Safari v Tarangire National park
Ačkoli jsme byli varováni, že když se v Tanzanii domluví sraz na 10 hod., přijedou nakonec v poledne, měli jsme asi velké štěstí, protože nám se nic podobného nestalo ani jednou. V sobotu jsme si domluvili sraz s řidičem na osmou hodinu, takže jsme vstávali v sedm, abychom se stihli zabalit. Miloš s Petrem však ještě vyrazili měnit peníze a Miloš si hlavně „musel“ koupit místní telefonní kartu, aby mohl volat domů a dostal se na internet, takže jsme měli zpoždění minimálně půl hodiny. (Je fakt, že se nám pak hot spot docela hodil, protože s wi-fi to nebyla v Tanzanii žádná sláva. U Jezera Natron a na severu Zanzibaru byl dokonce problém vůbec najít signál. Jinak sim kartu si Miloš mohl koupit poté, co si paní prodavačka zapsala údaje z jeho pasu a pořídila si jeho fotku.) Řidič už se chystal odjet domů pro věci, když v tom se kluci přihnali a my se mohli vydat na cestu.
Supermarket
Hned poté, co si řidič (jehož jméno jsem zapomněla hned, jak nám jej řekl, ale Léňa tvrdí, že to byl Alpha) vyzvedl svůj batůžek, odvezl nás do místního supermarketu, abychom si mohli nakoupit vodu a jídlo na další tři dny. Mezi regály jsme trochu bloudili s tím, že jsme nevěděli co a kolik toho nabrat, ale zpětně se ukázalo, že jsme se docela trefili a jídlo stačilo tak akorát. Ceny v obchodě nebyly úplně nejnižší, takže jsme celkem utratili cca 120.000 TZS. Hlavně ovoce se vůbec nevyplatilo kupovat v supermarketu, protože v porovnání s cenami na trhu byly ty v obchodě více než přemrštěné.
Národní park Tarangire
Poté, co si někteří ještě koupili klobouky za 5.000TZS, aby nedostali úpal, a také obrazy, které prý malovala sestra prodejce, začala konečně v deset hodin naše cesta na safari (co se týká těch maleb, tak to vypadá, že sestra zrovna tohohle prodejce distribuuje po celé Tanzanii, protože se zrovna ty její obrázky prodávali na každém rohu). V poledne jsme dorazili do našeho prvního národního parku – Tarangire. U brány jsme zaplatili vstup – 45 USD na osobu + 1 USD za řidiče a 12 USD za auto. Po parku jsme se pak již mohli pohybovat volně, resp. museli jsme samozřejmě zůstat v autě s výjimkou piknikového místa, kde jsme se zastavili na oběd (jako jedni z mála ne-li jediný jsme měli vlastní zásoby, neboť ostatní si asi zaplatili safari vč. jídla a ubytování, takže dostávali k obědu „krabičky“). Z piknikového odpočívadla byl nádherný výhled do krajiny, jen jsme si museli dávat pozor před dotěrnými opicemi. V parku bylo několik více či méně prašných cest, přičemž jsme přesně nepochopili, podle čeho se řidič rozhodoval, kterou z nich se vydá. Každopádně jsme viděli spousty zvířat – zebry, žirafy, opice, prasata bradavičnatá, impaly i další druhy antilop, pštrosy a hlavně slony. Naprosto úžasné bylo, když jsme se dostali doprostřed stohlavého stáda. Byla jsem moc ráda, že s sebou máme řidiče – průvodce, protože bylo vidět, že i on si není jistý tím, jak sloni zareagují. Neustále startoval a popojížděl tak, abychom jim nestáli v cestě v případě, že by se dali z ničeho nic na útěk. Zvuk, který vydávali dva sloni, kteří se „prali“ kousek od nás, byl děsuplný. Když jsem se řidiče ptala, jestli je takové množství slonů na jednom místě obvyklé, řekl mi, že tohle rozhodně běžné není.
BAOBABY
Krom zvířat se NP Tarangire vyznačuje také výskytem obrovských stromů – baobabů. Po pěti hodinách jsme park opouštěli, plní dojmů a nadšení. Původně jsme plánovali přespat v nedaleké vesnici Mto Wa Mbu (čti „Mutuambu“). Zkoukli jsme jedno ubytování doporučené v průvodci – guest house Mashanga. Dvoulůžkový pokoj vyšel na 10 USD, což bylo super, ale nakonec jsme podlehli řidiči a vydali se s ním na kopec kousek za město do Panorama Safari Campu. Okamžitě jsme se zamilovali do zdejších bungalovů, které jsme familiérně přejmenovali na „hobitín“. V každém domečku byla jen jedna velká postel a dva noční stolky. Původně za ně chtěli zaplatit 15 USD za osobu, ale nakonec jsme to usmlouvali na 11 USD. K dispozici tady byly i stany (s postelemi) za cenu 10 USD/osoba před smlouváním. V Panorama Safari Campu byla i hezká restaurace, kde jsme si dali večeři. Večerka byla kolem desáté hodiny – trochu nás překvapilo, když při mytí z ničeho nic vypnul proud (a až do rána už nenaskočil), takže cesta do postele byla docela dobrodružná. Na druhou stranu byly nádherně vidět hvězdy na obloze jižní polokoule.
Přidat komentář