Thajsko Na Phuketu jsme poprvé měli v rámci ubytování i snídaně a byly moc dobré. Po jídle jsme šli projít pláž, která byla dlouhá asi 3 km, široká a turistů na ní nebylo zase až tak moc. Moře bylo opět teplé a bez vln. Chvíli jsme se slunili a pak opět navštívili kliniku. Tady byl dost problém s domluvou, protože místním nebylo rozumět skoro nic. Když jsme vyřídili...
Snídani jsme nakoupili v 7/11 a dali si ji v jídelně hotelu. Pak jsme metrem jeli do čtvrti Little India a odtud pěšky pokračovali na Arab Street. Začalo nám pršet, tak jsme se schovali v lobby nějaké budovy a pak to vzali do Marina bay, kde jsme se pokochali výhledem na místní nejznámější hotel Marina Sands Bay. Prošli jsme nábřežím Merlion a pokračovali na hotel...
Thajsko, moja láska! Prvýkrát som letela cez Thajsko v roku 1995. Letela som navštíviť prvý (a posledný krát) môjho otca do od detstva vysneného Sydney. Prestup som mala v Bangkoku, asi 3 hodiny. Už vtedy som bola fascinovaná touto krajinou. Je pravda, že vtedy som ešte nemala precestovaných toľko exotických krajín, (dnes ich mám za sebou 53), ale bola som...
Prostrkuje škvírkou v okně brčko a může si větrat! Říká „je to takový pocit štěstí, jaký si nepamatuji“!. Uvědomuje si, jak moc je důležitá svoboda, a jak málo stačí ke štěstí.
Vyznání – Vyznanie! Milujem slobodu Milujem more a všetky jeho odtiene modrej Milujem slanú morskú vôňu Milujem morský vánok, ktorý sa mi pohráva s vlasmi Milujem západy slnka nad hladinou Mora. Krvavé, žlté, oranžové, zahmlené, i tie v opare, 1000 X inak a stále dokola… Milujem sa s morom, keď sa doň ponáram a ono sa vášnivo dotýka každého zákutia...
Velmi divný výslech. Následně Honzovi oznámili, že je pozitivní a že se má zabalit, že ho neprodleně povezou do nemocnice. Později mi do telefonu řekli, že kolem 18. hodiny. My jsme chtěli, aby se Honza hned na místě podrobil dalšímu testu, který si zaplatí! To odmítli, že to nejde, další test prý bude mít ještě dnes v nemocnici.
Pak jsme prošli pasovou kontrolou, nezvykle dlouhou, kde nám překontrolovali znova všechny dokumenty. Po každém, kdo přišel, kompletně vydezinfikovali celou "pasovou budku" a vše čeho jsme se dotýkali.
Letiště Václava Havla mě dost překvapilo. Vůbec není mrtvé, lidi prostě cestují.
Nakonec jsme odběry absolvovali. Je fakt, že mi hrábli do obou nosních dírek a dál až do mozku, (včera jsem byla na PCR testu a ani jsem o tom nevěděla), dnes to byl masakr. Tak teď oba čekáme na výsledky. Držte všichni palce. Jdu balit.
Naše asijská cesta končí. Měsíc utekl jako voda. Je 11. ledna 2020 a svět teprve začíná mluvit o koronaviru v Číně. Je úžasný, že jsme tu „naši“ cestu ještě zvládly společně všechny 4. Co bude dále nikdo nevíme. Máme to štěstí, že máme na co vzpomínat a věříme, že se zase společně brzy setkáme ve zdraví. Kovid zamíchal světovou ruletu s cestováním i setkávání...