• Palau – Oceánie

    od • 3.3.2017 • Palau, Promo • Štítky:, , , , , , , 0 komentářů

    Zobrazit v mapě

    Roztroušený ráj – 1. část

    Oceán. Kam oko dohlédne oceán. Člověka až lehce zamrazí v zádech, když stewardka oznamuje, že se máme usadit na svá místa, zapnout si bezpečnostní pásy, uvést sklápěcí stolky do původní polohy a vytáhnout roletu u okýnka, protože jsme právě zahájili přistávání. Jak letadlo pozvolna klesá, v dálce se začínají objevovat malé zelení zarostlé skalnaté ostrůvky. Je jich čím dál víc a víc, když najednou, poměrně tvrdě, letadlo dosedne na ranvej Koror Airport a začne velmi prudce brzdit (ranvej je zde opravdu krátká). Při výstupu z letadla, ačkoliv je v 9 hodin večer, nás doslova ochromilo horko a snad 100% vlhkost vzduchu.

    V místnosti před imigrační kontrolou je snad milion stupňů. Fronta se sune velmi pomalu a ani se není čemu divit, kontrolující pracovníci jsou důkladní a mají spousty zvídavých otázek. Na chvilku jsem přestal vnímat slova, která se na mě valila od ohromného černého chlápka v kabince a jen jsem přemýšlel, jak se tam proboha mohl dostat (pro představu, kabinka cca 1,5 x 1 metr, muž – 190 cm a snad i 190 kg). Konečně slyším bouchnutí razítka a muž mi vrací cestovní pas se slovy Welcome to Palau.

    Cesta z letiště, ubytování a první kontakt s Palau

    Odvoz z letiště jsme měli domluvený už dopředu. V podstatě se odtud nedá dostat jinak než taxíkem nebo shuttle busem, který ale jezdí jen párkrát denně. Na nás už čekal náš kontakt. Danka Ledgerwood, Slovenka, který už na Palau žije spoustu let. Autem nás odvezla k našemu ubytování, které bylo cca 20 minut vzdálené a nazývalo se Lehn´s Motel & Apartments. Ubytování stálo 20 USD/os/noc, ale příjemně překvapilo, ačkoliv to byla jedna z nejlevnějších ubytovacích variant. Pokoj byl velký s vlastním WC a koupelnou, kuchyňskou linkou, ledničkou a hlavně klimatizací. O patro výš se nacházela velká společenská místnost, kde bylo po celý den k dispozici čerstvé ovoce. Místnost byla ovšem z části otevřená, čili zde bylo strašné horko.

    Po vybalení jsme se všichni sebrali a vyrazili na večerní procházku. Asi po deseti minutách jsme narazili na bistro, hned vedle pošty. Místní poměrně šokovalo, když dovnitř vešla naše početná skupinka a i obsluha byla celkem v šoku. Když jsme srazili stoly a dokončili objednávku, obsluha i místní si nás začali fotit. Jídlo bylo dobré a na místní poměry i levné. Po cestě zpět na ubytování jsme procházeli okolo basebalového stadionu, kde se zrovna hrálo utkání, takže jsme si to namířili na tribunu a začali fandit. Diváci, kterých bylo všehovšudy asi 100 si nás opět začali fotit. Jedna paní nám dokonce přinesla nějaké domácí jídlo a místní hlasatel dokonce oznámil, že dnes má zápas i mezinárodní obecenstvo. Utkání skončilo a my si to namířili zpět do Lehn´s a po celkem náročném dni jsem se odebrali do postele. V noci nás probudilo pískání malého gekona, který byl někde v pokoji zalezlý, nicméně jsme s tím nic nedělali a spali dál (ne to kecám, po pár minutách jsem ho našel a vynesl na chodbu), protože jsme se těšili na další den a byli zvědaví, jak to na Palau vlastně vypadá.

    Angel centre aneb první tři dny dřiny

    Už předem jsme byli s Dankou domluvení, že jí pomůžeme pár dní s vybudováním dětského hřiště, pro místní děti z dětského domova. Na tom místě, kde hřiště mělo stát, nebylo doslova nic a naše nářadí a materiál taky celkem chátral. Po menší poradě jsme si rozdělili práci a začali srovnávat a čistit terén. Kácet v džungli bambusy a dělat z nich tyče a laťky, hloubit díry pro plot a celkově i zabavovat místní děti, které nás obskakovaly. Práce to byla celkem náročná, hlavně kvůli sluníčku. Co člověk vypil, hned vypotil.

    Takhle jsme pracovali první tři dny našeho pobytu na Palau. Výsledkem naší práce byl plot, posezení, stoly, tabule, houpačka a zamykací kumbál na věci, nářadí apod. Upřímně, kdybychom měli dostatek materiálu a pořádné nářadí, zvládli by jsme asi tak 3x víc, nicméně místní přístup k práci a zařizování věcí je poměrně laxní.

    Cestování po Babeldaobu

    Babeldaob je největší ostrov z palauského souostrovní, které činí asi 300 ostrovů a ostrůvků. K cestování po Babeldaobu jsme využili služeb místního náčelníka (Chiefa), se kterým jsme se seznámili při stavění dětského hřiště. Cestovali jsme celkem punkově, na korbě Chiefovy dodávky (na Palau je povolené cestovat na korbě, pokud na ní sedíte). Nejlepší bylo, že Chief ostrov znal a vzal nás tedy na různé zajímavé místa, obohacoval nás historkami a také místními marihuanovými cigaretami. Za zmínku určitě stojí menší trek džunglí podél starých vlakových kolejí z druhé světové války, zakončený koupáním u vodopádů a skalnatých jezírek nebo návštěva monolitů a starého majáku.

    K večeru jsme docestovali na druhý konec ostrova, kde jsme navštívili místní královnu (bylo jí 97 let), která nám udělila povolení, že můžeme přespat na jejím území. Spali jsme v závěsných hamakách (houpací síť s moskytiérou, která se uchycuje mezi stromy). Pro jejich zachycení jsme používali palmy a u tohoto výběru jsme byli velmi obezřetní. Nejčastější úmrtí na Palau není totiž útok žraloka, krokodýla nebo hada, ale smrt způsobená padajícím kokosem. Nám se naštěstí nic nestalo. Večer jsme ještě chvíli poseděli na pláži v přístřešku, následně se odebrali do hamak a za silného větru usínáme. Druhý den po snídani jsme vyrazili do Melekoku (část Babeldaobu), kde jsme prozkoumali prezidentský palác a sídlo vlády. Následně jsme absolvovali trek džunglí, kde jsme nakonec zabloudili a zbytek jsme došli po silnici. Poté jsme se vydali na cestu zpět na Koror, k našemu ubytování.

    Tímto bych uzavřel první část našeho Palauského Dobrodružství.

    Na konec cestopisu

    Cestopis následující

     


    Foto – Jan Vimmer, Jan Ripel

    David Juran

    O

    PM: Přátelé jsou pro cestování základ! ačkoliv ve skupince nezažijete to, co single traveler.

    Napsat komentář

    Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *