Sámi beassášmárkanat / Sámi Easter Festival
Včerejší bílá nadílka se změnila ve vydatný déšť a tak je na silnici opravdu hnus a břečka. Tohle chce opravdu řidičské umění! Ájo, máš můj obdiv! 2x se dostane auto do nekontrolovatelného smyku. Uf. Ajka si musela cestou chvíli odpočinout, jak byla vykoukaná a vyřízená. Nakonec nám cesta do Kautokeino trvá neskutečné 3 hodiny.
SÁMOVÉ, žijí severní Norsko, Švédsko, Finsko a Rusko. Populace Sámů je 80–100 000 lidí.
Kautokeino
Kautokeino, v sámském jazyce Guovdageaidnu, je historické místo pro Sámy a dnes je považováno za jakési hlavní město sámské kultury v Norsku. Městečko se nachází na jihozápadě náhorní plošiny Finnmarksvidda, na břehu řeky Altaelva. Podnebí je arktické kontinentální, letní teploty mohou ojediněle přesahovat i 30 °C, v zimě mohou klesnout i pod –45 °C. Mluví se zde tedy převážně sámským jazykem a běžně se nosí i původní sámské oblečení .
Velikonoční Zelený čtvrtek na Sámském festivalu
Sámský kolega ze Snowhotelu Kirkenes nám o téhle akci řekl a básnil tak, že jsme se rozhodly jet 400 km do vnitrozemí a tenhle festival vidět. Festival trvá týden /od 12.4-20.4.. Kolega nám trochu zapomněl říci, že hlavní program je až o víkendu. Ale my jsme tady už od čtvrtka.
Sámové v kostele Kautokeino
Přijíždíme do vsi a tady není ani noha! Vyřízené jedeme ke kostelu. Je otevřený a probíhá tu biřmování. Sedneme si do vyhřátého kostela a pozorujeme barevné hemžení. Je tu moc příjemně a mají tu i vyhřátý záchod. Vydržíme tady celé dvě hodiny. Biřmování končí a tak zase do té zimy, u kostela si v autě uděláme teplé jídlo.
Červený dřevěný kostel byl postaven v roce 1958 podle plánů architekta Finna Bryho. Původní kostel, vysvěcený 11.2.1703 proboštem Kryštofem Anzeniusem, nechal postavit Christiern Jacobson Antillus. V roce 1944 kostel vypálili nacisté. Před jeho zničením se podařilo dvěma Sámům, Mikasu Áilu a Asiaku Bongovi a kostelníkovi Sedolfu Johannesovi Rasmussenovi, zachránit malý zvon. Pomáhali jim dva holandští vojáci, kteří kostel hlídali. Vynesli i část vnitřní výzdoby a oltářní desku.
Závod v rybaření na ledě
Další akci, kterou navštívíme je závod v rybaření na ledě – Ice fishing. Celá plocha je plná rybářů, lidí, dětí i psů. Je tu veselo, prodává se občerstvení a všichni se náramně baví.
Výstava ve výtvarném muzeu
Umělec Elle-Hánsa/Elle-Hánssa ávvučájáhus Guovdageainnus. Galerie s potěšením vystavuje malou část z mnoha děl tohoto sámského umělce v Kautokeinu. Elle-Hánsa letos v létě slaví 80 let. Výstava a jeho narozeniny budou pro něho letos dvojitou oslavou! S umělcem jsme se osobně sešlv a částečně nás provedl malým muzeem. Fotka u jeho díla je pak jen milou vzpomínkou na toto setkání.
Vstup byl zdarma, mohly jsme si tady dát teplé pití a hlavně tu byl záchod.
Muzeum historie Sámů
Jdeme do dalšího muzea (Riddo Duottar Museat – Guovdageainnu gilišillju/Kautokeino Bygdetun), které se orientuje na historii Sámů. Moc pěkné muzeum, tady nás udeří do očí český jazyk, některé fotografie mají popisky v sámštině a v češtině. Bonbónkem na dortu je pak Česko – Sámská publikace /katalog/, která vyšla v r. 2024. Sámi- Čehkkalaš oktavuodat-Česko-sámské kontakty.
Severní Norsko bylo během druhé světové války nejhůře postiženou oblastí Skandinávie. Po ústupu německé armády zde zůstaly vypálené domy a zničená infrastruktura. Paměť na předválečný region zůstaly u místních obyvatel a na fotografiích.
Osmdesát let po skončení války se dobové fotografie objevily na místě, kde by je nikdo nečekal. Stovky válečných fotografií byly nedávno dohledány v České republice v pozůstalostech Čechů totálně nasazených v okupovaném Norsku.
