Z Jihu na Sever
V 9 hodin máme sbaleno, loučíme se s poklidným a přívětivým městečkem San Vito. Autem se přesouváme na severozápad ostrova Sardinie. Před sebou máme 3 hodiny /asi 160 km/ cesty přes hory a doly a zastávkou by mělo být město Bosa. Jedeme po křivolakých cestách. Pozorujeme měnící se rozmanitou krajinu. Zastavujeme na místech, kde jsou nádherné výhledy a přírodní scenérie. Vidět je na horské masivy, sopečnou krajinu a údolí. V horách zastavujeme u benzínky, teplota venku je vskutku horská. Je 13 stupňů a hlavně ledový vítr. Brr. Zavrhujeme procházku a pokračujeme do Bosy.
Bosa
Do městečka je to z hor ještě asi hodina cesty. Zastavujeme na výhledu, kde se proti nám rozprostírá celé barevné město Bosa.
Zaparkujeme z jedné z postranních uliček, ještě než se vjede na most přes řeku Temo. Jdeme pěšky směrem do centra a na hrad. Z historického mostu Ponte Vecchio je přenádherný pohled na terasovitě seskládané pastelově barevné domy. Procházíme postupně malebnými křivolakými uličkami. Dojdeme až k hradu.
Castello di Serravale
Dominanta města, středověký hrad Malaspina, stojí na na vrcholu kopce Serravale. Postavený byl ve 12. století. Barevné město s řekou pod námi, máme jako na dlani. Pevnost chránila oblast před nájezdy pirátů. Sestupujeme opět uličkami dolů k řece. V jedné z pouličních restaurací si dáváme těstoviny. Máme smůlu, ale žádný kulinářský zázrak se opět nekoná. Máme hlad a tak to zbaštíme.
Bosa
Turistů je tady poměrně více než jsme zatím na Sardinii potkaly. Bosa má svou neopakovatelnou krásu, ale také historii, která sahá až do starověku. Městem protéká řeka Temo, která je jedinou splavnou řekou na Sardinii. Bosa má také krásné pobřeží u Bosa Marina, tam už ale z časových důvodů nestíháme zajet. Městečko je krásné a určitě stojí sem zajet.
Bosa (sardinsky Bòsa, ‘Osa) je italská obec (comune) v provincii Oristano v regionu Sardinie.
La Ciaccia
Máme před sebou další 2 hodiny cesty. Jedeme do La Ciaccia. Přejedeme městečko a jedeme až do čtvrti, kde je naše ubytování La Ciaccia – Appartment vue Mer. Najdeme ulici i dům, kde máme bydlet. Majitel nám zapomněl napsat instrukce. Jsme po dlouhé cestě vyřízené a nemáme klíče. Snažíme se kontaktovat přes booking. Na drátě se ozývá anglická francouzština, spíše tedy francouština. Rozumíme blbě. Instrukce jsou velmi striktní. Nakonec se nám podaří najít schránku na klíč. Kód, který nám žena spelovala do telefonu je také oříšek. Hurá, podařilo se. Auto také nevíme kam zaparkovat a tak ho necháme u popelnic. Apartmán je moc hezký a moderní.
Už jsme se začaly radovat, ale pohovka v obýváku, která má být druhým lůžkem, nám nejde rozložit. Je jasný, že to bude nějaká blbost, ale nemůžeme na to přijít. Snažíme volat na kontaktní číslo, paní nám řekne, že nemá čas. Zase nás zpražila, uf. Zkoušíme po telefonu se Sárkou, ani tahle šikula, na to nepřijde. Majitelce to asi to nedá a za 15 minut posílá video s návodem. Prý s tím už měli návštěvníci problém a tak pro ně udělali speciál video s návodem. Paní si asi dělá z nás pr… Už se nerozčilujeme, haha.
Za chvíli zapadá slunce. Moře je kousek, jen je k němu těžký přístup /vlastně žádný skoro/. Ale my si nějakej ten přístup vždycky najdeme. Nádhera to tedy je.
Ještě zajdeme do blízké pizzerie na pivo, to si dneska opravdu zasloužíme. Už se nemůžeme dočkat dalších dobrodružství na krásném ostrově Sardinie.
Přidat komentář