Kravský orchestr
Vstávám brzy, ještě před 6 hodinou. Přes noc bylo chladno, ale vzhledem k hnusnému počasí a blízkosti ledové řeky, se není čemu divit. Beru si termo vložku do spacáku a Jéňu přikrývám svým spacákem. Po seznámení se s kadiboudou beru láhev na doplnění vody. Řeka stále chybí, ale trochu vody se tam našlo. Pramínek je hodně slabý, a tak mi naplnění láhve trvá celkem dlouho. Navíc je voda ledová a venku je zima. Rychle se vracím zpátky do stanu. Skvělý, kolem 9. hodiny začíná zase pršet. Jéňa stále spí, tak zatím píšu deník. Uvidíme, jak to nakonec dneska uděláme, když je takhle hnusně. Od zítra už by snad mělo být hezky. Přichází místní orchestr. Přímo za hlavami nám hraje stádo krav na své velké zvony upnuté u krku. Vzhledem k tomu, že už jsem dlouho vzhůru a začínám se trošku nudit, vymýšlím si do toho ještě vlastní melodie a nakonec mi z toho hraje v hlavě celkem zajímavá hudba… Okolní stany se začínají pomalu probouzet, někteří snídají a ostatní, i přes nepřízeň počasí, vyráží bolderovat. Kolem 10. hodiny se Jéňa konečně probouzí. Rovnou dávám vařit vodu na kafe a připravuju snídani. Obvykle s sebou na hory bereme jenom sladkosti, pytlíkové polévky a těstoviny s omáčkama (taky v pytlíku). Já ale chtěla, abychom to měli trošku luxusnější, a tak sice taháme spoustu kil navíc, ale místo polévky a rozdrobených sušenek snídáme ovesnou kaši a chirios s mlékem.
Autobus nejede
Po snídani rychle balíme a ve 12 hodin vyrážíme na asi 10 metrů vzdálenou zastávku. Včera jsme se byli podívat na jízdní řád a autobus k přehradě Schlegeis Stausee, by nám měl jet ve 12:08. Čekáme 5 minut. Nic. Po 10 minutách stále nic. Půl hodina pryč, furt nic. Prší. Zkoušíme stopovat, ale nikdo nás nemá rád. Pořád se nemůžeme rozhodnout, jestli jít pěšky nebo čekat. Protože když odejdeme, tak zrovna určitě pojede a pak nám nezastaví… Jdeme pěšky, už nás to nebaví. Po cestě se jdeme ještě podívat na jeden můstek u skály zvané „Unicorn“.
Pokračujeme dál, až na rozcestník, kde se cesty rozchází – vlevo po pěšině k Alpenrose Hutte, vpravo dál po silnici, tunelem k přehradě. Je tu i další zastávka a čekají na ní dva němečtí turisté. Zdravíme se a zjišťujeme, že mají stejný problém a že už tu taky čekají přes hodinu. Jsou to moc milí manželé, prý bydlí kousek od Mnichova (na jména jsme se nějak zapomněli zeptat…) Pán volá na číslo, které je napsané u jízdního řádu. Po asi 15 minutovém rozhovoru se připojuje do našeho hovoru. Pak mu dochází, že bysme chtěli vědět co se tedy děje… Prý se stala nějaká nehoda v tunelu a je uzavřená silnice. Jestli autobus pojede nebo ne a za jak dlouho, to mu prý nebyli schopní říct. Chvíli přemýšlíme a nakonec měníme plán, loučíme se s našimi kamarády (i přesto, že neznáme jejich jména, jsou to kamarádi…) a míříme k Alpenrose Hutte!
Údolí v mlze
Stále je mlha a sem tam poprchává, ale příroda kolem je zase zajímavá něčím jiným. Kořeny, mechy, rudé kameny, keře i vysoké stromy. To vše spolu v mlze tvoří tajuplnou podívanou. Pokračujeme po cestě podél meandrující řeky. Začíná zase trochu víc pršet, tak stavíme pod stromama u malého potůčku na svačinu. Podlézáme elektrický ohradník a sedáme si na kameny. Opět vytahujeme chleba a klobásky, broskve a k tomu si otvíráme cider.
