A plujeme dál s Hurtigruten
Připluli jsme do Trondheimu. Je neděle, 6:30 ráno a máme tři hodiny volna. Vyrážíme ven. Turisté z lodi vyrážejí busem na výlet. Nechce se nám dávat přemrštěné peníze za hromadnou návštěvu některých zajímavých míst a tak vyrážíme do města pěšky. Kousek za přístavem má Ajka skvělý nápad. Půjčíme si elektrickou koloběžku, je tu jen jedna a i když se to nesmí jedeme na jedné k nádraží. Tady je koloběžek více a protože nemáme moc času dojedeme na koloběžkách až ke krásné katedrále královského paláce.
Katedrála Trodheim
Jsme u přenádherné katedrály. Také jaro už se tady hlásí. Je brzy ráno a jsme zde samy. Nápor turistů teprve přijde. Nidaroský dóm je nejmohutnější středověké architektonické dílo v celém Norsku a je nejseverněji položenou katedrálou na světě. Poutním místem je už více jak 1000 let. Katedrála Nidaros se nachází v srdci Trondheimu. Norská národní svatyně – zdobené gotické mistrovské dílo, postavena nad hrobkou svatého Olafa, vikingského krále, který konvertoval Norsko ke křesťanství a stal se „věčným norským králem“. Po celý středověk byla tyčícím se symbolem náboženské víry a mocného postavení církve.
Trodheim
Trondheim, neboli Nidaros, jak se město původně jmenovalo, byl ve středověku nejvýznamnějším poutním místem v severní Evropě. V současnosti je město třetím největším městem v Norsku.
Od katedrály pokračujeme pěšky městem, kolem barevných domečků, přecházíme starý most – Gamle Bybro nad řekou Nidelvou. Procházka podél řeky je nádherná, ať už jdete po jejím levém nebo pravém břehu.
Pokračujeme ještě do centra Trodheimu a pak na koloběžce rychle zpět k lodi. Krásně jsme vše stihly a kolem deváté jdeme na loď. Těšíme se na dobrou snídani. Dnes je tady docela plno a už nám skoro všechno snědli. Haha, haha. Proti nám pluje druhá loď Hurtigruten a my na sebe vzájemně troubíme a máváme vlajkami. Je to docela bžunda. I jindy zakaboněná „ Halušková“ se směje na plné kolo.
Jdeme zjistit, kde je tady vlastně sauna. Je tam tma, sauna je vypnutá a místo se nám nelíbí. Jdeme pro plavky a těšíme se do vířivky na palubě. Dnes nám dělají společnost Švýcarka a Američanka z New Yorku. Krásně si povídáme o zážitcích v Norsku.
Kristiansund
V 16.30 zastavujeme na hodinu v Kristiansundu. Venku prší, jdeme doprava do přístavu, kde je zajímavé muzeum starých lodí a příslušenství. Zpátky se vracíme kolem krásných dřevěných domků.
AVERØY – Maják Hestskjæret
Vyplouváme, míjíme historický maják, který v roce 1878 zakoupila správa majáků Vestre Hestskjæret, skerry u ostrova Honningsøya, za 160 korun. Maják, který se nachází 15 km po moři od Kristiansundu, byl uveden do provozu 1. listopadu 1879. Byl to první norský maják, který využíval švédský vynález, jenž rozkládal světlo do časových intervalů. To bylo informativnější a námořníci to dobře přijali.
Do 22 sedíme na čele a pozorujeme moře a krajinu, míjíme plošiny, kde se těží olej, zastavujeme v městečku MOLDE, počasí se trochu umoudřilo a před západem slunce se i obloha zabarvila do krásy.
Molde
je malebné norvéžské město známé jako „Město růží“. Nachází se na břehu fjordu Romsdalsfjord s nádherným výhledem na 222 zasněžených hor, známý jako „Moldeské panorama“.
Atlantská cesta
Na loď se vrací část pasažérů, kteří jeli na Atlantskou cestu. My ji původně chtěly projet autem, ale nevyšlo to. Na silnici číslo 64 mezi Molde a Kristiansundem se nachází vyhlášená Atlantská cesta /nejlepší norská stavbu 20. stol./. Pospojovala malé rybářské ostrůvky rozhozené v moři při pobřeží. Auta po 12 km dlouhém úseku jezdí od roku 1989, silnice se ale tváří, jako by tu byla odjakživa. Ladné oblouky jejích osmi mostů souzní s obrysy hor na obzoru a úzký pás asfaltu je položen tak proklatě nízko u hladiny moře, že za silnějšího větru vrhá příboj na projíždějící vozy mohutné spršky vody. Za průjezd po Atlantské cestě platili řidiči původně mýtné. Jakmile chybějící náklady na stavbu pokrylo, byly poplatky za používání silnice v roce 1999 zrušeny.
Ålesund
tady jsme se při krátké zastávce chtěly v noci podívat, ale venku je mordor. Je největším rybářským přístavem v Norsku a jedním z největších vývozců solených a sušených ryb. Nikdo nevystupuje a tak i Ája, která vydržela vzhůru, se vrací a jde na kutě.
Až do rána jsou dost velké vlny (pro mne teda určitě)! Nezamhouřím oka, je to jak twister na žaludek, Ajka spí jak miminko.
Přidat komentář