Dodávkou na Sámský festival
Tak dnes Ajka naposledy do práce, tady zakrývají ledový hotel. Já se dnes věnuju domácí pracím, vařím, peru, uklízím. Venku od rána chumelí. Naposledy jdu na procházku u Sollia Lodge. Z kopce je výhled na Rusko. Vidím stopy nějaké zvěře /vlci?/ nevím a tak se zase raději pakuju domů.
Sollia Lodge
Tyhle bílé domečky byly pro Ajku 5 měsíců domovem. Bydlení v opravdové přírodě. Před okny fjord (teď zasněžený) a výhled na Rusko – přechod Storsog/Borisoglebsky. Bydlení, jednolůžkové pokojíky s toaletou a sprchou. Společné zařízení, obývací kuchyň s posezením, pračka a sušička.
K večeři se uděláme siveny od Andreje, dopijeme italské víno.
Vyrážíme
Ráno je všude kolem bílo jak na vánoce. Plány se nám změnily. Naše cesta měla začít plavbou na lodi Hurtigruten. Problém je, že ne všechny plavby mohou pobrat velikostně naši dodávku. Jezdí asi 7 typů lodí. Trochu se nás odjezd zpozdil, taky jsme se při balení věcí do auta málem zabily. Zastavujeme ještě v hotelu Kirkenes, odevzdáme klíče, dáme si horkou čokoládu, loučíme se s Karolínkou a dalšími. Cílem naší cesty je Sámský festival v Kautokeino, je to 400 km od Kirkenes.
Bugoynes- Pykeijä – Malé Finsko
Naše plánované zastavení je v malebné rybářské vesničce. Obec Sør-Varanger se nachází v kraji Finnmark v severovýchodním Norsku. Kopíruje Varangerfjorden – zátoku v Barentsově moři. Žijjí zde z velké části finsky mluvící obyvatelé / Pikku-Suom/.Vesnici v 19. století založili finští osadníci.
Vesnice je známá lovením krabů královských /King Crab/ a je oblíbeným turistickým místem. Vesnice je malá a kolem je okouzlující arktická příroda. Tradicí je zde saunování a koupele v Severním ledovém oceánu.
Není sezóna a tak je všude zavřeno. Nejdříve obdivujeme přístav, vylezeme na kopec nad obcí, odkud je krásný výhled, pod námi je úžasná písčitá pláž. Dominantou je pak kostel, který se nachází v centru obce. Kostel Bugøynes je nejnovějším kostelem ve farnosti Sør-Varanger. Byl postaven v roce 1989. V roce 1998 kaple získala vlastní varhany. Varhany byly postaveny varhanní společností Snertingdal.
Moc se nám tu líbí, ale musíme pokračovat dále. Chvíli slunečné počasí se během vteřiny mění ve sněhovou vánici. U benzínky si dáme skvělý párek v rohlíku.
Tana –Bru
Přejíždíme elegantní bílý most Tana přes řeku stejného jména /Tana/, zastavujeme v Tana bru. Most byl otevřen pro provoz 15. září 2020. Jedná se o 260 metrů dlouhý zavěšený most s hlavním rozpětím 234 metrů. Je to jediný most přes nejnižších 100 km řeky. V Tana –Bru ještě nakupujeme nejnutnější v obchoďáku. Budou velikonoce a všude bude zavřeno.
Karasjok
Vracíme se zpět na silnici, která míří na Kautokeino. Před sebou máme ještě 300 km, silnice je namrzlá a počasí opravdu mizérie a k tomu chumelí. Potkáváme i losy a soby, tak jen, aby nám neskočili pod auto, už tak je to klouzačka.
Jsme ve městě Sámů v Karasjoku, v sámském jazyce Kárášjoga, hlavní město norských Sámů. Město je druhým / po Kautokeino/ sámským kulturním střediskem a současně také střediskem samosprávním. Tady mají sámové i svůj parlament – Sámediggi (norsky také Sametinget). Ve městě stojí Gamlekirke – nejstarší dřevěný kostel v nejsevernější norské provincii Finnmark z roku 1807.
Noc v dodávce
Je už hodně pozdě, skoro půlnoc. Město i silnice zapadají sněhem, zajedeme kousek za město do průmyslové zóny. Tady je malý lesík, kde parkujeme. Je chladno, auto má rozbité topení. Zalezeme do spacáků a dobrou.
Přidat komentář