Skandinávie s Ajou 8 – Ostrov Hornøya

Safari za papuchálky

Konečně je 15 hodin. Jsme opět v informačním centru, kde už na nás čekají naši dva mladí průvodci, italská kapitánka a ornitolog Boris. Oblékáme se do teplých kombinéz, dostáváme lyžařské brýle, rukavice a záchranný vak. Jdeme do přístavu kousek od info-centra, kde kotví naše loď, 12. ti místný člun. Na safari jedeme samy /no, ani se moc nedivím, venku fičí , vlny se vlní dost děsivě a není úplně ideální teplota jet rychlým člunem na výlet. Máme se prý skvěle, na takovou “soukromou“ plavbu prý jedou naši průvodci poprvé. Moje otázka, kam si máme sednout je dost pobaví. Naším hlavním cílem je ostrůvek Hornøya.

Ostrov Hornøya na člunu

Venku je něco málo pod nulou, pocitová tak -15 C. Celá loď (myslí, až na mě) má velmi dobrou náladu, připlouváme k ostrůvku. Jsme v celém širém okolí sami. Na vodní hladině kolem se odehrává neskutečná ptačí symfonie.

Vlastně můžeme být rády, že tu byla vichřice, že tu nejsou turisté a my máme tuhle podívanou opravdu jenom pro sebe. Boris ukazuje nad nás, kde krouží 3 mořští orli! Normálně je těžké je vidět, protože se bojí turistů. Teď se karta obrací a orlů se bojí ptáci, kteří normálně obývají ostrov, teď se všichni slétají na hladinu. Super místo pro pozorování a focení kolonie papuchalků i jiných druhů ptáků. Na otázku Ajky, jestli chci vyndat foťáky a objektivy, nee. Cvakám zuby a třesu se zimou! Ale ten pocit s koloniemi ptáků kolem je nepopsatelný. Nádhera. Plujeme kolem ostrůvku, přistávací molo není opravené, jsou vidět dřevěné můstky vedoucí k útesům, po kterých se pohybujete, pokud se dostanete na ostrov. Na ostrůvku je maják.

Hornøya je malý ostrov ležící východně od ostrova/města Vardø v Barentsově moři. Je to nejvýchodnější bod Norska. Denní výlety lodí /nebo na člunu/ probíhají v sezóně (1. března – 1. září) z přístavu Vardø s možností strávit na ostrově několik hodin. Kolonie mořských ptáků v Hornøyi je klenotem v koruně Varangeru. Hostí přibližně 100 000 mořských ptáků až 11 hnízdících druhů, což vytváří hlučný, páchnoucí a velkolepý zážitek. Ptačímu útesu dominují alkouni obecní, jakoby bělohlaví, papuchalci atlantičtí a drozdovití. Mezi alkouny obecnými se hnízdí přibližně 500 párů alkounů obecných, kteří si pro kladení vajec vybírají nejstrmější stěny útesů. Během období rozmnožování mořských ptáků mají návštěvníci Hornøyi dobrou šanci vidět orla běloocasého a sokola bělohlavého, jak loví ptáky na útesu. Mezi tuláky, které zde hostilo, patří drozd černohrdlý, skřivan krátkoprstý, linduška olivová, pěnice rolní, ťuhýk rudý a vlaštovka rudozobá. Kromě ptáků je Hornøya také skvělým místem k pozorování tuleňů šedých, kosatek a v létě je zde také vzácná šance spatřit běluhy. Hornøya je obecně úžasná a někdy až ohromně překvapivá.

Hornøya je přístupná veřejnosti, ale vzhledem k jejímu statusu přírodní rezervace se návštěvníci musí během období rozmnožování zdržovat ve vyhrazených oblastech a je zakázáno trhat rostliny nebo zasahovat do divoké zvěře na ostrově. Hned vedle Hornøyi leží ostrov Reinøya. Tradičně se na Reinøyi mohl vylodit pouze velitel armády (který žil v pevnosti Vardøhus) se svou armádou, aby sbíral morušky a vejce racků. Reinøya je nyní zakázanou součástí přírodní rezervace. Ptačí útes Hornøya je nutností navštívit! https://www.varanger.net/hornoya

Já, vidím velryby!

Necháváme za zády ptačí ostrov. Vlny se zvětšují, ledová tříšť nás kropí zepředu i ze stran. Je to vlastně zážitek! Boris, křičí, vidím v dálce velryby! Člun, zrychluje a my rozrážíme a skáčeme nad vlnami a řítíme se někam na širé moře. Po 15 minutách zpomalujeme a Boris se omlouvá, že se spletl, že to nejsou velryby.

Trvá to přesně 2 minuty a zjevení, lesklá obrovská těla jen kus od nás. Jsme u vytržení a šťastní. Zážitek je o to větší, že vidíme plejtváky – Fins Whale. Plejtvák myšok – mohutný kytovec z čeledi plejtvákovitých, druhý největší živočich na světě (po plejtváku obrovském). Stojíme a křičíme štěstím i ta zima je chvíli pomíjivá! Boris, říká, že mohou být až 20 metrů velcí. Najednou zmizí a Boris říká, že jsou někde pod námi a vynoří se třeba za 15 minut. Pod námi, drkotám opět zimou a vidím před sebou film z MobiDickem a čekám, kdy se člun vymrští do výšky až se na nás velryba bude chtít podívat a my se vykoupeme v ledovém moři. Mám dost, kapitánka během vteřiny zavelí, musíme rychle pryč. Cože? Vlny se začínají nebezpečně zkracovat a to není pro člun dobré, mohl by se převrátit. A tak se vracíme. Přeskakujeme vlny, k tomu ledová sprcha. Nedutám a jen čekám, co se bude dít. Těším se na břeh a do tepla.

Tuleni

Ale my pokračujeme ještě k malému ostrůvku, kde se s v paprscích slunce a ledové tříšti. Objevují hlavičky tuleňů. Zážitek! Do přístavu se vracíme společně s obrovskou lodí Hurtigruten. Jsme vedle ní jak trpaslíci.

Loučíme se s našimi úžasnými průvodci a se zážitky na celý život. Děkujeme.

Cesta zpět

Ve Vardø se jdeme rychle ohřát do jedné z asijských restaurací. Žádná hitparáda to teda nebyla a pak už se vydáváme na cestu do Kirkenes. Cesta je zmrzlá a navátá sněhem . Krajina kolem je jak z hororu. Chvílemi není vidět na krok.

Růžová vyhlídka

U jedné z odboček nám to nedá a zastavujeme. Vichr nás nadnáší, skoro dolétneme až k moderní skleněné růžové vyhlídce nad mořem, která tady působí jako zjevení. K vyhlídce je to asi 500 metrů. Z vyhlídky je vidět na Vardø.

Ekkerøya

Cestou potkáváme soby i polární lišky. Zastavujeme v jedné z nejstarších rybářských vesnic na Varangerfjorden v kraji Finnmark. Je to naše poslední zastávka.