Na začátek cestopisu 29.7.2011, pátek noc. Tma, ticho, najednou světlo baterky a bušení na dveře. Jsme zmatené a polozaslepené otevíráme rangerce dveře. S úsměvem na rtech nám oznámí: „Děvčata, tady opravdu nemůžete spát. Jděte na pláž, tam můžete spát kdekoli.“ A tak celé rozespalé a v pyžamech odjíždíme pryč, směr pláž. Venku strašně prší a ve tmě je těžké hledat...