Průzračně modrá voda v kaňonu mezi skalami. Strašně se těšíme do vody. Proč někteří skáčou do vody v neoprenu pochopíme velmi rychle. Voda je opravdu studená.
Průzračně modrá voda v kaňonu mezi skalami. Strašně se těšíme do vody. Proč někteří skáčou do vody v neoprenu pochopíme velmi rychle. Voda je opravdu studená.
Když z auta zahlídneme jezero ani na okamžik neváháme. Je tu poslední místo na parkování. Lidí je tu příjemně málo. Je tady pohoda a tak trochu pocit větší svobody než ve Slovinsku.
Někdy je to až na krev! Ječím, protože sedím vpravo a ty srázy dolů mi moc dobře nedělají. Pokud nejste dobrý řidič aspoň jako naše Ajka, tak nahoru nejezděte!
K jezírku je to jen pár minut a celá návštěva nám nezabere ani 15 minut. U malebného jezírka je už dost turistů. Na dřevěnou vyhlídku ani nejdeme, je tam docela tlačenice.
Voda z odrazem vysokých hor na hladině jezera Bohinj je úžasná. Tohle jezero nás opravdu baví, ani nás netrápí, že jsme se nevykoupali v opěvovaném Bledu. V jezeře jsme se vykoupaly u mostu, u kempu i uprostřed pod vzrostlými stromy /tady i bez plavek/.Koupaly jsme se v největším vedru i za ranní mlhy. Krása!
Mami, ten sestup je hodně náročný, to Ajka jen tak nedorazí! Zkoušíme ještě jeden telefon, signál je mizerný, ale za chvíli se povede. Jediné, co se domlouváme, že zkusíme volat nebo pískat jestli se uslyšíme. Nic, ale přeci jenom já něco slyším, a ještě jednou pískání!. Sárka vyráží znovu do kopce a za půl hodinky ty moje holky vycházejí z lesa! JUPÍ!
Planina Konjščica Naše noc pod miliónem hvězd končí brzy po 4. ráno. Sedáme do auta a vezeme Ajku do NP Triglav. Odkud si vybrala výstup na Triglav. Je to jen o kousek dále po řece Tryglavská Bistrica než je vodopád Peričnik, kde jsme byly přede dvěma dny. Jsme na parkovišti, zastavujeme u „vrátného“. Moc příjemně nás teda nevítá, zavrčí, že máme zaplatit. My za...
Odpoledne se přemisťujeme z Portorože co nejblíže k NP Triglav, do míst odkud půjde Ajka na Triglav. Je už tma, když parkujeme v kopcích na místě, kde možná chodí i medvědi. Uleháme hned, pod miliony hvězd nad námi.
Naivní, že v městečku Piran v pohodě zaparkujeme, vyrážíme. Městečko, co se týče zaparkovaných aut je plné k prasknutí. Kam s velkou dodávkou? Poslední naděje jsou podzemní garáže. Já si užívám zatím krásného západu slunce na pobřeží a holky si zažívají adrenalin v podobě hodinového zaparkování v garáži. Jediné volné místo je v nejnižším patře -7. Vytočit dodávku v...
Jsme téměř na hranicích, všichni před námi to otáčejí. Do země je nevpustili. Nechápeme a pomalu se smiřujeme s tím, že Slovinsko je nám zapovězené. Navíc nemáme doklady od auta. "kam jedete"? K jezeru Bled. No, tak jeďte! Cože? " Jako fakt, nechtějí ani doklady nic. Jsme ve Slovinsku. První billboard, který nás tu vítá se jmenuje KORONA!