S Doctorem na paddelboardu – pláž Granadella
Plán, vyrazit na paddleboardy na pláž Granadella brzy ráno, dokud nefouká, úplně nevyšel. Než jsme vše připravily tak jsme se teda pěkně zapotily. Nafouknout 2 badddelboardy, připevnit je na nové příčníky na autě, uf. Je 10 hodin a vyrážíme.
Autem to máme na pláž 40 minut. K pláži se dostanete silnicí Ctra de la Granadella lesoparkem. Je jasné, že problém bude parkování. Pláž je velmi oblíbená a dnes je ideální počasí. Více jak 10 dní nepřesáhly teploty 20 stupňů a každý den fičel ledový vítr. Dolní část parkoviště už je zcela zaplněná a tak jedeme serpentinami nahoru, tady se stojí podél silnice. Když je hlavní sezóna a krásné počasí tak je nutné dorazit hned ráno, později jen stěží zaparkujete. Problém budou jen ty paddelboardy, je to docela dálka. Nést paddelboardy po úzké silnici, psa na vodítku, vyhýbat se autům, která hledají parkování, docela mazec!
Pláž Granadella
Jsme na překrásné oblázkové pláži, zasazené mezi divoké skaliska a vápencové útesy, které jsou porostlé zčásti borovicemi. Moře je opravdu čisté tyrkysově modré. Určitě je tady skvělé potápění a šnorchlování. V sezóně zde je i plavčík. Pláž, dlouhá necelých 200m metrů, patří k nejkrásnějším na španělském pobřeží, pyšní se modrou vlajkou. Bylo fajn, že jsme měly boty do vody. Koupání a moře skvělé. Nad pláží je toaleta s možnost občerstvení. U jedné z restaurací jsme si daly malé občerstvění a studené pivo.
Přímo z parkoviště u pláže se dá po turistické stezce dojít k pozůstatkům hradu Castell de la Granadella, odkud jsou parádní výhledy. Na pláž se dá dojít i turistickou trasou a stezkami v přírodním parku Parque Forestal de la Granadella, ale v urputném vedru je potřeba tuto trasu zvážit.
Mimo skvělého koupání je možné odtud vyrazit na výlety na kajacích nebo paddleboardech. k mořské jeskyni Cova del Llop Marí, ke skalním obloukům k dalůším malým zátokám zátokám a k d útesům mysu Cabo de la Nao.
V sezóně na pláž psi nesmí!
Máme to vymyšlené, tak že se na paddelboardech popovezeme někam dále, kde budeme moci být i s Doctorem.
Když se nám podařilo dovléct naše plavidla ke břehu, začalo docela silně foukat. Jela jsem na lehkém paddelboardu, vítr a vlny mě roztáčely pěkně dokolečka. Prostě mazec. Byla jsme na tom podruhé v životě a asi ze mě žádnej mistr nebude. Horko těžko jsem se dostala nějakých 100 metrů na kamennou pláž a tam zaparkovala. Z hlavní pláže se sem dá dojít i pěšky, jak jsme brzy zjistila. AŽ odtud jsem začala sledovat druhou posádku, Ajku a Doctora.
Doctor na Paddelboardu
Překvapilo mě, že je vidím docela daleko, z mého pohledu to vypadalo, že je to unáší na moře. Sledovala jsem je celou dobu a měla malou dušičku, že snad JSOU OK! Trvalo to hodinu. Z jejich pohledu to však byla prý naprostá pohoda. Doctor paddelboard miluje, ale jednou se prý vymáchal a zahučel pod hladinu a trochu se nalokal slané vody. Ale je to frajer. Měl záchrannou vestu a doplaval k Ajce. Pašák! Vše zvládl na 1*.
Když se nabažili boje s vlnami, připluli za mnou. Tady jsme pak 2 hodiny zevlili a konečně užívali plnými doušky španělské moře. Štěstí bylo, že jsme seděli u velkého balvanu, pod kterým měl Doctor stín a kde usnul.
Lidí pak přibývalo i tady a tak jsme se vydali na cestu zpět na hlavní pláž. Já jela první a čekala na ně na břehu. Doctůrek byl už téměř na pláži, když mu to uklouzlo a zahučel pod vodu podruhé. Ale doplaval bez problémů ke břehu.
Jen představa cesty k autu, do kopce s paddelboardama v tom vedru, byla dost šílená. Nakonec jsem zůstala s Doctorem i všemi věcmi na dolním parkovišti. Ajka došla pro auto. To nás zachránilo.
Přidat komentář