Když vyrážíme dál, zase na chvilku přestává pršet. Cesta začíná stoupat a s těžkými batohy a ještě v dešti je to docela náročný. Několikrát stavíme, buď kvůli odpočinku a nebo kvůli odpočinku se záminkou, že musíme udělat fotku. Když se dostáváme do začátku horního údolí, dopřáváme si delší přestávku. Zastavujeme na mechem porostlé plošince, ze všech stran jsou malinké hloučky stromků, obrovské kameny a zakřivené pařezy. To vše vykukuje z mlhy.
Za námi ještě padá obrovský vodopád, ale ten bohužel není moc dobře vidět. Jéňa chvilku fotí, ale v tomhle počasí to není snadné, takže jich nakonec moc není. Pokračujeme dál a konečně se dostáváme k parkovišti, odkud vím, že už je to jen kousek. Po cestě potkáváme čerstvé koblihy a celkem dost lidí. Rodiny s dětmi, staré páry a horolezecké nadšence s cepíny upnutými k batohům.
Horká čokoláda na Alpenrose Hütte
Konečně vstupujeme do údolí. Jsme zmrzlí, promočení a unavení, a tak míříme rovnou do chaty. Hned poznávám milou majitelku Rose Marii, které jsem na památku přivezla 4 fotografie z předešlého roku, když jsme tu byly s Ifčou. Neumí vůbec anglicky a já zase německy, a tak se jí něco snaží přetlumočit Jéňa, ale bůh ví, co jí řekl. Každopádně měla radost! Domlouváme se s ní, že můžeme stanovat vedle chaty a objednáváme si dvě horké čokolády. Mňam! Chvilku ještě sedíme v teplíčku, a pak jdeme rychle postavit stan, protože je venku opravdu hnusně.
Rychlá sprcha
Zjišťujeme, že si můžeme dát teplou sprchu (1€/4 min). Rychle bereme čisté a suché věci na převlečení, peníze a běžíme do sprchy! Skoro svlečená zjišťuji, že automat bere jen jednoeurovku, já mám samozřejmě 2x 50 centů. Jéňa už je hezky pod teplou vodou, kdežto já se musím znovu oblíkat a běžet do restaurace vyměnit peníze! Rose Marie trošku nechápe, že chci jen jedno euro, ale s radostí směňuje centy za euro. Musíme s Jéňou šetřit, takže nám 4 minuty musí stačit. Rychle zase běžím do sprchy, vhazuju euro do automatu a pouštím vodu. Jau! Vyřítila se na mě úplně vařící voda! Chvilku mi trvalo, než mi došlo proč je tam jen jeden kohoutek. Přidávám trošku studené a užívám si už asi jen 2 minuty teplé sprchy. Zpívám si, když za zdí slyším výbuch smíchu. „Ty si zpíváš Sáro?“ Už nezpívám… Když vylézám ze sprchy, přichází šok! Za dveřmi stojí Jéňa. Haha moc vtipný! Rychle se převlékám a přebíháme do stanu.
Debilní křížovka
Zalézáme do spacáků a dávám vařit vodu na večeři. Jako předkrm opět klobásky, hlavní chod polévka a jako desert sušenka. Pak si necháváme trošku slehnout nad luštěním opravdu debilní křížovky, kde je jen pár normálních otázek, jinak jsou tam samá data kdy má kdo svátek, citoslovce štěkání, řezání, jezení, vrtání,… , SPZ, opisování zkratek a divné otázky typu: Malý rám kola na 10 písmen, Poškoditi nošením batoh na 10 písmen, a další kraviny… No moc nám to nejde. Jéňa dopíjí poslední cider a protože jsme smutný z tý křížovky, ještě rozděláváme milku. Pak posloucháme písničky a unavení usínáme.
cestopis následující
cestopis předchozí
Přidat komentář