Pancířský hřbet
Po snídani vyrážíme na šumavskou horu Pancíř. Kroužíme serpentinami nahoru. Trochu se ztrácíme v těch zákazech a parkovištích. Jedeme pořád výše až k hotelu Orea. Tady zase cedule, že parkoviště je jen pro zákazníky hotelu. Nad hotelem se nám podaří zastavit u nějaké budovy. Je tu volné jen jedno místo, přesně pro nás.
Lanovka na Pancíř
Stezka vede hned nad hotelem, jdeme lesem. Cestička nás za chvíli dovede pod lanovkou, která na Pancíř jezdí. Ne však dnes a tak si to pěkně šlapeme stále nahoru. Sedačková lanovka je první sedačkovou lanovkou na Šumavě /r. 1971/. Překonává výškový rozdíl 347 metrů. Nástupní stanice je Železná Ruda – Špičák. Lanovka se skládá ze dvou úseků, první je dlouhý 1453 metrů a druhý 1285 metrů. Přestupuje se na stanici Hofmanky /1085 m/ – v blízkosti OREA Resort Horizont.
Lanovka je technická památka.
Hřeben je oblíbený i pro cyklisty; dá se vyrazit směrem na Pancíř – Můstek – Prenet – Zelenou Lhotu, pokud je lanovka provozu, vozí i kola.
Rozhledna a Horská chata Pancíř
Cesta pod lanovkou vede až na vrchol, kde je i rozhledna. 18 metrů vysoká dřevěná věž s kamennou podezdívkou a prosklenou vyhlídkovou plošinou ve výšce 15 metrů. Otevřena byla společně s chatou 28. září 1923 – Mattušova chata. Horská chata Pancíř s rozhlednou, provozuje restauraci i penzion.
Při naší návštěvě bylo vše zavřené. Rozhledna byla zavřená také, psi sem nesmí. Přesto jsme si užili parádní výhledy. Z Pancíře je vidět do Bavorska na Velký Javor , Špičák, Jezerní horu , Velký Ostrý, Kašperské hory, Boubín, Klatovská kotlina, český les s Čerchovem. Při dobré viditelnosti Temelín i Alpy a další…
Pancíř
Jsme na jednom na jednom z nejvyšších vrcholů Šumavy na hoře Pancíř (1.214 m.n.m.), která je součástí Pancířského hřbetu a leží naproti kopci Špičák. Z Pancíře je vidět do Bavorska na Velký Javor , Špičák, Jezerní horu, Velký Ostrý, Kašperské hory, Boubín, Klatovská kotlina, český les s Čerchovem. Při dobré viditelnosti Temelín i Alpy a další…
Hora je evropským vodním předělem a pramennou oblast tří řek – Úhlavy a Křemelné, které patří k úmoří Severního moře, a Řezné (Regen), jejíž vodu odvádí Dunaj do Černého moře.
Pokochali jsme se okolím chaty a pak se stejnou cestou vydali zpět. To už se nahoru valí docela dost turistů, kočárků, cyklistů i psů.
Velký Bor / německy Grosshaid/ – zaniklá šumavská ves
Po opravdu příjemné procházce, pokračujeme autem směrem na Srní. Cesta šumavskou krajinou je místy dech beroucí. Zastavíme na jednom z parkovišť – Velký Bor. Jsme na křižovatce cest ze Stodůlek na Zelenou Horu a z Prášil do Srní.
Tady stála od roku 1726 chudá vesnice. V roce 1910 zde žilo přes 500 obyvatel v 69, převážně kamenných, staveních. K Velkému Boru patřil i mlýn Schmiedtů a pila na Novostudnickém potoce. Obec zanikla po vysídlení německého obyvatelstva po 2. světové válce. Do současnosti se dochoval pouze pomník obeěem z 1. světové války, v lese jsou patrné i základy po bývalých domech.
Jdeme po louce, před námi se rozevírá barevná krajina do údolí Křemelné. Kousek u posedu se na louce pasou srnky. Zlaté odstíny se mísí s červenými a oranžovými barvami listí. Sluníčko má ještě sílu. Zastavíme u ohrady s koňmi a pak pokračujeme zase dále.
Přidat komentář