Vyhlídka Vrtule
Dnešní den jsme se vydaly do přírody. Do obce Ořech to máme autem 12 minut. Zaparkovaly jsme u hřbitova, přešly silnici a vydaly se na zdejší kopec, který byl vybudován uměle ukládáním výkopové zeminy a suti podle projektu. Budování bylo zahájeno v roce 1994 a původně byl tvořen jako základna pro budoucí vodojem. Nahoru vede více cestiček, ale minout nemůžete. Kopec je z velké části holý, ale naše procházka začíná javorovou alejí, zlatavé listí všude kolem, divotvorné mraky pak dokreslují krásný podzimní den.
Jsme na vrcholu, odkud je překrásný výhled. Z kóty 397 m.n.m. Vidíme celou obec Ořech, polovinu Prahy a okolí obce. Při dobré viditelnosti jsou vidět i třeba Krkonoše, hrad Bezděz, Ještěd nebo Milešovka.
Vrtule, konstrukce s houpací plošinou, je umělecké dílo od Ladislava Plíhala. Vrtule se ve větru otáčí a plošina se může na chvíli stát houpačkou nebo lavičkou. Dnes to tady docela fičí, v dálce vidíme retenční nádrž a tak scházíme vlevo z kopce dolů. Stráň je pokryta velkým množstvím šípků, některé už jsou měkké a tak si dáváme vitamínovou bombu v podobě vymačkaného džemu z jednotlivých plodů. Mňam. Kolem nás je krásně barevno, dvakrát nás vyděsí zajíc /nebo my jeho/, srnky na vzdáleném poli se shlukují a nás si nevšímají. Přes pole se dostáváme až k vodní ploše.
Retenční nádrž
Průtočná retenční nádrž byla vybudována na Ořešském potoce v 80. letech 20. století při výstavbě Pražského okruhu a jejím účelem je zachycovat nárazové srážky nebo případné ekologické havárie spojené s provozem této dálnice.
Lom na hlínu
Od retenční nádrže pokračujeme pěšinkou mezi poli k lomu v Zadní Kopanině. Nebýt na pozadí barevných náletů el. rozvodna v Řeporyjích, vypadá to tu jako v nějaké prérijní krajině, procházíme mezi haldami kamení až přicházíme k vodní ploše, kolem jsou vrásčité břehy, místy se nám maže na boty klouzavý jíl. Barevné odstíny vody, kamení, rostlin, jílů schovaných pod kupami černých mraků jsou nádhernou podzimní kulisou.
Geologická charakteristika lomu: V zachovaných stěnách bývalé těžebny keramických jílů v okolí zbytkové vodní plochy jsou odkryty dvě polohy šedých až tmavošedých jílovců až uhelnatých jílovců, oddělených od sebe polohami křemenných a jílovitých pískovců až slepenců, místy silně proželezněných. Profily dokládají fluviální až lakustrinně-estuarijové prostředí sedimentace. V organikou bohatých jílovcích se nalézá bohatá fosilní flóra, která představuje pozůstatek vegetace z pobřeží menší řeky, která tudy ve středním cenomanu protékala směrem k severu.
Převažující otisky rostlin z okolí řeky, které známe i z jiných nalezišť. Patří k nim složené květenství Mauldinia bohemicai, které se vyskytuje v asociaci s listy Grevilleophyllum constans a květenství Pragocladuslauroides s asociovanými listy Myrtoidea geinitzii. Celkem hojně se dále vyskytuje Araliaephyllum kowalewskianum, méně časté jsou zlomky vějířů kapradin (např. Anemiafremontii). Vzácně se vyskytuje „Dryandra“ cretacea popsaná ze zaniklé lokality Praha-Malá Chuchle. V pískovcích jsou nalézány stopy po činnosti organismů. Poměrně časté jsou kulovité limonitické a pelosideritové konkrece. Fosilní rostlinné zbytky jsou unikátní a dosud fytopaleontologicky plně nezpracované. Proželezněné pískovce jsou zde jedinou ukázkou jaký materiál byl v minulosti použit na pražské stavby jako jsou např. Juditin most z 12. století (původní lokality na Petříně a ve Střešovicích již neexistují).
část textu: Geology. cz
Ořech je vesnice v okresu Praha – Západ, ležící na jihozápadní hranici Prahy (západní hranice metropole překonávající městský okruh je zároveň východní hranicí Ořechu). Zpět jdeme stejnou cestou, jen kopec obcházíme spodní částí zleva. Na vrcholu někdo pouští draka.
Výlet to není dlouhý, ušly jsme něco málo přes 6 km tam i zpět.
Přidat komentář