• Menu
  • Menu

Palau – Oceánie

David Juran

Roztroušený ráj – ostrov Kayangel 2.část 

Začíná další týden. Po návratu z ostrova Babeldaob, jsme se v našem ubytování moc dlouho nezdrželi. Hned další den vyrážíme na další ostrov. Cílem je ostrov Kayangel nacházející se přibližně 140 km od Kororu. I z toho důvodu, že se k němu jede 2 hodiny highspeed člunem, jsme se rozhodli na něm setrvat tři dny. Vlastně jsme ani neměli na vybranou, protože člun odjíždí zpět na Koror v 16:00 a přijede zpět zase až za 3 dny. Pro vstup na Kayangel bylo třeba vyjednat povolení. Prakticky se na Palau platí povolení snad úplně za vše (šnorchlování, spaní v přírodě, fotografování, vstup na určitá území atd…).

Ostrov Kayangel

Odjíždíme z přístavu na Kororu. Vlny jsou přijatelné, protože jsme kryti korálovým šelfem, který obklopuje celé souostroví. Jakmile jsme však vyjeli za jeho hranice, rázem se loď začala poměrně houpat. Ani není divu, měly to za následek solidní vlny, které způsobovaly, že loď jela deset vteřin nahoru a deset vteřin dolů. Po půlhodince na divokých vlnách se v dáli začíná vykreslovat ostrov Kayangel. Po přistání v přístavu a opuštění lodi nás čekala nemilá událost. Místní ranger (něco jako policista), s kudlou u pasu nás nechce pustit na ostrov a dožaduje se 50 USD od každého za vstup, jelikož je prý Kayangel soukromý ostrov, rozdělený mezi obyvatele a tak nemáme právo na něj vstoupit, i když jsme za vstup už zaplatili v agentuře na Kororu. Odebrali jsme se tedy na pláž, která je jako jediná státní území. Obešli jsme ostrov dokola, nebylo to tak těžké vzhledem k tomu, že jeho rozholoha činí cca 3 km2. Domluvili jsme se s jednou místní ženou, že můžeme přespat na jejím pozemku. Rozvěsili jsme hamaky, shodili a připravili pár kokosů a začali relaxovat, protože přesně k tomuto jedinému účelu je ostrov určený. Při večerním šnorchlování jsme v blízkosti pobřeží pozorovali Karety obrovské při hledání potravy. Večer jsme se jen vyvalili na pláž a pozorovali hvězdy, kterých jsem v životě na obloze tolik neviděl. Další dny probíhaly v podstatě ve stejném duchu. Večer jsme se domluvili s naší hostitelkou, že nám připraví večeri, která vacházela cca 8 USD na osobu. Večeře to ovšem byla o pěti chodech. Polévka z mořských škebel, ryby a rýže, bramboráky z mořských řas s krabím masem, flambované banány v banánovém listu a dál si už ani nevzpomínám. Delikatesa. Po třech dnech na Kayangelu se vracíme highspeed člunem zpět na Koror.


Náklady Kayangel – 52 USD (přeprava lodí, povolení), 8 USD (večeře u místní obyvatelky) + jídlo a pití nakoupené předem na Kororu.


Paddling Palau – Kajaky aneb pot a krása

Dostali jsme se asi k nejočekávanějšímu dobrodružství, které jsme zde měli podnikout. V půjčovně Paddling Palau, jsme si zapůjčili expediční kajaky (mají hlubší dno a úložný prostor, pro skladování a převéžení věcí) a vydali se na čtyřdení pádlovačku napříč oblastí zvané Rock Islands. Večer před odjezdem jsme měli sezení s guidem z půjčovny, který pro nás sestavil plán naší cesty. Plán byl opravdu propracovaný. Obsahoval přesný rozpis, kde v kolik máme přesně být, abychom stihli projet tu a tam, zohledňoval příliv a odliv. Vyfasovali jsme taky spoustu map, se zakreslenými zajímavými místy, ale také místy, kterým jsme se měli vyhnout (např. krokodýlí zátoka, kde se nás několik nakonec stejně vydalo, nicméně krokodýla jsme neviděli, což bylo nakonec možná i dobře, jelikož to je nejnebezpečnější živočich, kterého na Palau najdete a taky je vysoce agresivní).

Den 1.

Začátek cesty. Nabalili jsme si do kajaků věci nutné pro čtyřdenní expedici, jídlo a hlavně pití, jelikož po cestě nebyl žádný zdroj pitné vody. Náš první den bylo pádlování po Nikko Bay. Po několika stech metrech jsme hned zjistili, že to nebude žádná legrace, ba přímo naopak. Pádlování s plně naloženým kajakem bylo velmi fyzicky náročné a ačkoliv jsme nebyli žádné padavky, dalo nám to celkem slušně zabrat. Mě obvzlášt, protože po pár hodinách se mi začal postupně potápět kajak. Když jsme z něj vylili snad 50 litrů vody, zjistili jsme, že je v něm někde malá trhlinka, ale nenašli jsme ji. Co z toho plynulo? Jelo se mi o poznání hůře než ostatním, jelikož jsem sebou vozil vodu navíc a musel jsem ji vždy tak po hodině jízdy vylít (naštěstí mi byl kajak druhý den vyměněn za jiný). Potápění na označených místech bylo nádherné. Ať už se jednalo o korálové útesy s miliony ryb nebo zkoumání potopených vraků z druhé světové války, za tu dřinu při pádlování to určitě stálo! Později odpoledne dojíždíme na první místo noclehu. Vytahujeme kajaky dostatečně vysoko, kvůli přílivu a opět hledáme místa pro hamaky. Večer jsme si vymysleli celkem alternativní zábavu. Jednalo se o krabí závody. Z písku jsme uplácali trať, každý si vybral svého kraba favorita a který dorazil jako první na konec dráhy, vyhrál. Zní to sice zvláštně, ale tato zábava nás dokázala zabavit skoro na tři hodiny. Následně jsme ještě chvíli leželi na pláži a poté nás přepadla únava a tak jsme se odebrali do hamak.