Čeští dělníci zde museli pracovat na stavbě bunkrů a silnic, zakusili příkoří, hlad a krutou arktickou zimu. Navzdory útrapám je fascinovala příroda a obyvatelé.
Pro sámskou lokální historii mají nově objevené fotografie výjimečnou cenu. Dokumentují život nasazených cizinců a zároveň místa, která byla na konci války zcela zdevastovaná. Identifikace míst a osob probíhala ve spolupráci se sámsky mluvícími pamětníky. Považujeme za důležité, že tento příběh o Češích a Sámech zazní i v jejich jazyce. Tento katalog se stal průvodcem výstavy „České fotografie ze Sámska z druhé světové války“ která se konala v roce 2024 v Praze, Karašoku a Katokeinu.
Riddo Duottar Museat se skládá ze čtyř sámských muzeí a sbírek umění Sami v Západním Finsku. Sámské sbírky byly založeny v roce 1972 jako první sámská kulturní instituce v Norsku. Muzeum spravuje přes 5 000 předmětů. Jedná se o největší muzejní sbírku reprezentující sámskou kulturní historii v Norsku. Muzeum se skládá z hlavní budovy s výstavami a časopisy a také z muzea pod širým nebem.
Jojkování
Hudební soutěži v jojkování předchází živé vysílání – podcast s dikutujícími. Trvá to 1,5 hodiny. S Ajou sedíme u stolečku, popíjíme čaj. Kolem jsou všichni v sámských krojích. Každý před sebe dostane hlasovací červený a zelený lístek. Nám nic nedají, asi nechápou, co mi dvě tady děláme. Na pódiu je živá diskuze v sámštině, všichni se smějí a tak se také smějeme. Při hlasování zvedám ruce, je to moje revolta, chci taky hlasovat. Každý návštěvník dostává na stoleček obrovské velikonoční vejce a v něm dárek, sladkost. No, my nic nedostaneme, ale vydržíme, protože venku je vlezlo a zima.
Zůstáváme sedět, za chvíli se stan úplně naplní, začíná soutěž ve zpěvu – jojkování. Místní umělci se střídají ve zpěvu – jojkování. Na pódiu. Dám si deci vína, je proklatě drahé, ale dobré. Letos se koná 35. ročník Grand Prix Sámi 2025 vysílán živě z Báktehárji v Kautokeinu. V show se zúčastní sámští umělci z celého Norska, Švédska a Finska, kteří se utkají v kategorii Píseň a joik o titul vítěze. Velká cena Sámů se koná každoročně od roku 1990 jako součást velikonočního festivalu Sámů v Kautokeinu v Norsku. Tento rok je to poprvé, kdy SVT, NRK a YLE budou soutěž vysílat živě pro diváky.
Stand up comedy po Norsku – Feil Dame
Den už takhle docela náročný ještě ale nekončí. Ajka je tajuplná, má prý překvapení, koupila lístky na sámský koncert, který se bude konat večer. Čas před koncertem ještě vyplníme jízdou autem, trochu zatopíme v kabině, aby jsme se zahřály a zaparkujeme na místě, kde dnes přenocujeme. K hale, kde je koncert, to máme pár minut. Dáme se do gala, čisté tepláky i svetry z norskými vzory. U Turků si dáme skvělý kebab a míříme do přilehlé sportovní haly. Hala se rychle plní, většina osazenstva přichází v nádherných sámských kostýmech – ženy v barevných šatech s šátky přes ramena, s třásněmi, s krásnými pásky, velkými brožemi a šperky ze stříbra, koženými kabelkami. Muži mají vyšívané košile a bundy. Každá skupina má své vlastní krojové motivy, ale všechny se vyznačují špičatými botami, čtyřrohou čepicí a typickými pestrými barvami – červenou, modrou, zelenou a žlutou.
Koncert začíná, atmosféra je úžasná, zazní první parádní píseň, ale zároveň, jak záhy zjistíme i poslední. Na pódium přichází sympatická žena – Trise Lise Olsem – komička. Jedna z nejzkušenějších a nejcharismatičtějších komiků v Norsku /to vše samozřejmě zjišťujeme až později/. Sál se baví! 1, 5 hodiny norštiny a sámštiny k tomu, salvy smíchu, no tak se taky smějeme, i prossecco jsme si daly, stejně nerozumíme ani slovo, a ta hudba chybí.
Program končí a my se pakujeme do studené dodávky. Noc je trochu rušnější, stojíme pod svítící lampou vedle kamiónu, kousek od benzínky, kde otvírají ráno v 8.
Přidat komentář