Rokytno Zasněžený víkend, milované Krkonoše, bílý sníh, roubenky. Počasí hlásí všelijaké, má hodně sněžit, má být ledovka. Náš prvotní plán dojít na Dvoračky ale rušíme. Naštěstí tady v Rokytnici se zatím žádné velké drama nekoná. Zaparkujeme na jednom z parkovišť v horní částí Rokytnice. Skiareál Sachrovka se svojí sněhovou nadílkou láká k lyžování, ale vleky tak...
Opustily jsme na chvíli pohádkovou rozhlednu Žalý a protože nám zbylo ještě trochu času, rozhodly jsme se pro krátký výlet zasněženou krajinou na Benecko. Od rozhledny je to k hotelu Žalý asi 4 km tam a zpět. Jdeme lesem kolem pomníku padlých. Turistů k naší velké radosti potkáváme minimum. Je všední den a nejsou ani žádné prázdniny, prostě ideální čas na výlet...
Úvaly. Město se nachází asi 20 kilometrů východním směrem od centra Prahy. Jméno získalo dle své polohy. Najdeme ho v údolí potoka Výmola. Ten na svém toku vytváří geomorfologický útvar „úval“, v jinak celkem rovinatém okolí města. Úval je sníženina v krajině, obvykle protáhlého tvaru, na jednom nebo obou koncích otevřená. V Úvalském úvalu najdeme lesy, hájky...
Konečně přišel čas na dobrou svačinku a tak společně s dalšími usedáme na zem a užíváme si pohledů na moře mraků pod námi.
Ve 30. Letech 19. století byla epidemie cholery a v Bedřichově se nacházela velká strážnice s karanténní stanicí. Procházel-li někdo ze Slezska do Čech, musel tu absolvovat 40 dnů v karanténě. Obyvatelé obou zemí se setkávali ve speciální místnosti, rozdělené stěnami, mezi nimiž byli hlídači. Podávané peníze byly nejprve omyty v octě, dopisy propíchnuté vidličkou...
Tak první úsek je prý trochu menší převis, zkušená Ifča jde první a vyšplhá se jako opička, my s Klárkou teda máme po prvním převisu dost, sotva se přitáhneme a dáme nohy do malých kamenných škvír, aby jsme se podepřely. Ani nedutáme a funíme a je nám i fuk, že zrovna nemáme lezecký styl.
Potkáváme Polku, která míří někam do údolí, má sice mapu, ale ta nám moc nepomůže. Měly by jsme se držet žluté značky. V lese je úplně temno a začíná pršet, bouřka už je na dosah. Zrychlujeme tempo. Během pár minut jsme durch.
Když si odmyslíme řeku Jizeru, rozdělující Jizerské hory a Krkonoše, tak poslední sídlo na západní straně pomyslné hranice mezi oběma pohořími je Kořenov. Obec vznikla na přelomu padesátých a šedesátých let sloučením obcí Příchovice a Polubný a osad Jizerka a Rejdice. Díky své poloze je to jedno z ideálních míst pro letní či zimní dovolenou. V okolí najdeme mnoho...
Trasa tímto údolím byla zprovozněna v roce 1891 a vede ze Špindlerova Mlýna k Boudě u Bílého Labe, což je cca 5 km. Trasa je vhodná i pro kočárky i vozíčkáře, protože silnice je vyasfaltovaná. Vede kolem řeky, na které je spousta kaskád a malých vodopádů. Pro děti může být příjemnou zastávkou hezké hřiště U Svozu. Od Boudy u Bílého Labe se terén mění a cesta stoupá...
Świątynia Wang – kostel Wang Po návštěvě japonské zahrady Siruwia pokračuji dále do Karpacze. V lesích stojí auta a všude je spousty houbařů. Jsem v Karpaczi /dříve německý Krummhübel/. Horské středisko s nádhernými výhledy na Krkonoše, při výhledu nelze nevidět obrovský komplex hotelu Golebiewski Karpacz, asi super lázeňský a SPA hotel, ale jinak dost šílená...