Den 2.

Po sbalení našeho „tábora“, jsme nasedli do kajaků a vydali se do blízké Risong Bay, obrovské zátoky, ve které jsme strávili celý den. Objevili jsme zde opět vraky lodí a letadel, korály, podvodní tunely do vnitřních jezírek plných medůz, rejnoky a malé žraloky. Hlavní věc, na kterou si člověk musel dát pozor, bylo slunce. Neustále bylo třeba mít krytou hlavu a krk a taky se neustále mazat opalovacím krémem, jinak by to býl úžeh tak do dvou hodin. Noc jsme opět strávili na stejném místě jako předešlou noc.

Den 3.

Ru den jsme vyrazili velmi brzo (cca kolem půl 6), protože jsme před sebou měli dlouhou cestu. První zastávkou byl German lighthouse channel, kde jsme se potápěli a mimojiné jsme zde spatřili i první párek žraloků (tehdy jsme z nich ještě měli respekt, který následující dny zcela opadl). Následoval dlouhý přejezd (cca 15 km) až k ostrovu Ngeruktabel. V polovině jsme si dali pauzu na jídlo v jedné takové minizátoce, kde jsme mimochodem také poprvé viděli Vodnáře Belcherova, což je nejjedovatější mořský had. Vlastně jsme je tam viděli hned tři. Pro nastínění situace: My jsme v klidu jedli oběd, nalevo od nás cca 3 metry byl stočený jeden a napravo asi další 4 metry byli další dva. Nicméně jak už nám bylo řečeno, jsou to hadi s přátelskou povahou a pokud na něj vyloženě nešlápněte, tak se nemáte čeho bát. Po zajímavé obědové pauze jsme se tedy vydali na druhou polovinu cesty k ostrovu Ngeruktabel. Po cestě jsme se ještě zastavili na jednom místě. Byla to laguna uvnitř malého ostrova, do které se mohlo dostat tunelem, pouze za odlivu. My se tam dostali v pravý čas, ale náramně jsme si  hlídali, abychom lagunu opustili dříve než ve 14:00, než ji příliv uzavře. Když jsme dorazili na místo našeho noclehu, museli jsme si ho trochu upravit podle svých představ, respektive vysekat část džungle mačetou, tohle už byla pěkná divočina. Navíc ještě k tomu, že asi 300 metrů od nás, se nacházela krokodýlí zátoka. Večer jsme si zahráli pár slovních her a odebrali se do hamak. Za celkem silného deště a větru usínáme.

 

Den 4.

Popravdě nikdo se moc netěšil na cestu zpět na Koror, protože to bylo proti vlnám a celkem daleko. Nakonec jsme ale využily krytu ostrovů a tak nás vlny zase tak netrápily. Cestou zpět jsme ještě absolvovali několik potápění na různých místech, opět vraky, korály, medůzy, prakticky pořád to stejné. Nakonec dorážíme zpět na Koror. Vytahujeme kajaky na břeh a chlapci z Paddling Palau jsou rádi, že jsme se vrátili zdraví a relativně i bez zranění. Odvážejí nás na naše ubytování.


Náklady čtyřdenní expedice na kajacích – 180 USD (zapůjčení kajaků + vybavení), 50 USD (Rock Islands enter permin) + jídlo a pití nakoupené předem na Kororu.


Sprcha nám celkem přišla vhod. Odcházíme do města na jídlo, cestou zpět nakupuje pořádnou zásobu piv na večer. Večer však byli všichni relativně dost unavení a tak nás na návrh, jít do města za zábavou přistupuje jen pět. První zastávka Thajsko-filipínský bar, kde si dáváme místní pivo, za 7 USD, tancujeme s místními ženami a následně se přesouváme jinam. Naším cílem je místní Sunset Bar. Cestou jsme se bavili asi se šesti místními, včetně jedné policejní hlídky a od všech jsme slyšeli, že tam nemáme chodit, že nám tam hrozí poměrně velké riziko pobodání a okradení. Nicméně stejně jsme tam šli. V příjemných půl třetí nad ránem bar opouštíme a vydáváme se zpět na ubytování. Po cestě se zastavujeme na burger, kde jeden místní muž vyhrožuje kamarádovi, že ho pořeže mačetou, protože ho předběhl ve frontě. Ano byl to zajímavý večer, naštěstí bez nějaké ujmy na zdraví.

Tak tímto končím druhou část Palauského dobrodružství a snad se dostanu k napsání třetí a poslední co nejdříve.

cestopis následující

cestopis předcházející


Foto – Jan Vimmer, Jan Ripel

 

David Juran
David Juran

PM: Přátelé jsou pro cestování základ! ačkoliv ve skupince nezažijete to, co single traveler.

Zobrazit články

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *