Chobotnice
CHOBOTNICE RODU HAPALOCHLEANA (Hapalochlaena maculosa – Chobotnice kroužkovaná a H. maculosa – Chobotnice. skvrnitá)
Existuje asi deset druhů těchto chobotnic, ale dobře známy jsou jenom dva druhy těchto chobotnic – Hapalochlaena lunulata, je větší a dorůstá okolo 20 cm a běžnější . Vyskytuje se v mělkých vodách od severní Austrálie až po Japonsko.Tedy v regionech Papua Nová Guinea, Salomonovy Ostrovy,Filipíny a Indonésie, západním směrem až po Srí Lanku. Žije v mělkých vodách od 0-20cm.
Hapalochlaena maculosa, která má tělo asi 5cm, velikost dospělého jedince je asi 10cm, váží kolem 28g. Žije pouze v teplých a mělkých vodách jižní Austrálie od 0 – 50 metrů .Když chobotnice odpočívají jsou světle hnědé až žluté, modré kroužky na těle jsou v té chvíli neviditelné. Kroužky používá jen v případě ohrožení nebo jako varování. Nejsou to agresivní zvířata, avšak jejich jed je schopen zabít až 26 dospělých mužů v několika minutách.Svým zobákem dokáží rozdrtit lasturu a není proto pro ně problém prokousnout i potápěčský neopren. Přitom poranění nemusí člověk ani cítit. Je popisováno jako bodnutí včely. Dochází k znecitlivění jazyka, zastře se zrak s následným oslepnutím. Jed ihned paralyzuje svaly. K paralýze celého těla dochází do tří minut, včetně dýchání. Člověk se udusí. Jed tvoří tetrodotoxin a mnoho dalších jedovatých sloučenin.( je mnohokrát silnější než jaké má jakékoliv jedovaté pozemní zvíře). Jed se tvoří ve slinných žlázách chobotnic pomocí bakterií a jeho působení je podobné jako např. u šípového jedu curaré. Je rovněž zajímavé, že chobotnice mají dvě jedové žlázy (velikostí srovnatelné s jejím mozkem) a každá má jiné složení toxinů. První žláza produkuje jed, kterým omračuje kořist, kterou se pak živí. Tento jed je slabší a předpokládá se, že pro člověka nemusí být smrtelný. Jed z druhé žlázy je používán jako obranný jed proti mnohem větším predátorům a je proto mnohem silnější, pro člověka i jiné živočichy přímo katastrofální. Neexistuje dosud žádný protijed!
První pomoc:Člověk má naději na záchranu, pokud ihned dojde k obnovení základních životních funkcí umělým dýcháním a masáží srdce. Při potápění ve větších hloubkách to je časově a technicky téměř nemožné. Ošetření spočívá v dlouhých hodinách podpory těchto životních funkcí, dokud jed nevyprchá. Z praxe je známo, že jed se zcela z těla vytratí po 24 hodinách bez vedlejších efektů. První pomoc je nutné poskytnout ještě dříve, než se u postiženého rozvine cyanóza (modravé a modrofialové zbarvení kůže a sliznic při nedostatečném okysličení krve – tzv. hypoxemie) a velmi nízký krevní tlak.
Zkušenost Japonců, kteří se často otráví známou pochoutkou , jedem čtverzubce fugu (ryba): posadí postiženého hrudí proti příbojovým vlnám a čekají na vyprchání jedu z těla.
zdroj: lifeinthefastlane.com
Odkaz s dalším obrázkem: