a za nimi dál pak stánek s občerstvením, čajem a kávou. Na pravo jsou workshopové stánky, nějaké suvenýry a pak budova statku, ve které je hlavní stage. U ní pak ještě další stánek s alkoholickými nápoji. Míříme tedy pro pívo (speciál) a pak si jdeme koupit lístek na hlavní stage. Bohužel musíme už v sobotu brzy odpoledne zpátky do Prahy, takže pořizujeme jen jednodenní vstupenku (400,-). Kája ještě zdraví svého kamaráda z tábora Samíka. Chvilku si užíváme hudbu, dopíjíme pivo a pak jdeme hledat paní učitelku.

Paní učitelka

Netrvá to dlouho a našly jsme se! Vypadá to, že má velikou radost. Vůbec nečekala, že opravdu přijedeme. Seznamuje nás se svým přítelem – velmi brzy svým mužem. Povídáme si, vyzvídáme nějaké informace a pak se na chvilku loučíme. S Kájou kupujeme další pití a protože už začíná být trochu zima a na malé scéně začíná hrát kapela Cold Cold Nights, se kterou jednou hrály mé kamarádky, jdeme si sednout k ohni. Seznamujeme se s milým moravákem a jeho pejskem Robiem. Povídáme si, posloucháme hudbu, je nám fajn.

Pohodový večer, hudba

Začíná pršet a kapela dohrála, a tak se přesouváme zpět na hlavní stage, kde už se připravuje Vypsaná fixa. Opět potkáváme paní učitelku, a tak jí zveme na panáka. Pak povídáme a když už to vypadá, že je vše připraveno my s Kájou se přesouváme k pódiu a paní učitelka vedle nás do VIP zóny. Koncert se pomalu rozjíždí a i když to není naše oblíbená hudba, užíváme si koncert stejně jako ostatní. Po chvíli už se poguje. S Kájou stojíme mezi několika mohutnými chlapi. Po několika nepříjemných nárazech a šlapancích na nohu, se raději trošku posouváme. Koncert končí a my se spolu s paní učitelkou odebíráme do Chillout zóny. S Kájou chvilku tančíme na BIO INDUSTRIAL hudbu.. no… a pak se přesouváme do trošku klidnější místnosti. Paní učitelka nás zve na gina s tonikem. Dlouho do rána si povídáme, ale pak už začínáme být ospalé, a tak se kolem 3 hodiny loučíme a s Kájou se odebíráme do naší komnaty. Ráno máme v plánu brzy vstát a jít se vykoupat do nedalekého rybníka.