Německo - Sülldorf s Doctorem

Slaniska a přírodní rezervace u Sülldorfu

Míříme s Doctorem do Hannoveru, kde žije má prostřední dcera Tereza. Cestou si uděláme moc hezký výlet na bublající jezírko, které je součástí slanisek a přírodní rezervace, která obklopuje městečko Sülldorf. Zaparkujeme na konci městečka zařízlého do zelené krajiny a pak pokračujeme podél domků až k rezervaci. Příjemné městečko, některé domy vypadají jako lázeňské.

Naučná stezka Sülldorf – Inselplatz/Festwiese

Jezero vypadá lákavě, ale Doctorovi se do něho nechce, ani pít z potoku. Je to slané! Kolem jezera jde více pejsků, většinou jsou na volno. Naučná stezka Sülldorf je dlouhá 2,5 km. Stezka vede krásnou přírodou, kolem je i dost ovocných stromů, hlavně třešní. Už jsou zelené bobulky, ale na zralé si budou návštěvníci ještě chvíli počkat. Přírodní rezervace s označením NSG 0149 má rozlohu 23 hektarů. Oblast je chráněna od 9.2. Rozkládá se západně a východně od Sülldorfu podél Sülze a Seerennengraben a zahrnuje dvě oblasti slaných bažin jako důležité vnitrozemské solné naleziště.

Přírodní rezervace je v Evropě jedinečná a obsahuje velké množství solných rostlin. V oblasti obce vyvěrají slané prameny, které přeměňují Sülze, který byl až sem sladkovodní, na slaný potok. Přírodní rezervace hraničí z velké části se zemědělskou půdou a obytnými oblastmi Sülldorfu.

Přírodní rezervace se skládá ze dvou částí a nachází se jihozápadně od Magdeburgu v regionu Magdeburg Börde. V oblasti přírodní rezervace se nachází několik pramenišť, kde v podloží vyvěrá voda ze solnonosného Zechsteinu. V důsledku silného vysušení povrchu je přítomna vysoká koncentrace soli. Velké oblasti jsou bez vegetace nebo jsou osídleny pouze velmi halotolerantními rostlinami. Nachází se zde samfír a mořský drn. Mezi oblasti s nižší salinitou patří: obsazené slanoplodkou stonkovou, pískomorem křídlatým a hvězdnicí mořskou. Vyskytuje se i celer a mořská astra.

Vlhkým až vlhkým lokalitám dominují společenstva slanisek mořských hvězdnic s ptačincem šupinatým, trojzubcem mořským, slanorožcem a mořským mlékem. Ploché záplavové oblasti zabírají dna mořských ostřic s ostřicí slaniskou.

Méně zasolené oblasti jsou porostlé rákosovými porosty, společenstvy polosuchých travních porostů, a to i v sadech nad Sülldorfem. Mimo jiné zde najdete svízel obecný, cesmínu rolní a mochnu načervenalou.

bublající jezírko – Naučná stezka Sülldorf

V oblasti solných ložisek se vyskytuje různý halobiontní, halifilní a halotolerantní hmyz, včetně halobiontních střevlíků, různých pobřežních ploštic a měkkýšů, kobylky jako kobylky krátkokřídlé a dlouhokřídlé, kobylka velká zlatá, vážky, jako je motýlice jižní a různokřídlí černoocasí.

Sülldorf

Město je poprvé zmíněno v roce 937. Název Soltdorp nebo Suldorp v té době již naznačuje existující solné prameny. V roce 1299 bylo prvnímu solnému družstvu uděleno právo na výrobu soli. V roce 1363 se uvádí bratrstvo Kothknechtů. V jednu dobu zde bylo 10 varen. V roce 1726 koupil městské právo na výrobu soli Fridrich Vilém I., což také znamenalo konec výroby soli v Sülldorfu. Z tohoto důvodu byla solanka využívána pro lázeňské účely; první solná lázeň byla otevřena v roce 1820 a dvě další následovaly. „Annabad“ na vinici, postavený v roce 1909 a otevřený Wilhelmem Eberingem, byl nakonec uzavřen v roce 1976.

Vinice tyčící se nalevo od Sülze sloužila občas k výrobě vína. Nahoře byl později vytvořen park, ale ten musel od té doby ustoupit rezidenční zástavbě. Zachoval se pomník rodu von Angernů, který zde kdysi žil, nacházející se v parku nad Sülze. V roce 1884 přešlo hlavní panství dědictvím na Joachima von Alvensleben (1856–1932), mladšího syna hradu Erxleben II., který v roce 1894 získal panství Falkenberg v podhůří Oder a usadil se zde. V roce 1930 byl zchátralý zámeček zbořen.

Díky pěstování cukrové řepy v okolním regionu Magdeburg Börde, které začalo v 19. století, se Sülldorf dočasně stal také místem cukrovarů. Populace byla 429 lidí v roce 1781 a poté vzrostl na 486 (v roce 1818), 521 (v roce 1842) a 1129 (v roce 1871). S ukončením zpracování cukru ve městě a stěhováním dělníků však počet obyvatel v roce 1905 opět klesl na 774.